Pedagogika a psychologie IV

V čtvrtém pokračování se budeme zabývat vlastnostmi, které mohou být rodové nebo vrozené. Jaký je mezi nimi rozdíl?

     Vlastnosti osobnosti – schopnosti, rysy, motivy – označované za psychické, popř. společenské socializované, mají vždy určitý základ či aspekt biologický. Člověk je tvorem biologickým a společenským, tyto dvě složky tvoří v osobnosti člověka funkční celek. Na utváření člověka působí vedle vlivu biologických a přírodních i vlivy sociální a tyto vlivy mohou v dané situaci působit buď jako stabilizátory nebo labilizátory psychického vývoje.

     Určující činitelé, které mohou mít vliv na psychický vývoj jedince:
     a) aktuální (momentální stav formující podmínky a příciny)
     b) dispoziční (zděděný vliv, vrozený nebo získaný)

     Když nemůžeme vysvětlit chování a prožívání člověka ze sociálních a psychologických příčin, hledáme příčiny biologické jako jsou např. choroby, úrazy, dědičnost atd.

     1. Rodové, zděděné dispozice

     Heredita (dědičnost) znamená přenášení vloh rodičů na potomky. Tyto vlohy potom napomáhají rozvoji některých vlastností nejen tělesných, ale i duševních.

     Děděním se přenášejí dispozice:
     a) formálně dynamické stránky osobnosti (nadání, částecně temperament, zákl. vitální napětí a vzrušivost nebo extrémní povahové rysy aj.).
     b) Obsahová struktura osobnosti a zaměřenost ( zájmy, obyčeje, zvyky, hodnoty, cíle postoje, organizovanost, živelnost, charakterové rysy, povrchnost či důkladnost myšlení aj.).

     Dědičnost je komplikovaným jevem, kterému se říká mutace (tj. náhodně navazující změna genu).

     2. Vrozené dispozice

     Vrozené dispozice jsou spojením dědičných dispozic a změn, jež nový organismus prodělal (během těhotenství matky popř. v raném stádiu vývoje). Tyto skutečnosti mohou mít v liv na vznik defektu mozkové tkáně a zapříčinit vznik opožděného vývoje, disartrií (těžkopádný způsob vyjadřování) nebo lehké mozkové disfunkce.

     Rozvoj vrozených dispozic závisí na kvalitě životního prostředí (rodina, škola, ekonomické a přírodní podmínky), kdy rozhodujícím způsobem se podílí vliv prostředí a výchovy.

     Opětovně se setkáváme se skutečností, že osobnost je v neustálém a ve vzájemném působení s prostředím. V tomto styku se osobnost projevuje a formuje v činnostech, které uskutečňuje ve svém prostředí. Teprve pokud poznáme prostředí, ve kterém jedinec žije a v němž se vyvíjel, dovedeme si vysvětlit vlastnosti jeho osobnosti.

     Jsou proto tři modely vztahu těchto prostředí:
     a) Člověk jako pasivní produkt prostředí

               PROSTŘEDÍ          ČLOVĚK          PROSTŘEDÍ

     b) Vzájemné působení člověka s prostředím

               PROSTŘEDÍ          ČLOVĚK

     c) Tříčlenné schéma vztahu člověka s prostředím.

             PROSTŘEDÍ          ČINNOST A UČENÍ          ČLOVĚK