Malé světlo v nemocnicích

Zhruba před měsícem oslavil projekt Majáky.cz své roční narozeniny. Vraťme se k tomuto výročí a zapátrejme, jaký dosah tento projekt má.

     17. ledna 2001 se v Žižkovské věži konala oslava 1. narozenin internetového projektu Majáky. Tento projekt, jenž vznikl na podzim 1999 díky partnerům INTERNET OnLine a Nadace Charta 77, slouží dětem, které jsou nuceny být delší dobu v nemocnici. “Prostě jsme chtěli pomoci dětem a dát na tento projekt peníze. Určitě jsme si nechtěli dělat reklamu”, sdělil nám v krátkém rozhovoru předseda Internet OnLine Vítek Šubrt. Nemocniční oddělení jsou vybavena od podzimu počítači s napojením na Internet, takže se děti mohou kdykoliv přihlásit na adresu Majáků (www.majaky.cz).

     V současné době se na projektu účastní 6 nemocnic, 2 léčebny a různé instituce. Nemalou zásluhu na podpoře Majáků má Jana Voňavková, mluvčí Internet OnLine a ředitelka Majáků, Martin Kovář z Nadace Charta 77, který letos vyhrál na paraolympiádě v Sydney bronzovou a zlatou medaili a samozřejmě spousta známých osobností, mezi nimiž stojí za zmínku Jan Čenský či Lucie Zedníčková.

     Za celý rok prodělaly Majáky spoustu změn. Nejenže je již lepší grafika, ale přibylo i pár nových rubrik. Nový je například “Cestílek”, kterého namluvil Jan Čenský a který s dětmi navštěvuje různé ostrůvky. “Chtěli jsme udělat nějaké dobrodružství. Když není zrovna v nemocnici žádný kamarád, například se dítě vzbudí ve tři ráno a nemůže dál spát, tak si může jít sednout k počítači a hrát si tam sám”, dodal k celé věci Jiří Sulovský, programový analytik Majáků. Na Majácích se také objevil kontakt na ZOO v Liberci, kde odpovídají dětem na jejich otázky v rámci zvířecího světa, programovací jazyk “Baltík”, kde se mohou děti naučit programovat a rubrika “Trápení”, kde odpovídají na dětské dotazy psychologičtí pracovníci z Opařan. “Jako novou věc bychom chtěli využít budoucí učitele, zatím studenty na UK a s jejich pomocí sestavit zábavné kursy a také rozšířit oblast pohádek”, prozradil nám ještě Jiří Sulovský.

     A jak se k celé akci vyjádřil Jan Čenský? Podařilo se nám s ním udělat malý rozhovor, ve kterém nám prozrazuje svůj názor na Majáky a vůbec na Internet.

    Jan Čenský se Internetu bál

     Jak jste se dostal k Majákům?
     Já jsem se dostal k Majákům právě přes Janu Voňavkovou a přes Martina Kováře. Byl jsem pozván na předávání prvního počítače do Thomayerovy nemocnice v Krči. Tam jsem byl přitom, když si tam poprvé děti mohly povídat s ostatními. Tehdy se mně ten projekt strašně zalíbil. Pak jsem se dostal i na zahájení projektu, což však bylo spíše informační setkání novinářů. Vše se mi zalíbilo natolik, že vlastně už od té chvíle mám počítač i doma. Majáky jsou samozřejmě hned na úvodní stránce. To zařídil můj syn, takže já, když zapnu počítač, tak se tam objeví první stránka Majáků.

     Co vás přimělo k namlouvání scénáře “Cestílka”?
     To vlastně nebyl scénář. To byly jenom texty. Bylo tam třeba: “děkuji”, “ahoj”, “výborně”, “ne, ne, ne”. Jenom taková slova. Potom tam byly další různá hesla, při kterých jsem si nedovedl představit, jak to k tomu bude namalované nebo jak se to vůbec použije. A pak to sestavili. Ale nevím, jak na to reagují děti. A kromě toho jsem četl pohádky, což bylo ucelené a to se dalo.

     A vám se ten výsledek “Cestílka” líbí?
     Ta grafika je bezvadná, nápad skvělý, ale nemůžu hodnotit, jestli má ten “Cestílek” hlas takový, jaký by měl být. Ale samozřejmě jsme připraveni vše rozšířit, opravit nebo doplnit.

     Chystáte se v nejbližší době navštívit FN Motol, zejména hematologii?
     Určitě, byl jsem několikrát pozván. Už jsem byl na onkologii a dělal jsem návštěvy i na dětském oddělení.

     Jaký máte vztah k Internetu?
     Já jsem se toho trošku bál, protože naše generace samozřejmě nebyla zvyklá komunikovat s počítačem, my jsme neměli počítače na školách. Já spíše přes svého syna zjišťuji, že pro děti je komunikace s počítačem a vůbec říše Internetu, něco samozřejmého, běžného. Takže já se to od něho učím. A znovu opakuji – Internet doma mám a začal jsem ho používat i pracovně. Počítač má tedy v mém světě své ustálené místo.

     Při práci tedy Internet používáte. Chodíte také na nějaké internetové stránky pro zábavu, například veřejné chaty?
     Byl jsem zván na veřejné chatování přes Mladou Frontu a teď přes nějaký módní internetový časopis. Ale bohužel nemám zas tolik času, abych si mohl povídat přes Internet jenom na nějakých zábavných stránkách. Nicméně hodně ho používám přes e-mail a psaní dopisů, což je perfektní. Jde to velmi rychle posílat, což je dobré pro scénáře či smlouvy. Takže musím říct – téměř denně si k psacímu stolu s počítačem sednu.

     Používá také vaše rodina Internet? Už jste se tady zmiňoval o svém synovi…
     Matýsek se dostává velmi často na Majáky. Zatím spíše používá počítač na výuku angličtiny a samozřejmě na hry. Ale pozor, má ode mě velmi těžkou a tvrdou cenzuru. Žádné střílení, mám rád inteligentní hry, které prostě nejsou hloupé. Ale třeba na Majácích ten “Cestílek”, ten se mu bude určitě velmi líbit.

     Vy při vašem povolání vystupujete často v televizi a nemáte na svou rodinu tolik času. Jak to vaše rodina snáší?
     Nesnáší to samozřejmě příliš dobře, ale nesnáším to ani já. Já bych byl samozřejmě, kdyby to šlo, ale bohužel to nejde, hrozně rád doma s rodinou, nicméně pracovat se musí. Takže je faktem, že příliš často s nimi přes víkendy nebo když je volno, nejsem. Se synem si spíše povídáme po telefonu. Nicméně pokud je chvilka volna, tak jsem nejradši s ním. Ale zase mu to kompenzuji tím, že přes vánoční svátky nebo celé dva měsíce prázdnin v létě mám volno, takže pak jsem zase intenzivně a déle s ním.

     A nakonec osobnější otázka. Jakým příslovím či rčením se v životě řídíte?
     Docela často myslím na babičku, která říkala: “Čest a sláva, polní tráva.” Pak se docela řídím příslovím “všeho s mírou”. A pak se řídím tím “co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra”. Protože já jsem velmi líný, tak to je taková moje parafráze.