Znáte den B....?

Události poslední doby se vyvíjejí tak, že jsem se rozhodl se zamyslet nad tím, proč se vše děje tak, jak se to děje.

     Začnu tím, že vám popíšu jeden takový průměrný den B.... Nejdřív pilmá práce v kanceláři. Měl jsem vyřídit dvě pochůzky a proto jsem musel práci ukončit dřív vyrazit na pochůzky, které jsem, abych ušetřil čas, vyřizoval po cestě domů.

     První moje pochůzka vedla na Ministerstvo vnitra ČR, kam jsem jel po valných hromadách nechat přeregistrovat hned troje změněné stanovy. V podatelně je nevzali proto, že jsem tam neměl čísla registrací, které po mě nikdy nechtěli. To asi proto, že jsme nikdy nenechával stanovy v podatelně, ale brala si je ode mě přímo úřednice, která přeregistraci dělala a ta si je dokázala najít podle názvu. Asi to byla její dobrá vůle, ale to snad není špatně. Obzvlášť, jedná-li se s dobrovolníky, kteří dělají něco pro společnost a úplně zadarmo.

     Jel jsem sem tedy úplně zbytečně a protože jsem tímto směrem rozhodně neměl cestu, byly to pro mě hodinová ztráta. Jel jsem tedy vyřídit druhou pochůzku. Při této cestě jsem jel téměř kolem svojí kanceláře. Ani tady jsem ale neuspěl. Sice jsem tu byl v úředních hodinách, ale právě byli na konferenci. Takže další ztracená hodina a mohl jsem jet domů s pocitem, že jsem mohl v kanceláři pracovat o dvě hodiny déle. Teď jsem mohl přemýšlet o tom, kdy tu práci stihnu udělat.

     Mým dalším pracovištěm je domov, protože v kanceláři nemám připojení na Internet. Takže jsem ještě doma pracoval dost dlouho. Časovou ztrátu jsem ale nedohnal, protože jsem uléhal tak silně unaven, že jsem ráno o hodinu zaspal. Jel jsem zase vyřizovat dvě pochůzky, tentokrát cestou do konceláře. První byla konečně úspěšná, protože jsem nakoupil ve velkoobchodu drogerie 4 kusy Sava a tři rohožky. Díky těm rohožkám, které byly dost neskladné, se mnou lomcoval vítr, jak jen mohl. A tak jsme si místy připadal, jako bych neušel sto metrů ale nejmíň kilometr. Ještě mě čekala druhá pochůzka, na které jsem měl koupit přelepky české diakritiky na klávesnice. Vyrazil jsem tedy do Coscomu, který byl realtivně při cestě a s kterým jsem měl zatím vždy dobré zkušenosti. Pravda, asi dva roky jsem tam nebyl.

      Znamenalo to přejet o jednu stanici a pak jít asi dvě stě metrů Štěpánskou ulicí. To proto, abych zjistil, že Coscom tam už není. Pak jsem se dral proti větru zpět a metrem jsem konečně dosti unaven dojel do kanceláře. Opět s časovou ztrátou. Takže moje úspěšnoust ze dvou průměrných dnů B.... je 25%.

      Den B.... asi znáte všichni. Jistě jich několik v roce máte. Já však můžu říct, že několik dnů v roce nemám den B.... a ostatní ano. Odhadl bych to, že dnů B.... mám v roce určitě hodně přes 300.

      Souhra dnů B.... mě občas přivádí do kontaktu s dosti bezcharakterníma a záludnýma lidma. Ti nám v minulosti hodně uškodili a jejich přičiněním spolu s dalšími souvislostmi padl jeden projekt, do kterého jsem "utopil" nějakých 250.000,-- Kč a jejichž návratnost je hodně nejistá. Teď si připadám v podobné situaci. Dal jsem dohromady internetstudio a kousek dál klubovnu pro děti. Jsou v tom desítky či spíš stovky hodin práce a téměř dalších 250.000,-- Kč, ale vše maximálně vázne. V tuto chvíli jsme schopni vydržet tak dva až tři týdny a pokud se vše konečně nerozjede, tak vše padne. Nebudou peníze na nájmy a prostě na nic.

     Jsem v situaci, kdy jsem nucen dělat zhruba 16 hodin denně, abych udržel při životě organizace, které se na projektu podílejí. Dost z té práce je bohužel pustá administrativa, která je ale v naší společnosti nutná. Kolikrát dokola člověk vyplňuje pořád ty stejné údaje. Vše o co člověk žádá, trvá nekonečně dlouho. Nyní čekáme zoufale na sklad, aby jsme se v kanceláři a internetstudiu vůbec hnuli. Čekat budeme ale nejmíň měsíc. A pořád z té činnosti nejsou žádné příjmy, které by hradili aspoň hrubou režii nebo její část.

     Za poslední období v mém životě platí "Co se může pokazit, se pokazí." Čestných vyjímek je tak málo, že bych je asi mohl spočítat na prstech jedné ruky. Často se zamýšlím nad tím, proč to všechno je. Už několik let pracuju v neziskovém sektoru. Dělám práci, která mě baví, tak jí většinu dělám zadarmo a pouze v nejnutnější míře si přivydělávám, abych měl na nejnutnější živobytí. Přesto mě stíhají dny B...., které moji práci brzdí a některou doslova ničí.

     V podstatě vím o dvou teoriích, které by to mohly vysvětlovat. O obou se už na stránkách eKamaráda lehce hovořilo. Podle jedné, by strůjcem toho měl být Ďabel. No to by ale pak znamenalo, že by Bůh...... Ne nebudu se zbytečně rouhat, protože jinak by se to vyjádřit nedalo. Prostě Ďábel by byl mnohem mocnější. Druhá teorie se opírá o reinkarnaci a zákon Karmy. Ta jediná mi umí logicky vysvětlit, proč se vše může takto dít. Protože však nevidím do svých minulých životů, nemohu znát příčiny. Můžu se však důvodně domnívat, že mé minulé životy asi byly dosti špatné.

     Teď jde tedy o to, co vše bude třeba k tomu, aby se zákon Karmy naplnil. Zda k tomu bude nutné, aby padl i tento projekt a tím i všechny možné daší, na které pak už nebudu mít sílu. A nebo se vše vyrovnalo, či se aspoň na čas stabilizuje, aby se tento projekt udržel. To by se mělo ukázat v horizontu dvou až třech týdnů, kdy máme být připojeni pevnou linkou na Internet a kdy by měl být uveden do provozu redakční systém eKamaráda. Obě tyto činnosti mě totiž ušetří týdně asi 10 až 12 hodin, což není málo. Dalším klíčovým okamžikem bude sklad, který zcela nezbytně potřebujeme, protože nám některé dokumenty, ale i stany a další inventář, doslova překážejí, protože jsou narovnány na možných i zcele nemožných místech. Samozřejmě to výrazně zdržuje, když nějaký dokument hledám. Těch, které v současné době postrádám, je několik. Určitě se objeví přesně ve chvíli, kdy je už nebudou potřeba.