Kemp Sadská - 4. část

Na první kemp stolního tenisu navázal rovnou druhý kemp, který začínal v sobotu 12. 7. 2008 večer.

     Po sobotním turnaji, kterým končil po obědě 1. kemp a po vyrelaxování při procházce kolem nedalekého jezera, začal druhý kemp v sobotu večer nezbytnými informacemi. Většinu jsme už znali z 1. kempu. Samozřejmě jsme byli zase v nejslabší skupině A. Dozvěděli jsme se jména trenérů, která se ale stejně změnila, protože trenéři si skupiny A a B mezi sebou ještě večer vyměnili.

     Zatím co v prvním kempu jsem se ze začátku delší dobu spíše rozehrával, pak se i něco naučil a hlavně si vyrovnaně zahrál v druhé půlce kempu, kdy jsem hrál se slabší podskupinou, v druhém kempu jsme se toho zase hodně naučil a moc vyrovnaně si nezahrál. Jediný slabší hráč, který tu byl, odjl pře turnajem, takže v turnaji jsem byl druhým nejslabším hráčem, oproti 1. kempu, kde bych odhadoval, že jsem byl od konce sedmý.

     Během volné hry si nás trenéři prohlíželi, jak hrajeme, ale nenechali nás hrát s jedním hráčem, ale protáčeli nás vždy po stolech. Tím každého hráče viděli hrát s 3 až 4 různými jinými hráči a z toho si udělali představu o výkonnosti.

     V prvním kempu jsme skončili tím, že jsme zkoušeli hrát topspiny. V tomto kempu jsme s nima začínali.

     Na večerní hraní jsem si vzal opět foťák a tak jsem si vyfotil, jak ve skupině C trénuje Richard Výborné hráče topspin z míčku se spodní rotací.

     V téhle skupině trénoval i Josef Flídr, který na fotografii hraje s nejmladším hráčem této skupiny Honzou Vojtíkem.

     Náš trenér Karel Brožík, který hraje 3. ligu, hrál večer s trenérkou Hofmanovou.

     Na první rozcvičku nás mnoho nepřišlo. Dlouho se čekalo a potom byla kratší. Málo nás bylo i na druhé rozcvičce, kterou vedl trenér skupiny B Začala během, do kterého jsme se s tátou nezapojili.

     Potom následovalo protažení a uvolnění svalů, do kterého jsme se už zapojili.

     Následoval trénink. V něm byl táta většinou na robotu, protože se dost lišil výkonností od ostatních a já tentokrát trénoval s ostatními, kteří byli lepší. Pokud se hrály zápasy, tak jsme neměl šanci, ale zase jsem se hodně naučil.

     Porazil jsem celkem bez problémů jednoho čtrnáctiletého kluka. Když jsem pak hrál o dne později s jeho spoluhráčem z družstva, tak jsem si uhrál první set, ale pak už jsem neměl šanci uhrát víc než 5 bodů v setu. Ještě horší to bylo s jednou slečnou, kde jsem také uhrál první set, ale pak jsem prohrál další sety s nulou, s dvěma míčky a s jedním míčkem.

     Když byl další den turnaj, dal mě trenér do silnější skupiny. V té slabší byli oba hráči, o kterých jsem psal, že jsem je porazil. Tady jsem samozřejmě neuhrál ani set, ale taky jsem neprohlál v žádném setu s nulou. To, že hraju rekrečně poznal jeden z hráčů podle toho, jak naivně "baštím" podání.

     Vyrovnaně jsem hrál s Davidem Sedlářem, kterému může být tak 8 až 9 let. Když se hrála Žumpa, tak jsem ho dvakrát porazil, on mě třikrát. Nebral jsem mu podání. A právě tehdy mi trenér vysvětlil, že on nehraje čopy, ale nárazy, protože ještě čopy neumí. Proto jsem jeho podání házel za stůl a vzápětí mi došlo, že stejný problém byl minulý týden s podání Michala Vlacha, který mi naznačil čop a dal náraz.

     Na předposledním tréninku jsme se opět fotografovali. Večer jsme už nehráli, protože byla exhibice, kdy hrál Výborný proti vybraným hráčům a ti soutěžili v tom, kdo na něj uhraje víc míčků.

     Hráči se snažili, Výborný samozřejmě nehrál naplno. Hrál hlavně pro diváky, jak bývá v exhibicích zvykem.

    Některé zápasy byly vyrvonanější, některé méně.

     S Výborným si zahrál i Libor Pospíšil. Úplně poslední zápas s ním hrál náš trenér Karel Brožík.

    Zbývalo už jen opékání prasete na rožni a potom závěrečný turnaj.

Převzato z Magazínu TTC Praha.