Je Internet pro děti bezpečný?

Tuto otázku si budou v roce 2007 pokládat administrátoři portálu osíeldení a redaktoři Magazínu eKamarád.

     Pro rok 2007 chystá Informační centrum oddílů a klubů sérii besed a konferencí na téma, zda je Internet bezpečný pro děti.

     „Bezpečnost dětí na Internetu je velmi podceňována“, konstatuje autor projektu, který se touto tímatikou začal zabývat při svém působení v projektu klubů ČH@VE a pokračuje v ní při realizaci projektu Portál Osídlení.

     V rámci projektu Portál Osídlení šlo o to nejeenom vytvořit bezpečný portál pro děti, v tomto případě cílený na skupinu dětí z dětských domovů, ale i o besedy a školení pro děti ze zatím dvou dětských domovů, které jsou do projektu nyní zapojeny, z Prahy – Klánovic a ze Staňkova.

     V čem vidí ing. Fuček hlavní problémy? „Problémů je několik. První je v tom, že děti mají ve škole informatiku až od osmé třídy, což je pozdě. Většinou se na Internetu pohybují již od třetí třídy a přicházejí na něj zcela nepoučeny o své osobní bezpečnosti. Druhou věcí je, že na některých portálech pro děti sice zásady bezpečnosti jsou, ale někdy jsou děti zahrnuty příliš mnoha zákazy a příkazy, což vede k tomu, že vše hodí za hlavu a nedodržují ani ty nejzásadnější věci, které je mohou bezprostředně ohrozit. Podle mě tady platí, že méně je někdy více“, konstatuje ing. Fuček.

     Podrobné bezpečnostní pokyny sestavují většinou IT odborníci a jejich cílem je stoprocentní bezpečnost. Bohužel ale neznají mentalitu dětí, které na přílišné omezování nerady přistupují. Proto je lepší jim předkládat pouze pár nejdůležiotějších bodů a vysvětlit jim, v čem je riziko. „Nejnebezpečnější je pro ně setkání s někým, koho znají pouze přes Internet“, vysvětluje Fuček. „Tady stačí tři zásady: 1) Takové setkání musí být vždy na frekventovaném místě, kde je hodně lidí. 2) Na takové setkání nesmí jít dítě nikdy samo. Nejlepší je, pokud jde s někým dospělým nebo aspoň s kamarádem. 3) Pokud dítě na takové setkání jde s kamarádem, měl by o něm určitě nějaký dospělý vědět, nejlépe rodič.“

     Dalším tématem by určitě mohlo být, co o sobě na Internetu zveřejňovat a co ne. K setkání s někým, s kým se známe jenom přes Internet totiž může dojít i tak, že si schůzku nedomluvíme, ale někdo si o nás vyhledá informace, které mu umožní nás identifikovat a při setkání nás překvapí. Jak to u předejít? „Obecné dílčí zákazy tady moc smysl nemají. Určitě není dobré uvádět poštovní adresu nebo číslo na mobilní telefon. Sanotná fotka, není-li provokativní, nikoho neohrozí. Pokud dotyčný nevím, kde osoba bydlí, nemá šanci ji podle fotky najít. Rizokové jsou tedy různé kombinace údajů, např. Adresa školy s rozvrhem hodin nebo adresa klubovny s časem schůzek.“

     Ing. Fuček má zkušenosti jako administrátor několika dětských webů, mimo jiného i Dětské seznamky, která je poměrně dost monitorována. Nepotrvzuje, že by Internet byl džunglí, kde by se to hemžilo pedofily, kteří by měli urputnou snahio hromadně zneužívat děti. Bohužel toto povědomí mezi některými lidmi je, protože média okamžitě zveličí každý případ, kdy k něčemu pdoobnému dojde nebo i když se o to někdo neúspěšně pokusí. „Tato histerie je neopodstatněná a pokud děti dodržují nejdůležitější zásady bezpečnosti, nic jim na Internetu nehrozí.“, vysvětluje dále ing. Fuček.

     Na tyto téma by se měla konat série besed, které plánuje Informační centrum oddílů a klubů uspořádat v roce 2007. Vedle deset by měla proběhnout na toto tíma i konference, na které by si mohli odborníci různých úrovní vzájemně vyměnit zkušenosti. Asi yb bylo dobré, kdyby se zde sešli administrátoři dětských serverů, dále pak lidé, kteří aktivně pracují s dětmi a zabývají se Internetem a potom i IT odborníci, kteří se vyznají velmi dobře v internetové bezpečnosti, ale zase neznají mentalitu dětí. Z takovéto konference by mohl vzniknout velmi zajímavý výstup, který by ujednotil bezpečnostní zásady pro pohyb dětí na Internetu na jednotnou a oboustraněn přijatelnou podobu a současně by sklidnil histerii kolem bezpečnosti, která se nyní šíří laickou veřejností, zejména v generaci rodičů dnešních dětí. Tato generace se totiž s Internetem seznámila jako samouci, někteří do jeho tajů pronikli, jiné se mu s obavami vyhýbají.