Bezpečnost dětí na Internetu

Bezpečnost dětí na internetu je téma, které je bohužel dost lidmi v dnešní době podceňováno a opomíjeno. Přes 15 let pracuju s dětma jako vedocí různých oddílů a klubů. Z tohoto hlediska mě také bude zajímat problematika dětí na Internetu.

     V současné době Internet beze sporu patří mezi dětskou zábavu, neboť dětí, které se na něm pohybují, neustále přibývá. S touto situací se nabízí hned několik témat do diskuze. Z nich podle mě nejdůležitější je bezpečnost dětí a proto také tímto tématem začínám.
     Dítě, které se pohybuje na Internetu, by si mělo uvědomit, že každý, s kým prostřednictvím Internetu komunikuje, a to jak v chatu nebo pomocí emeilu či diskusního fóra, zůstává v anonymitě. Proto by pomocí Internetu nemělo nikdy sdělovat údaje, které mají důvěrný charakter zejména pak nikdy poštovní adresu ani telefon. Velkým nebezpečím je, když si důvěřivé dítě dá schůzku se svým kamarádem, kterého zná jenom z Internetu. Samozřejmě pokud najde kamaráda, který bydlí poblíž, bude ho to k tomu lákat a zakazování nemá smysl, protože jak známo, zakázané ovoce nejvíc chutná. I takové setkání jde uskutečnit, ale je nutno dbát velké obezřetnosti a určitých bezpečnostních zásad. Nikdy by se nemělo odehrát na odlehlém místě a dítě by nemělo jít na takovou schůzku nikdy samo. Ideální by byl asi doprovod někoho dospělého nebo alespoň nejméně jednoho kamaráda.
     V jednom z našich sdružení Informačním centru oddílů a klubů v současné době zakládáme virtuální oddíl informatiky, na kterém mimo jiné chceme děti informovat o bezpečnosti, k čemuž chceme i dělat srazy v různých místech, na kterých se děti mohou setkat podstatně bezpečněji. Na tomto srazu je bude čekat zajímavý program a zbyde samozřejmě i čas na to, se jen tak kamarádit. Pokud se tady uskuteční první setkání, pak už není problém, aby se tito kamarádi dále setkávali, protože už na sebe budou mít i jiný kontakt, než jenom po Internetu, ale hlavně se už budou znát.
     Pokud si dítě tvoří vlastní stránku, měly by zde platit také určitá bezpečnostní pravidla. Na této stránce by tedy nikdy také neměla být poštovní adresa ani telefon. Jediným kontaktem, který doporučuju je emailová adresa.
     Bohužel o bezpečnosti na Internetu se toho děti dočtou na samotném internetu poměrně málo, což je myslím škoda. Zmínku jsem našel na adrese http://www.thegate.cz , objevila se i na Majácích. Bezpečnosti se věnujeme i na našich stránkách Dětské seznamky . Jinde jsem se bohužel s osvětou dětí v tomto směru nesetkal. Myslím, že by neuškodilo, kdyby byla nejenom na každém dětském webu, ale i na webech, které nejsou přímo určeny dětem, ale kam děti v hojné míře chodí. Určité vykročení tímto směrem udělali např. Na Xchatu , kde je možnost tzv. certifikace. Certifikovaný uživatel je označen a certifikace spočívá v ověření jeho totožnosti. To samozřejmě jde jenom na velkých webech s celostátní působností, který je schopen zajistit sít lidí, kteří certifikaci provádějí v různých místech republiky, protože ji nelze provést bez osobního setkání. Avšak ani cetifikace není stoprocentní, protože pokud si někdo zjistí heslo certifikovaného člověka, může jeho jménem Xchat zneužít.
     Tím jsem se dostal k dalšímu nebezpečí, kterým jsou hackeři. Tím teď myslím obecně lidi, kteří se pokoušejí dostat na Internetu kam nemají. Asi opravdový zdatný hacker se o děti nebude zajímat a bude si chtít své umění dokazovat spíš na profesionálně zabezpečených stránkách. Ale právě ti hackeři, kteří toho moc neumí, mohou být dětem nebezpeční, protože můžou využít jejich případnou nezkušenost a pokusit se jim dostat do počítače například pomocí NUTBUS. Díky tomuto viru, lze potom zjistit z počítače hesla, která v něm jsou uložena a lze ho i dálkově ovládat. Znám případ, kdy takovýto hacker pronikl do počítače kamaráda jednoho z našich členů a pak ovládal jeho počítač. Přihlásil se tomuto členovi s tím, že mu posílá program, kterými si může otestovat, jestli na jeho počítači nejsou viry. Poslal mu jej přes ICQ. Potom se ho rafinovaně dotázal, jestli má stejnou IP adresu jako on a napsal mu IP adresu. Na jeho dotaz mu vysvětlil, kde najde svoji IP adresu. Tak ji získal, aniž by se ho na ní přímo zeptal. Využil prostě dětské důvěřivosti. Hackeři jsou pak schopni i otevírat emailové schránky, neboť na některých serwerech nejsou nijak zvlášť zabezpečeny.
