Jak to vypadá s pražskou radou dětí a mládeže

Před několika měsíci se rozeběhly aktivity kolem možného vzniku pražské rady dětí a mládeže. Jaký je dosavadní průběh a jaké jsou šance, že rada vznikne?

     Do jednání o vzniku pražské rady dětí a mládeže se zapojilo celkem 15 sdružení, což není málo ani hodně. Účast je zde poměrně reprezentativní, protože zde jsou jako celorepubliková sdružení, tak regionální sdružení, ale i místní sdružení.

     Aktivita začala výzvou emailem, která vedla následně ke svolnání první schůzky, která se konala 10. května Senovážném náměstí. Zde bylo bohužel pouze šest zástupců, kteří se nakonec dohodli, aby jednání pokračovalo formou emailové konference, , která byla zřízena ještě týž den na Google. Jejím úkolem mělo být, stanovit poslání rady, tedy to, co od ní budou jednotlivá sdružení chtít.

     Poslání rady se věnovala už i zmíněná schůzka. Na ní byly předloženy podklady od pěti sdružení, kteří je před schůzkou sdělili emailem. Na schůzce se jenom potvrdilo, že požadavky malých a velkých sdružení se budou lišit. což ale nneí na škodu. Rada prostě musí splňovat požadavky všech a nepůjdou-li proti sobě, což naštěstí nejdou, tak to nevadí. Menší sdružení očekávají spíše servis, větší zase spíše výměnu zkušeností. Větší sdružení tedy nepotřebují pro radu právní subjektivitu, menší pro naplnění servisních služeb ano, protože ty je třeba dělat na profesionální úrovni.

     Funkce rady bez právní subjektivity by dle mého názoru mohla být pouze na základě reciproční výměny služeb, tedy něco za něco. To lze u výměny zkušeností, třeba i u proškolení vedocuích, kterým toto školení nabídne větší sdružení, ale samozřemě ne zadarmo, ale za peníze. Ale těžko takto poskytovat třeba servis o dotacích a grantech. Má-li někdo svůj zdroj, který není neomezený, asi nebude mít zájem, jej nabízet dalším sdružením, jejichž projekty mu budou konkurovat a v důsledu toho se na něj následně dostane menší částa v grantu. Samozřejmě zdroj za zdroj, to ano. Jenže menší sdružení, která potřebují tento servis, právě samy žádný zdroj nemají. A zde může pomoci pouze nezávislý pracovník, který bude financován řekněme z dotací a bude pomáhat hledat finanční zdroje všem sdružením, aniž by byl přímo k některému sdružení v této oblasti vázán.

     Bohužel bod poslání rady uvázl před prázdninami zatím na mrtvém bodě. Větší sdružení potřebují na přípravu více času, protože se musí radit více lidí. Malá sdružení moc aktivity nepředvedla, bohužel se za ně do diskuse zapojilo pouze Informační centrum oddílů a klubů, jednou přispěl do diskuse T.T.O. Srub, který v ní však bohužel záhy nepokračoval. Nejkomplexněji definované požadavky měla Dětská tisková agentura a Informační centrum oddílů a klubů (ICOK). Druhým nejaktivnějším diskutérem bylo Sdružení MOP. Takže se tu setkaly dvě protichůdné pojetí, Sdružení MOP nepotřebuje právní subjektivitu, ICOK zase za malé sdružení razí, že pro servis právní subjektivita potřeba je. Bohužel Dětská tisková agentura nepodpořila tento názor, přestože právě jejich požadavky lze bez právní subjektivity jen těžko naplnit.

     Protože se nepodařilo radu založit do prázdnin, padá tím možnost, že by se mohla rada rozjet v průběhu roku 2008 v podobě, kdy by byla schopna servis poskytovat. Patrně dojde k jejímu ustanovení v závěru roku 2007, či spíše v první polovině roku 2008. Pokud vznikne s právní subjektivitou, bude schopna začít částečný servis poskytovat nejdříve v roce 2009 a naplno až v roce 2010.

     Důležitost rady je i proto, že Česká rada dětí a mládeže by ráda docílila, aby malá sdružení, v ní byla zastoupena prostřednictvím krajských rad dětí a mládeže. To zatím není možná, protože některé kraje zatím svoji radu nemají. Praha bohužel patří mezi ně.

     Pozitivem těchto jednání je konstruktivní přístup větších sdružení, které v tuto chvíli potřebu pražské rady příliš velkou nemají, ale chtějí se k problému postavit konstruktivně. Aby informovali zástupce svých orgánů, potřebují ale slyšet názory a stanoviska menších sdružení. Ty ale většinou bohužel mlčí. A tak se dostáváme do jakéhosi začarovaného kruhu, který se jen těžko a pomalu rozplétá.

     U těchto jednání mi občas připadá, jako by některá sdružení čekala, že někdo založí pražskou radu tzv. na klíč a oni do ní jen jednoduše vstoupí. Asi tak jako pořádá v Praze Bambiriádu ČRDM také na klíč. Ostatně právě příprava letošní Bambiirády rozvířila opět potřebu pražské krajské rady a byly impulsem k těmto jednání o jejím vzniku.