Dojmy lektora z CVVZ v Třešti

Po stručné reportáži z CVVZ v Třešti jsme slíbil, žes ek této akci ještě vrátím a to jak z hlediska přednášek či seminářů, které jsme zde navštívil, tak i ze svých osobních dojmů.

     Na letošní CVVZ do Třeště jsem jel hlavně jako lektor. Proto letošní CVVZ budu hodnotit převážně z této pozice. Ještě s dalšími lektory jsme se shodli na tom, že v Třešti bylo letos hodně organizačních nedostatků.

     První problém nastal, když jsme s Rikim a Kondorem sháněli lektorovnu. Dozvěděli jsme se od Caudyho, že je na vedlejší škole, protože v budově učiliště, kde byl štáb, hlavní jídelna, infocentrum a internetát, kde se spalo, řádné programy neprobíhají. Caudy nám začal cestu ochotně vysvěrtlobvat a když jsme mu řekl, že se nejdřív skočíme na pokoj obléct a obout, protože já i Kondor jsme tu byli pouze v pantoflích a jenom v košili, tak nám řekl, že nás tam odveze v.

     Na místě jsme byli rychle, ale k našem překvapení Caudy hned odjel, takže jsme řešili dilema, jak zpátky. Ne ale dlouho, protože v zápětí jsme zjistili, že tu už pár lidí čeká, že ve škole se sice svítí, ale je zamčená a nikdo tam není. A tak jsme v pantoflích šli zpátky a brodili se sněhovými závějemi. S promočenými ponožkami jsme dorazili na pokoj. Ani korkovým zdravotním pantoflím vlhko sněhu moc neprospělo. Naštěstí jsme měl s sebou rezervní ponožky, takže jsem se mohl hned převléct a nenastydl jsem.

     V pátek jsem nepřednášel a tak jsem si v klidu udělal nástěnku našeho sdružení. Potom jsem vyrazil na první seminář. Na stejném místě byl další seminář o Klubovnách.cz, na který jsem šel na 23.30 hodinu. Cesta na náměstí po zledovatělých chodnících nebyla opravdu nijak příjemná. Jenom díky tomu, že jsem s sebou měl baterku a svítil si pod nohy, jsem nikde neuklouzl. Před školou mě ale čekalo repete čekání. Škola bylamještě dlouho po plánovaném začátku semináře zamčená a nikde nikdo s klíčem. Pouze zde čekalo několik lektorů a účastníci jejich seminářů. A to už v docela slušném mrazu, který takto před půlnocí už panoval.

     Lektorovat pět programů bylo opravdu náročné, ale hlavně díky neustálým přesunům. První program jsme měl v sobotu, kdy jsem měl seminář o Osobní bezpečnosti dětí na Internetu. Ten byl na vedlejší základní škole, takže to byl jednoduchý přesun, protože cesta byla posypána. Díky tomu se mi podařilo dorazit včas a zjistit i, že na této škole je internetový signál UFO. Až zhruba měsíc před akcí jsme se totiž dozvěděl, že na CVVZ v Třešti není zajištěna internetová (ani aspoň počítačová) učebna. Díky tomu se rušila výuka tvorby jednoduchých stránek bez nutnosti programování a ze čtyř různých programů mě tak zbyly tři.

     Po skončení semináře jsem měl půl hodiny na přesun na školu na náměstí, kde jsem měl další přednášku. Cestu jsem už sice znal, protože jsem tam v pátek byl dvakrát, ale protože byly dotazy, tak jsem vyrážel s čtvrthodinovým zpožděním a po zledovatělých chodnících s noteboakem v ruce se to v tomto čase opravdu nedalo zvládnout.

     Očekával jsem tedy, že když v takto ztížených podmínkách dorazím na další seminář s pětiminutovým zpožděním, že zde bude aspoň už vše přichystané. Omyl. Dataprojektor tu sice byl, ale zabalený. A navíc, když jsem ho rozbalil, jsme zjistil, že u něj nejsou kabely, ani síťový ani datový. Takže zpoždění zhruba 15 minut, než přednáška začala. Steward, který má na starosti věci, které potřebují lektoři, dorazil až po chvíli a teprve začal shánět kabely. Nakonec sehnal pouze jeden, síťový.

     Protože sem dorazilo málo účastníků, nakonec jsme se obešli bez dataprojektoru, účastníci si sedli za mě a koukali přímo na monitor noteboaku. Protože byla delší přestávka na oběd, mohli jsme zpoždění dohnat asi dvacetiminutovým přetažením programu. Pak jsem se opět přesouval s noteboakem zpět, protože v této škole nebyl oběd. To, že tedy jsme měl jediné dvě přednášky ve stejné učebně, mi tedy nebylo nic platné, když mezi nimi bylo poledne.

     Díky delší přestávce v poledne jsem tentokrát dorazil včas do učebny ve škole na náměstí. Bohužel na této škole není bufet a steward, který ma zajišťovat lektorům pití, v tomto směru nějak nefungoval. A nejenom v tomto. Funkční dataprojektor tu stále nebyl a šel teprve shánět datový kabel. Při tom jsme zjistil, že ten síťový kabel do tohoto dataprojektoru ani nepasuje. Nakonec přinesl ještě s jiným stewardem jiný dataprojektor, který fungoval dobře. A tak mohla přednáška Prezentace oddílu na Internetu probíhat vpořádku, ale bohužel zase se zpožděním. Naštěstí nebyly dotazy, tak jsme stihli skončit v termínu.