     Názory na bezpečnost dětí jsou velmi různé. Někteří lidi se o ní nestarají vůbec jiní zase jdou do druhého extrému a nejradši by děti na Internet nepustili vůbec. Skutečná reálná bezpečnost dětí bude někde uprostřed. Jeden můj známý oponuje i to, aby děti vůbec zveřejňovaly emailové adresy. Samozřejmě má na mysli riziko, že důvěřivé a hlavně nepoučené dítě, pak může na rafinovaně položený dotaz prozradit emailem to, co by nemělo. Pokud je však dítě poučeno, myslím, že z tohoto nebezpečí nehrozí. Záludnějšín je tady ICQ, kde může být na dítě intervenováno on-line, takže nemá dost času si vše promyslet a často rafinovanému naléhání podlehne. Přijde-li mu email, tak má čas si rozmyslet, jestli požadavku vyhoví nebo ne, případně se může i poradit. Je-li však v on line kontaktu, nutí ho to odpovídat hned a jeho rozhodnutí může být zbrklé. ICQ je sice šikovná věc, ale dosti nebezpečná a pro mladší děti bych ho asi nedoporučoval. Dítě, které používá ICQ, by již mělo znát rizika, která mu hrozí a mělo by být natolik vyspělé, aby si dokázalo tato rizika plně uvědomovat a plně je chápalo.
     Dalším nebezpečím pro děti jsou viry. Úmyslně je uvádím až na posledním místě, protože nemohou ohrozit přímo dítě, ale pouze softwarové a případně hardwarové vybavení. Taková událost je sice nemilá, pokud se stane, ale ve srovnání s tím, že dítě bude vylákáno někým úchylným někam za město a tam zneužito nebo zabito, asi zcela opomenutelná. Tady je ostatně ochrana spíš na dospělém, který dítěti počítačové vybavení poskytl a samozřejmostí by měl být dobrý antivirový program, který bude v činnosti nepřetržitě. Důležité je pak pravidelné zálohování důležitých dat. Viry se totiž mohou do počítače prostřednictvím Internetu dostávat zcela nekontrolovaně už pouhým prohlížením stránek. Tohle v dobách DOSu nebývalo.
     V článku Martina Fencla Co dělají děti na Internetu, který vyšel na Živě, byl zajímavý diskusní příspěvek od třináctiletého Jakuba. Souhlasím s tím, že s menšími dětmi by měly na Internet chodit rodiče nebo jiný dospělý, aby na ně dohlédli a zasvětili je do tajů i nástrah Internetu. U větších dětí však s tímto nevystačíme. Když přijde dítě do puberty, začne mu přítomnost dospělého vadit, protože bude chtít mít své soukromí, například při povídání si s kamarádkou v chatu. Tady vidím jedinou cestu v tom, děti poučovat o bezpečnostních zásadách. A ty by měly znát nejenom děti, ale i dospělí a to i ti, kteří nemají děti. K tomu je několik důvodů. Například, když budou diskutovat k nějakému problému s dítětem, nebudou po něm chtít telefonní číslo (jako Tomáš Arva v diskusi v již zmíněném článku od Martina Fencla) a navíc, pokud budou na Internetu přítomni nedodržování těchto zásad, mohou zasáhnout a dětem poradit. Nebo, když uvidíte, jak cizí malé dítě strká prsty do zásuvky, tak asi taky zasáhnete a nebudete nečinně přihlížet.
     Budu rád, když se k tématu bezpečnost dětí na Internetu rozvine diskuse a když společně dospějeme k nějakému koncensu, co je z hlediska bezpečnosti opravdu potřeba a co je přehnané. Navíc jistě by se našly ještě i další nebezpečí, které mohou na děti na Internetu číhat. Zkušenosti z této diskuse zúročíme ve virtuálním oddílu informatiky, takže poslouží k větší bezpečnosti všech dětí na českém Internetu. Rovněž uvítám odkazy na weby, které se touto problematikou alespoň nějakou měrou zabývají.