První diskuse o klubovním hnutí v ČR

Šedesát jedna let od výzvy k zakládání klubů, uveřejněné poprvé v časopise Mladý hlasatel 8. května 1937, se v páteční podvečer 21. listopadu konala Diskuze o klubovním hnutí v ČR. Hnutí dětských mikrokolektivů bez dospělého vedoucího, jak jsou kluby nazývány dnes, je nestále živé. v současnosti, po renesanci v šedesátých letech a první polovině let devadesátých, ale zažívá výraznou stagnaci. Diskuze patnácti účastníků se pokoušela zodpovědět na otázky, zda je myšlenka stále aktuální, a jak a zda je možné i nadále rozvíjet výchovný potenciál v ní ukrytý.

     Konference se sestávala z panelových diskuzí, a dvou na sebe navazujících úvodních přednášek: o historii hnutí a jeho současnosti. Jiří Kalina - Čáp, který prezentoval obě přednášky, identifikoval pět hlavních období hnutí. Podrobnosti lze nalézt na internetu i v tištěných publikacích, proto je jen stručně vyjmenujme: první od roku 1947 do nacistického zákazu (24 600 klubů / 4 roky), druhé od roku 1945 do komunistického zákazu (12 588 klubů / 2 roky), třetí během šedesátých let (cca 6 500 klubů / 14 let), čtvrté po renesanci počátkem let devadesátých a poslední dnes, na počátku nového století (cca 400 / 15 let). Po celou tuto dobu můžeme být svědky geometrického úbytku počtu klubů, jejich členské základny, a pozvolnou ztrátou popularity celého hnutí.

      Dnes je jedinou větší organizací, pracující s dětskými mikrokolektivy, Sdružení přátel Jaroslava Foglara. To aktuálně sdružuje kolem čtyřiceti aktivních klubů, což je velmi nízké číslo (před pouhými třemi roky to bylo ve stejné organizaci přes 100). A to přes to, že činnosti se věnuje početný tým dobrovolných pracovníků a stále ji zlepšuje. SPJF v současnosti využívá nejmodernějších metod práce a komunikace s mikrokolektivy.

Metodika práce s kluby v SPJF - současný stav

     SPJF sdružuje několik typů klubů podle jejich zaměření: tradičně nejúspěšnější KBS (Kluby Bobří stopy), za druhé pak BT (Bratrstva talismanu). S nízkým počtem jsou následně evidovány IK (Internetové kluby), OK (Olympijské kluby), KŠ (Kluby šikovných) a nově vzniklé AT (Akční týmy), jejichž počet zatím není možné určit.

     Každý typ klubu má na starosti stovkař, který eviduje veškerá hlášení o činnosti a aktivitu svěřených klubů. Každý klub musí nejméně jednou za půl roku odeslat písemné hlášení o činnosti ? po uplynutí této lhůty je považován za nečinný a je vyřazen z evidence aktuálních klubů. Kromě o něco níže uvedených aktivit jsou pro kluby (a pro další zástupce neorganizované mládeže) pořádány četné víkendové i jednodenní akce a letní tábory, pořádané ústředím SPJF a jednotlivými pobočkami.

      Členové klubů nejsou (ale pochopitelně mohou dobrovolně, navíc, být) členy SPJF. Jsou pouze evidováni v rámci neorganizované mládeže, na jejichž náplni volného času se SPJF podílí.

Zhodnocení současného stavu

     Jako velmi perspektivní se ukázaly být zejména následující metody práce s kluby: dvě tradiční a dvě moderní. V roce 1994 se kromě toho SPJF pravidelně objevovalo v pořadu Oáza, což přineslo opravdovou záplavu nových mikrokolektivů. V situaci dnešních plně komercionalizovaných televizí už ale nepřichází tato možnost v úvahu.

Čtenářské kluby = časopis

     Jak už z původního názvu "čtenářských klubů" vyplývá, kluby se vždy sdružovaly kolem ústředního časopisy (ostatně i nejstarší typ klubů SPJF se jmenoval Kluby Bobří stopy podle zpravodaje SPJF Bobří stopou). Dnes SPJF distribuuje všem klubům zdarma měsíčník Klubovní hlasatel, kromě toho si mohou jeho členové předplatit časopis Bobří stopou.

      Velký úspěch byl zaznamenán v roce 2003, kdy se klubovní myšlenka dostala do běžné distributorské sítě a do novinových stánků v rámci časopisu Moje první noviny. Ukazuje se, že časopis v trafikách je i dnes dobrý reklamní prvek.

Osobní korespondence

      Klubovní hlášení a odpovědi stovkařů jsou i dnes hlavním námětem klubovní činnosti. Překážkou by se mohlo zdát trvání na nejméně půlročních pravidelných hlášeních, zasílaných klasickou poštou - nicméně právě papírová přihláška je základní známkou toho, že klub "bude za to stát", a že vydrží déle než pár dní. Mimo to stovkaři s kluby komunikují pravidelně e-maily či prostřednictvím SMS.

Klubovní server

     Moderní metodou je klubovní server, kde je každému z klubů přidělen prostor pro vlastní prezentaci - kroniku schůzek, představení klubu a podobně. SPJF vlastní server www.iklubovna.cz, který byl v dobách největší slávy nejvíce navštěvovaným dětským portálem vůbec a sdružoval okolo sebe několik set dětí, které prostřednictvím článků a doprovodných aktivit nenápadně vychovával.