     Tím pro sobotu moje přednášky končily a šel jsem jako účastník zase do základní školy na seminář o krajských radách a spolupráci mezi organizacemi. Bohužel jsme tam musel s sebou brát i noteboak, protože čas na to, si ho odnést na interneát na pokoj nebyl. Ale aspoň jsme tu načerpal nějaké podněty pro zakládání krajské rady dětí a mládeže v Praze, o které se nyní starám.

     Po večeři jsem vyrazil na program Hry a hlavolamy a pak jsem měl relativně volno. Bohužel s emi v té době nepodařilo nechat si proplatit jízdné. To se konalo do 19 hodin na štábu a potom mělo být od 19 do 20 hodin na základní škole. Protože jsme potřeboval aspoň trochu vyrelaxovat po večeři při kafi, tak jsme vyrazil na zákaldní školu dřív, abych si před Hrami a hlavolamy stihl nechat proplatit jízdné. Bohužel ale, dotyčný člověk se zdržel na štábu a tak do 20 hodin nedorazil. Tak jsme si aspoň stihl domluvit přeložení jedné z přednášel ze školy na náměstí na zákaldní školu, protože jinak bych ráno musel chvátat na náměstí a potom během půlhodinové přestávky za základní školu. A protože jsme pak měl 36 minut na to stihnout na nádraží vlak, šel jsem už ráno se všemi věcmi. Takže by to byl opravdu náročný přesun.

     Samozřejmě po skončení programu Hry a hlavolamy byl už člověk, který proplácel jízdné, pryč. A na dveřích cedulka, že s ebude proplácet od 9 do 10 hodin, ale pro změnu zase ve štábu. Kdyby to bylo v lektorovně, tak bych si jízdné o přestávce stihl nechat proplatit, takhle jsem ale neměl šanci. Takže bohužel.

    Nedělní seminář jsem zvládal dobře, ale o přeložení si asi přečetlo málo lidí a tak i málo lidí přišlo. Samozřejmě dataprojektor tu nebyl k dispozici vůbec, což ale v malém počtu nevadilo. Přesun do druhé učebny na další seminář ve stejné škole byl bez problému. Tady sice dastaprojektor byl, ale nepodařilo se nám ho rozchodit. Ač jsme při komunikaci kolem progtramů uváděl, že s dataprojektorem běžně nepracuju, nikoho neposlali. Na semináři, kde jsme ho používali, byl vždy běkdo, kdo s ním uměl a pomohl (byl to ale vždy někdo z posluchačů).

     Smutná bilance tedy je, že z pěti programů, na které jsem požadoval dataprojektor, byl pouze na jednom a to ještě zhruba s patnáctiminutovým zpožděním. Zatím co loni v Ostravě bylo pro letory zajištěni pití, které by se mi zvláště letos při přesunech venku hodilo, letos jsem ho nedostal vůbec. Přesuny s noteboakem po zledovatělých chodnících bylo dosti náročné. Už kdysi s ehovořilo o tom, že by CVVZ měla být v jednom domě a na jedné bylo kritizováno, že byla ve dvou budovách, které byly těsně vedle sebe s přechodem po rovném asfaltovém povrchu. Letos byla na třech místech, z toho jedno bylo blízko, ale po uklouzané cestě, jejíž část sice byla posypána, ale druhá byla zejména v neděli zcela zledovatělá a druhé přes kilometr vzdálené s cestou po neuklizených chodnících.

     Nevím, podle čeho bylo určováno, kde bude který seminář, ale připadá mi logické dát semináře, které na sebe bezprostředně navazují s pouhou půlhodinovou přestávkou, která není dostatečná na přesun v těchto podmínkách, do stejné učebny. Zvláště u lektorů, kteří mají celkem pět a více programů, které lektorují a zejména potřebují-li k tomu techniku, která se těžko přenáší, zejména po náledí.

     Z celkem 12 dosavadních CVVZ, na kterých jsem zatím byl, musím bohužel zkonstatovat, že tato byla organizačně zvládnuta nejhůře. Neustále přesuny byly natolik zatežující, že jsme ani nestihl psát průběžně reportáže do Magazínu eKamarád, přesto, že jsme na pokoji měl signál a nebyl by to problém. Když jsem ale dorazil na pokoj, kolegové už spali a bylo zhasnuto. No však taky už bylo dost hodin po půlnoci (s výjimkou soboty, kdy kolegové odpadli ještě před půlnocí).

     Samozřejmě musím zmínit i klady. Byla to celkem dobře zvládnutá organizace jídla, které jsem zvládal bez front a pak příjemné posezení v bufetu, které ale zase není na CVVZ tím nejpodstatnějším. Aspoň v mém případě stewardi fungovali dosti špatně a nelze je vůbec srovnávat např. s Ostravou. Tam bylo výhodou, že měl lektor jednoho stewarda po celou dobu CVVZ. Tady byli jiné stewardi na škole na náměstí a jiní na základní škole.

     Uvidíme, jak se zhostí CVVZ Přerov. Zatím rozeslali dotazníček, na který jsem jim obratem odpověděl. Doufejme, že organizace bude lepší a že bude vše hlavně v jedné budově, že nezapomenou zajistit počítačovou učebnu, pokud možno s Internetem, protože ten se využívá mezi sdruženími dětí a mládeže stále více, prostě je to médium budoucnosti. Takovéto vzdálené přesuny totiž odrazují i některé účastníky od programů na vzdálenejších školách. Dost lidí mě říkalo, že chtěli na můj program jít, ale když zjistili, že je to až ve škole na náměstí, že to vzdali.