Kemp Sadská - 1. část

V druhém a třetím týdnu prázdnin jsme se s tátou zúčastnili kempu stolního tenisu v Sadské. Nyní po návratu domů přináším z těchto dvou týdnů tréninku reportáže na pokračování.

      Do Sadské jsme vyrazili odpoledne v neděli 6. července 2008. Nakonec jsme se rozhodli pro autobus 398, který tam jede z Prahy z Černého mostu. Tím jsme dorazili až do Sadské, já za 44,-- Kč, táta jako důchodce nad 70 let zdarma. Vlak by stál kolem 60,-- Kč a jel by podstatně déle.

     Od autobusového nádraží v Sadské nás čekala poměrně strastiplná cesta do samotnéhé kempu, což je něco přes 2 km směrem k jezeru. Bylo vedro kolem 30 stupňů a táta s těžkým batohem jen tak tak došel. Nakonec jsem ho nechal čekat před bránou areálu učiliště, kde se kemp konal, a šel jsme dál, zjistit, kde budeme ubytovaní.

     Konečně jsem našel vchod do budovy, kde probíhala prezence účastníků. Tady jsem si nechal na chvíli krosnu a kufřík v bufetu a šel jsem pro tátu, který pak došel k bufetu po prázdnu. Ujal se nás hlavní organizátor Libor Pospíšil, který nám všemožně vyšel vstříc. Dal nám pokoj v hlavní budově, z kterého jsme to měli blízko du umývárny a na WC, ale i do jídelny na oběd. A herna je od této budovy asi 200 metrů přes hřiště, na kterém probíhala ráno rozcvička.

      V klidu jsme si vybalili a v 18 hodin bylo v místnosti u bufetu zahájení. Zde jsme se dozvěděli, že naše družstvo A, což jsou začátečníci, bude trénovat Rozkovcová, společně s Obrdlíkem. Ráno se začínalo od 7 hodin snídaní, v 7.30 byla na hřišti před halou rozcvička a náš dopolední trénink byl od 8 do 10 hodin. Oběd začínal od 12.30. Chodili jsme na tento čas, protože nám vyhládlo, a hlavně, abychom stihli vytrávit do 14 hodin, kdy začínal odpolední trénink. Ten trval do 16 hodin. Následovala v 18.30 hodin večeře, po náíž jsme se stavovali v bufetu, kde jsme si dal kafe a doplnili jsme síly čokoládou. To jsme dělali i po obědě. A od 20 hodin jsme šli na volné hraní, které trvalo až do 22 hodin. To jsme tam ale vydrželi jen v několika prvních dnech, potom jsme většinou odcházeli v 21 hodin.

      Po nás trénovala skupina B, což byli pokročilejší, které trénoval Antonín Sucharda a Josef Flídr. Josef Flídr ale pomáhal i s naší skupinou, kde se věnoval zejména dětem, kterých zde bylo hodně, a připravoval jim pro zpestření tréninku nejrůznější soutěže a také se staral o halu. Skupinu C, což byli nejpokročilejší, trénoval Karabec, což je hodně zkušený trenér, se svým synem Ivanem Karabecem, což je známý paraolympik

     První trénink nás trenéři nechali pinkat s kým jsme chtěli. Protože jsem tam nikoho jiného neznal, tak jsem pinkal s tátou. Během toho nás obcházeli a sledovali a dělali si představu o naší výkonnosti. Díky tomu vznikly dě skupiny, jedna pokročilejší, v druhé byly převážně děti a já s tátou jsme stáli ze začátku spíše mimo.

      Odpoledne se mě a táty ujal trenér Karabec st., který tu občas vypomáhal a trénovali jsme s ním na robotech forhend a bekhend.

      Při večerním hraní bylo první dne asi nejplněji. V provozu byly i roboty, na kterých pilně trénovali z naší skupiny Michal a Martin Vlachovi.

     V úterý 8. 7. se začalo jako vždy rozcvičkou. Následovalo rozcvičení, které je důležité, abychom si při hraní nentáhli sval nebo šlachu.

     Na rocvičku jsme si vzal tentokrát foťák, takže jsem si vyfotil i halu.

     Rozcvičku vedla naše trenérka Rozkovcová.

     Nakonec běhali kolem areálu. Já s tátou jsme neběželi, protože Libor Pospíšil nás upozornil, že je to dlouhé kilometr. Tak to bych opravdu neuběhl.

     Po doběhnutí všech zpátky na hřiště a vydýchání, rozcvička skončila a naše družstvo A šlo do haly na trénink.

     Tady následovalo ještě krátké rozhýbání, ale nás s tátou se zase ujal trenér Karabec a šli jsme "pilovat" údery na roboty.

     Ostatní mezitím měli běžecké závody - slalom mezi ohrádkami.

     My v té době už pilně cvičili na robotu. Protože byl v provozu zatím jenom jeden, tak jsem měl čas, když trénoval táta, s kterým jsem se na robotu střídal, fotit.

     Na konci tréninku jsme se dostali také ke hraní na stolech s ostatními hráči, zatím spíše z té slabší podskupiny.

      V rámci večerního hraní probíhala exhibice, kdy hrál Ivan Karabec proti některým hráčům nejptve tři zápasy s pukem a potom dva zápasy s parketou.

      Prvním soupeřem mu byl Palásek, který trénoval nejdříve s námi ve skupině A a později byl přeřazen do skupiny B, kde trénoval i jeho táta.

     Dále hrál proti Karabecovi jeden hráč ze skupiny B, který si na něj jako jediný uhrál set.

      Prvním soupeřem, proti kterému hrál Karabec parketou, protože byl ze série silnějších, byl asi dvanáctiletý Dominik, který předváděl fantastický výkon.

      Dominik si na Karabce set neuhrál, i když bych mu to docela přál, protože hrál moc pěkně. Po něm hrál s parketou Karabec ještě proti jednomu hráči, s kterým měl poměrně menší práci a exhibice skončila.

      Článek byl převzat z Magazínu TTC Praha.