Dlouhodobé hry

     Myšlenka dlouhodobých her pro kluby není nová, ale SPJF výrazně její potenciál rozvinulo. Její inovace tkví v tom, že zpravidla sice kluby zasílají úkoly klasickou poštou, ale body za ně získané uplatňují přímo na internetu. Jedná se tak o jakousi kombinaci oblíbených on-line her s činnostmi v reálném prostředí - a většina účastníků hry si tohoto faktu velmi cení.

      SPJF dále podporuje klubovní interakci - ať už na internetu, nebo raději prostřednictvím společných táborů a setkání.

Náměty do budoucna

     Z diskuze vzneslo kromě mnoha obecných návrhů a námětů, které jsou jen těžko zaznamenatelné a ještě hůře předatelné dalším čtenářům, i několik zcela konkrétních doporučení. Nejsou přesným návodem a není ani nikde dáno, že se jedná o správné myšlenky. To nechť posoudí čtenář a správci klubovních hnutí...

Myšlenka hnutí dětských mikrokolektivů bez dospělého vedoucího

      Cílem hnutí není napodobení Jaroslava Foglara. Přestože je dnes zájem i o klasické "rychlošípácké" kluby, nejvyšší metou by mělo být vytvoření moderního konceptu výchovy dětí mimo struktury oddílů a oficiálních institucí. Ostatně, i Jaroslav Foglar sám vydával jeden z prvních barevných časopisů a navíc ještě s komiksem, za což býval soudobými kritiky ostře napadán. Myšlenkou je nenásilné vedení dětí ke správným ideálům - a je již jedno, zda prostřednictvím Stínadel, či Internetové hry. Samostatnost jako nedílná součást dětských mikrokolektivů by proto i nadále měla být podporována a udržována.

Cílová skupina

     Z výše uvedeného by neměly být cílovou skupinou aktivit takovéhoto hnutí jen tradicionalisté, ale akce by se měly zaměřit více i na moderní děti, které využívají internet, sledují filmy a nečtou knihy, místo hledání Širokka se chodí do ulic bavit na skateboardu a o pojmech Stínadla či Foglar nemají ani tušení. K tomu se mohou dostat později, zdárně nasměrované pozvolným působením... Zároveň by záběr tohoto hnutí měl být všestranný - tedy nejen zálesácký, "trendy" (zahrnující moderní oblasti trávení volného času), kutilský či jakýkoliv jiný, ale měl by, stejně jako původní kluby Foglarovy, zaujmout všechny bez rozdílu.

Název hnutí

     Začátkem devadesátých let SPJF vsadilo na velmi moderní (kvůli létům zákazů tradičních zálesáckých směrů) název Bobří stopou, který se ujal. Plně vyjadřoval ty pravé foglarovské myšlenky a správné ideály. Dnes ale Foglara čte stále méně dětí a Bobří stopou (či samotný název Sdružení přátel Jaroslava Foglara) zní sice pěkně tradicionalistům, ale soudobé mládeži pak už tolik ne, spíše naopak. Přesto je nutné, aby se hnutí nějak jmenovalo - i proto, aby děti mohly svým rodičům a kamarádům říct "já jsem členem toho a toho", "chodím tam a tam". Proto na značce záleží a není možné ji nepoužívat - a pokud má zaujmout větší skupinu dětí, musí být jednoduše "in".

Název časopisu

     Do budoucna by měly názvy klubů odpovídat názvu jejich "domovského" časopisu - je zvláštní, když okolo časopisu Bobří stopou jsou současně sdruženy Kluby Bobří stopy i Bratrstva talismanu.

Závěrem

     I dnes je klubovní myšlenka živá a její výchovné možnosti jsou nedozírné. Přesto není naplněna a kluby stagnují. Překážkou dalšího rozvoje může být i jistá "tradicionalita" jejích pořadatelů, kteří z osobních důvodů lpí na klasickém Foglarově stínadelsko-zálesáckém prostředí a nedokážou tak plně reflektovat moderní směry zábavy. Otázkou tedy zůstává, zda se najde někdo, kdo celému hnutí opět vdechne smysl. Může to být prakticky kdokoliv...

O Sdružení přátel Jaroslava Foglara

     SPJF je celostátním občanským sdružením, jehož členy jsou nejen zájemci o osobu Jaroslava Foglara, sběratelé i odborníci z řad pedagogů a vychovatelů, ale zejména děti a mládež v klubech a oddílech. Těžištěm této činnosti je hnutí Bobří stopou, které se zaměřuje na práci s neorganizovanou mládeží bez přímého kontaktu s dospělým vedoucím. Kromě toho SPJF pořádá celostátní seminář Hledáme lék na dětskou kriminalitu, vydává knihy v braillském písmu pro nevidomé a podporuje rozvoj pedagogického potenciálu, uchovaného ve Foglarově odkazu.

www.spjf.cz - oficiální stránky SPJF

www.iklubovna.cz - klubovní portál

www.dlouhodobka.cz - stránky dlouhodobé hry KARAKUM.