JuniorInternet 2007 rozhodně nezklamal

Co se dělo v odpoledních sekcáích na konferenci JuniorInternet 2007, která probíhala tuto sobotu v budově Fakulty humanitárních studií UK v Praze?

     Druhý blok konfreence JuniorInternet začínal v 13.30 hodin ve dvou sekcích. Sekce A byla určena starším a náročnějším účastníků, kratší sekce B spíše mladším účastníkům. Sekce B začala přednáškou Marka Soldáta o umístění stránke na Internet.

     Sekci A zahájil přednáškou „Vývoj Internetu – O trendech současnosti a výhled do budoucna“ Patrick Zandl. Zde byla řeč hlavně o Internetu jako nástroji komunikace, tedy např. Internetové televizi, ale i internetové telefonii.

     Na tuto přednášku dále navázala prezentace účastníků z Polska a Slovenska, po níž Marek Čierny představil porjekt www.sudoku-league.com. V této sekci dále následovala přednáška Jakuba Krčmáře „Webdesign v praxi“.

     Co se mezitím dělo v sekci B? Tady začaly od 14 hodin vědomostní soutěže pro děti a nejrůznější ceny. O ně byl velký zájem.

     Soutěžila zde zhruba padesátka mladších účastníků konference, kteří si v odpovědích na otázky vedli celkem zdatně.

     Soutěž přerušila přednáška Michala Pospiecha o reklamě na Internetu, z které vzešly další otázky do pokračování soutěže. Na vědomostní soutěže potom navázaly zábavné soutěže, např. Ve vyfukování bublib z bublifuku ši s hrou JOJO.

     Došlo i na oblíbené soutěže ve skládání trička, které se plně objevily před rokem.

     Nakonec si každý účastník ze sálu, kde se tato sekce konala, odnesl nějaklou výhru. Program této sekce B končil přibližně v 15 hodin. Kdo měl zájem, mohl se ještě opřesunout do sekce A, kde program pokračoval ještě déle.

     V sekci A začala krátce po patnácté hodině přednáška Zdeňka Cendry „Architektura Internetu, páteřní síť“.

     Dále představil Petr Beneš projekt HyperInzerce, na němž je možno zadarmo podávat inzeráty, který na reklamě vydělává poměrně dost peněz azaměstnává kolem 40 zaměstatnců.

     Předposledním bodem konference byla burza projektů, kde bylo představeno zhruba pět porjektů, na nějž jejich tvůrci shánějí spolupracovníky a to jak na úrovni placené práce, tak na úrovni nekomerční spolupráce.

     Posledním bodem bylo zakončení konference, které provedl Jirka Peterka. Potom ještě probíhala neformální diskuse v předsální, kde bylo k dispozici i občerstvení.

     Jako vždy jsou zajímavé statistiky, které dělají pořadatelé mezi účastníky při přihlašování na konferenci. Na Internet z domova chodí 92% účastníků, ze školy pouze 5%. Denně je na Internetu 83% účastníků konference, několikrát týdně 14% a jednou týdně 3%. Škola účastníkům moc nepomohla, 54% uvedlo, že se v ní nedovědělo nic nobého, pouze 38% účastníků škoal pomohla. 8% účastníků nemá ve škole informatiku. Učitel naučil pracovat s Intenretem jen 4% účastníků, další 4% to naučil kamarád, 10% rodiče a 82% samo.

     Doma o nákupu počítačových komponene rozhoduje 54% účastníků, 34% společně s rodiči a pouze 12% vůbec. Z přihlášených účastníků konference by se 85% chtělo věnovat Internetu profesionálně, 54% si už pomocí Internetu vydělalo peníze.

     Zajímavé je složení účastníků z hlediska škol. Nejvíce jich je ze zkladních škol (42%), dále je gymnázium (35%), střední škola(22%) a jiná škola (1%). Nikdo není z učiliště. Ve škole účastníky nejvíce baví přírodní vědy (53%), humanitníé vědy (25%) a jiné (22%).

     Z uvedeného vyplývá, že škola hraje v internetové gramotnosti dětí, které mají o Internet zájem, jen velmi malou roli. Proč? Z těchto průzkumů, včetně průzkumů projektu Safer Internet a mých zkušeností z administrací některých portálů, které provozuje ICOK pro děti mi vyplývá, že informace, se dostávají k dětem pozdě. Tedy v době, kdy už si je najdou samy.

     Děti začínají chodit na Internet většinou mezi 7. až 9. rokem. Por žáky této věkové skupiny nemá základní škola žádný program. Proto děti chodí na Internet bez jakýchkoli znalostí o osobní bezpečnosti, pouze s tím, co někde odposlouchaly. Dnešní děti, které vyrůstájí obklopen ytechnikou, se s Internetem snadno naučí samy systémem pokus – omyl. Pokud to je systém v oblasti klikání, vyhledávání informací, pak to nevadí. Pokud je to ale pokus – omyl v oblasti osobní bezpečnosti, pak je to špatné, protože za takový omyl mohou zaplatit hodně draho.

     Určitě by děti měly být ve škole seznamovány s Internetme mnohem dříve. Pokuid ne systematickou výukou formou informatiky, pak aspoň jednorázovými besedami o osobní bezpečnosti na Internetu a o internetových stránkach pro děti, kde jim hrozí mnohem menší nebezpečí, než na některých stránkách pro dospělé. Ttyo besedy by určitě měly být zařazeny nejpozději od 3. ročníku ZŠ

     Informatika ve škole by pak jistě měla být zařazena již od 6. třídy ZŠ a ne až od 8. či 9. třídy ZŠ, kdy již ti, kdo o Internet zájem mají, vše potřebné znají. Klidně by to třeba mohl být i volitelný předmět, protože ne všechny děti Internet zajímá.

     Jako administrátor např. Dětské seznamky se setkávám (i když jen virtuálně) i s dětmi, kteří jsou protikladem dětí, které se účastní konference JuniorInternet. Je spousta dětí, které neví, co to je email (a to občas třeba i čtrnáctiletých), který netuší, jaký je rozdíl mezi internetovou a emailovou adresou. Je mnoho dětí, které neví rozdíl mezi chatem, dikusním fórem a seznamkou.

     Je třeba mít na paměti, že průzkum udělaný na konferenci JuniorIntenret je dělán mezi dětmi, které mají o Internet hlubší zájem a jsou tedy internetově gramotní, ale že je to jen část dětské popoluace (netroufám si odhadnou, jak procentuelně velká). Určitě by bylo zajímavé udělat takovýto průzkum v opravdu reprezentativním vzorku dětí a mládeže, který by zahrnoval i ty, kdo o Internet zájem nemají, koho na počítači baví spíše pařit hry a Internet ke svému životu zatím vůbec nepotřebují.