A tak přesto, že člověk spolu se všehomírem vznikl jako vzdálený výběžek ochlazeného vyzařování nepředstavitelného žáru a tlaku všetvůrčí Síly, kterou Pravda jest a v rámci toho nese v sobě od počátku schopnost citového vnímání jako jediného způsobu poznávání Pravdy, svým duchovním úpadkem, zřetelně se promítajícím ve všem, se Pravdě vzdálil a odcizil natolik, že popírá vůbec Její existenci. Stejně, jako se vzdálil i odcizil duchovnímu světu a duchovní podstatě sebe sama, a proto nesmyslně odmítá jejich jsoucnost. Jedním z dalších plodů tohoto stavu je všeobecně rozšířený názor, že "pravda je relativní" a "každý má svou pravdu".

      Proto i přes nevědomou touhu po Pravdě, doutnající v nitru nejednoho člověka, lidé Pravdu při setkání s Ní nepoznávají, tvrdíce že neexistuje, nebo jsou ochotni Ji považovat za podvrh, zhusta pak označovat za sektářský produkt a bez jakéhokoliv odlišení Ji zavrhovat stejně, jako ty nejotřesnější formy duchovního násilí. Jelikož však člověk z Pravdy vznikl skrze účinky přírodních zákonů, které jsou ve skutečnosti Její stále stejně se projevující účinky, vzdálením a odvrácením se od Pravdy ztratil zcela přirozeně také jakýkoliv pojem o správném či špatném, o zdravém a chorobném. Ba, ve ztrátě jakékoliv orientace považuje dnes ve většině případů dobré za špatné a naopak a jako naprosto odpojený od řádu všehomíru vytvořil si svůj řád, postavený na vlastních, stále více nezdravějších přáních, přičemž si dosadil účel věcí a dějů tak, jak odpovídali jeho uzpůsobení a potřebám. Rozumu, majetku, technice, pohlavnímu pudu, společenskému životu i řádu, zákonům, ženství, poslání rodiny, manželství stanovil účely tak, aby sloužili jeho choutkám a přáním. A když se i snažil ve zbytku v něm dobrého ustanovit něco humánního nebo pomáhajícího, bylo to již při svém vzniku zdeformováno pokřiveným myšlením a vedle určitého, často sporného užitku, přinášelo mnoho škod.
Účel a způsob použití všech věcí byl dán z Prapůvodu současně s jejich vznikem. Nahrazení toho lidským, tisíciletími vystupňovaným chtěním vědět všechno lépe, naprosto odcizeným od účelu a použití původního, přináší všeho zhroucení, na jehož prahu lidstvo jako celek stojí a jeho naplnění se nedá ničím zadržet. Zhoubné onemocnění nabylo již příliš velkého rozsahu a rozpad nezdravého nadchází zákonitě.

     Možnost záchrany a spásy jest nyní pouze pro jednotlivce, kteří se včasným poznáním bludů, nesprávných názorů a způsobů vytrhnou ze všeho starého, více či méně zkřiveného a takto osvobozeni se správně vpraví do zákonů všehomíru. Správnost či nesprávnost však člověk dneška ani při dobré vůli není schopen poznat pro všeobecný zmatek v pojmech a hodnotách a tak i přes občasný hlas svého citu bloudí, klopýtá a marně hledá cestu ze všeobecného chaosu, nebo se jako tonoucí ke stéblu přimyká k některému ze stále početnějších duchovních či náboženských proudů, nebo alespoň hledá záchranu své tělesné schrány a zlepšení neutěšeného stavu svého nitra skrze stejně početné směry alternativní medicíny, psychotroniky, astrologie, numerologie, aromaterapie, etikoterapie....... .

     Proto neví, že pouze Pravda jako Prapůvod všeho bytí jest schopna sjednat mu jasno ve všech dosavadních zmateninách, narovnat pokřivené, doplnit scházející, vrátit mu dávno ztracené pojmy skutečného lidství, neodmyslitelného od pravého ženství, rozlomit okovy všech dogmat i mýtů a svou živoucí silou probudit jeho ducha, osvobodit ho od tlaku chorobného hloubání a v radostném vzletu, zrozeného z vědoucího přesvědčení, dát mu jásavý rozmach ke všemu čistému, ušlechtilému a vznešenému, po kterém odjakživa nevědomky toužil.