Učitel nebo kamarád 

Jde dohromady učit a být současně vedoucím? Jaký je přerod učitele ve vedoucího a obráceně? Jaký je přerod žáka v člena oddílu či kroužku?

     Nadepsané dilema musel řešit každý učitel, který se vedle své  kantorské profese věnuje svým žákům v mimoškolní době. Třeba jako trenér sportovního oddílu, nebo vedoucí zájmového kroužku, nebo vedoucí na prázdninovém táboře. I když se to na prvý pohled nezdá, je to těžká  životní situace pro obě strany.

    Žáci ve škole vnímají svého učitele a chovají se k němu podle pravidel daných společenskou zvyklostí, rozšířenou specifickou nabídkou školního řádu. Taková pravidla jsou nejen někde napsaná, ale také všemi učiteli vyžadovaná, ředitelem kontrolovaná.  A každé porušení daných zvyklostí je  chápáno jako přestupek a provinivší se žák, může  být a často také je, za porušení pravidla potrestán. Co si má ale počít chlapec či děvče, kteří se dopoledne podle těchto pravidel chovají ke svému učiteli při vyučování. Pravidla pro žáka nařizují :  Odpovídá, jen když je tázán, mluví spisovnou češtinou, nepře se a neodmlouvá, je ukázněný a uctivý. V ten samý  den, za několik hodin, se oba- učitel a jeho žák sejdou na  tréninku  sportovního klubu. Tam ale platí jiná pravidla komunikace. O slovo se nežádá, sem tam vyběhne i nějaké to peprnější slovo nebo komentář. Diskutuje se, pře se a debatuje o soupeřích, kamarádech, samotné sportovní činnosti, přitom  jde uctivost a poslušnost stranou. A to je zatím problém vnímaný spíše ze strany  mladšího partnera.

     Není pravda, že to má učitel v takové krátké proměně  lehčí, protože je dospělý a  v pozici dítěti nadřazené. I on  mluví, jedná a chová se mimo vyučování docela jinak.  Není to pro něj vůbec lehké a ne každý učitel dokáže takový přerod unést. Kdyby to ale nedokázal, jeho chování by bylo oprávněně považováno za nemožné a dlouho by takovou činnost nemohl dělat.

     Tak a máme tu problém, zdánlivě neřešitelný. Vždyť obě životní situace jdou proti sobě a modely chování se v mnoha stránkách vylučují! Přesto existuje rozumné řešení, kompromis, který dovolí učiteli i jeho žákovi hrát úspěšně dvojroli.  Musí oba překonat předsudky a v  mysli i v projevech a chování jasně oddělit obě situace. Nezaměňovat je, ani nezneužívat. Pak se učiteli podaří, být pro zcela konkrétního chlapce či děvče, vedle přísného pedagoga, současně  starším kamarádem. A to bez tykání, okázalých projevů a hlasitých prohlášení. Pak se podaří i obráceně  žákovi představit roli mladšího důvěrník a přítele. Často tak vznikají přátelské vztahy a kamarádství na celý život.

    Je role učitele slučitelná s rolí kamaráda  směrem k jednomu konkrétnímu žákovi. Určitě  ano! Dokonce si myslím, že se takové role nevylučují a mohou pomoci oběma stranám. Žák pozná, že přísný a nekompromisní učitel je mimo školu docela normální a vtipný  člověk, kterým má pochopení pro trčampotry druhých, třeba i málo zkušených lidí. Že  umí poradit nejen s početními úlohami a měkkým či tvrdým i(y) ve slově kobyla, ale zná lék na nejednu životní bolístku. A učitel zase pozná, že ten nejistý a váhavý žáček, který má problém stvořit při zkoušení u tabule jednu souvislou větu, je velmi šikovný v práci, dobrý organizátor a docela spolehlivý partner ve společném zájmu. Oba po čase zjistí, že se  učí jeden od druhého a že jeden druhému jsou přirozenou autoritou. To samozřejmě jen prospěje jejich "úřednímu " vztahu ve škole a většinou to vede k odstranění nezdravého respektu a zlepšení  přístupu ke školní práci žáka a upevnění autority učitele.

    Vedl jsem a ještě vedu vedle své kantorské profese zájmový oddíl na škole. A i když mě to stálo mnoho času a vedle mnoha  radostí, jsem zažil  i nejedno zklamání, přesto své práce se svými žáky  "nad školní uvazek"  nelituji. Pomohlo mi to stát se plnohodnotným  učitelem. Mám totiž dojem, že bez takové aktivity bych jako učitel byl sotva polovičním učitelem.