Je dobrý nápad zakázat trestat děti?

Ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková navrhuje zakázat rodičům tělesné trestání, proti čemuž se zvedá nesouhlasný odpor.

     Ministrině Džamila Stehlíková si myslí, že zákazem tělesných trestů odstraní týrání dětí. Není to ale spíše vylévání vaničky i s dítětem? Našel jsem na toto téma dva zajímavé články. V tom prvním se bouří čtenáři Hradeckého deníku, kde se proti tomuto návrhu v anketě vyslovilo 91% čtenářů.

     Asi nejvíce to vystihl Roman Stehlík, který do ankety tohoto deníku napsal: "Džamila Stehlíková asi spadla z jiné planety! Každé dítě je jiné, na některé stačí jen houknout, některé musí dostat přes zadek. Vzorem nám má být Amerika, tam děti netrestají, a tak tam vesele střílejí učitele a spolužáky. Neznají hranice. Pokud' toto tady paní Stehlíková též chce, at' jde dělat učitelku. A podotýkám, nejsem učitel, ale automechanik."

     Ředitel pardubické pedagogicko-psychologické poradny Václav Knoll považuje za normální, když děcko občas dostane přes zadek, protože to dle jeho názoru patří k výchově. Dalšé psycholog Jan lašek upozorňuje, že tento zákon by nahrával dětem, které by se pak za zákaz televize nebo počítače mohly mstít falešným obviněním, že jsou bité nebo týrané. To je obdoba případu, kdy třeba žačka obviní učitele, ze sexuálního obtěžování, které nikdy nenastalo, ale žačka se mstí třeba za špatnou známku. Podobných případů se už u nás prokázalo poměrně dost a obrana dospělého je proti takovýmto osočením velice obtížná.

     Publicista Dam Drápal to vystihl slovy: "Postmoderní doba nedokáže rozlišit týrání dětí od výchovného pohlavku. Zato nám stát leze do všeho a s odpuštěním buzeruje slušné rodiny." A to je opravdu smutná situace. To co bez problémů zvládaly předchozí generace, s tím si dnešní generace lidí nedokážou poradit? Proč? Jsou přece vyspelejší? A nebo snad ne? Někdy o tom pochybuju. Aspoň morálně je na tom dnešní společnost mnohem hůře, než společnost o generaci zpět.

     Tento nápad Džamily Stehlíkové je o to hloupější, že přichází v době, kdy se žáci šikanují ve školách mezi sebou, ale dokonce se množí i případy, kdy žáci šikanují učitele. Úplně paradoxní je případ, kdy vztekající se dítě kope do maminky, a maminka, místo aby se bránila, mu pouze bezúspěšně domlouvá, aby to nedělalo.

     V druhém článku Nebijme své děti mě zase zaujal citát: "Chtít nalinkovat rodičům, jestli mohou nebo nemohou svého rozjíveného potomka, zaslouží-li to, a je-li to v zájmu jeho výchovy (aby např. nevběhnul do silnice), plácnout, je dirigismus nejvyššího ražení (a z dob komunismu a jeho pokusů poručit větrům a dešťům, nebo, jako v čínském případě, vrabcům, víme, jak takové snahy dopadají)."

     Je potřeba si položit otázku, kdo je za výchovu dětí odpovědný - rodina nebo stát? Těžko může stát vyžadovat odpovědnost od rodičů, bude-li jim takovýmto způsobem do výchovy zasahovat.

     Sociolog Alexandr Tomský je přesvědčen, že mírné fyzické tresty v období dětského předpubertálního vývoje - kde selhává argumentace nebo pedagogické schopnosti rodičů - jsou na místě jako limit poslední instance. "Měli bychom se přimlouvat, aby byly znovu zavedeny do škol. Psychologie zdravého rozumu je také na straně trestů. Fyzický trest milujících rodičů je totiž konečný, definitivní a tečkou za celou záležitostí. Zato psychopatologické nerváky zoufalých rodičů zanechají šrámy na celý život. Nakonec všichni skončíme v poradnách psychiatrů!", říká. 

     Je pravda, že psychické týrání může být horší než fyzické. A právě v psychycké týrání by se mohla změnit výchova některých rodčů, kteří by svým dětem pro jejich neposlušnost pouze lamentovali nebo s nima nemluvili, aby ukázali jak se zlobí, či jim v ještě horším případě zdůrazňovali, že je nemají rádi, protože zlobí.

      Proč je v dnešní době tolik neurotických dětí? Předně, že dnešní doba je hrozně uspěchaná, nároky na některé děti jsou přehnané a děti jsou takto traumatizované převažující slovní výchovou.

     Každé dítě je jiné, s některým se rodič opravdu domluví s jako rovnocenným partnerem, a nemusí jej v životě třeba ani jednou uhodit. U některých dětí to ale nejde, protože že na ně racionální argumenty neplatí, jakékoli domlouvání berou ze strany dospělého jako jeho slabost.

     Někteří lidé argumentují tím, že bité děti jsou agresivnější. Některá svědectví z diskuse ale tvrdí pravý opak. Děti na západě jsou agresivnější, než naše děti. Při tom nejsou vůbec tělesně trestány a je u nich uplatňována liberální výchova. Jsou zvyklé na to, že samy někoho bít mohou, ale je nikdo bít nemůže, protože je to zakázané. To je onen případ dítěte, kopajícího ve vzteku do vlastní maminky.

     Je tedy třeba vzít rozum do hrsti. Minulé generace vychovávaly určitým způsobem, který dnes považujeme za nehumánní. Ale jaksi jsme si nevšimli, že dřívější generece dětí neměly na rozdíl od těch dnešních, tolik psychických problémů. Není mezi tím náhodou souvislost? Dále je zajímavé, že paní ministryni nevadí snahy o snižování hranice trestní odpovědnosti. Děti jsou totiž děti a měly by je vychovávat rodiče a ne stát formou justice.