Mstitelé - 34. kapitola

Martina dopsala diplomku a Martin si ji přečet. Měl možnost se setkat i s Martiným profesorem. Martinův táta se profesionalizuje a počítačů u nich přibývá. Martin dostal jeden i do svého pokoje a všechny jsou propojeny do sítě.

     Martina dopsala diplomovou práci a půjčila mi ji přečíst. Bylo tam pár odborných slov, kterým jsem nerozuměl a které mi Martina vysvětlila. Bylo to psáno obecně, ale byly tam konkrétní případy se mnou. Zkoumal jsem od koho o mě Martina co ví. Poznal jsem, co psala podle mého vyprávění. Něco na mě odkoukala sama a bylo tam i to, co říkala máma s tátou. Co říkal táta, když dal nahlas rádio, jsem nevyčetl. Bylo tam o tom, že se děti nemají nepříjemně budit. Zase tam byl uvedený můj příklad. Já totiž ráno vstávám poměrně těžce Nikdy se mi nechce z postele, ale když se chvíli vyválím a protáhnu, tak pak vstanu rád a bez problémů. Máma to ví a budí mě ráno o čtvrt hodiny dřív. Nemusím spěchat a můžu se ještě chvíli vyvalovat v posteli, než se pořádně proberu. Pak se protáhnu, vylezu, jdu na záchod a umyju se. Potom si zacvičím, obléknu se a nasnídám se. Do doby, než se umyju, mám ranní hájení. Máma je na mě hodná a to i tehdy, když jsme třeba na válečné noze. Dřív, dokud jsem ještě ráno necvičil, tak jsem se oblékal před mytím. Až po mytí jsem byl stoprocentně fit. Do té doby jsem byl schopen být i protivný, zvlášť když mi někdo říkal něco nepříjemného nebo po mě něco chtěl, co jsem nedělal rád. To máma brzo zjistila a respektuje to.

     Dřív jsme občas s klukama zatajili poznámku a rodiče ji někdy objevili v žákovské knížce až ráno a nebo přišli na to, že nemám napsaný úkol. Když to byl úkol, tak mě máma vzbudila dřív. Nechala mi moji čtvrthodinku válení a až při snídani mi řekla, že budu ještě psát úkol. Pak mi třeba už i vynadala. Když to byla poznámka, tak mě kázání čekalo buď před snídaní a nebo spíš až po snídani. Jíst mě rodiče nechali vždycky v klidu. Když to bylo na výprask, tak jsem ho většinou dostal před snídaní, protože táta spěchal do práce. Když měl ale čas, tak to nechal až po snídani.

     To někteří kluci od nás ze třídy to mají horší. Třeba Karel jednou vyprávěl, že dostal od táty výprask rovnou v posteli. Karel spí na břiše, takže táta z něj jenom odhrnul peřinu a dal mu řemenem na zadek. To bylo probuzení! Karel nevěděl, co se děje, tak rychle vstal. Protože ale ležel na břiše, tak šel do kleku a akorát ještě vystrčil tátovi zadek. Táta si ho v téhle poloze přidržel a výprask dokončil. Tak tohle mě naštěstí nehrozí.

     Já spím většinou na boku, hlavně když spím v posteli. Pak se chvíli rozvaluju na boku a nakonec se protahuju v leže na zádech. Na těch nespím nikdy. Když spím ve stanu nebo jinde mimo postel, tak spím dost často na břiše a chvílemi také na bocích. Doma se ale z boku na bok přetáčím přes záda, ve stanu přes břicho. Pak se protahuju v kleku jako kočka, někdy i dost dlouho. Tím si vynahrazuju to, že se většinou nemůžu tak dlouho převalovat jako doma v posteli. Většinou to ale není tak zlé, protože se probouzím chvíli před budíčkem.

     Někdy, když spíme ve stanech bez hlídek, tak si pro jistotu beru cenné věci do kapsy tepláků. Když pak zalezu do spacáku, nemá nikdo šanci mi je ve spánku sebrat, aniž by mě probudil. To mě taky přimělo k tomu spát ve stanu na břiše, aby mě zadní kapsa netlačila. Na boku to jde taky, ale přetáčím se přes břicho. Už jsem si na to tak zvykl, že to dělám prakticky vždycky, když spím v teplácích a to i když v kapse nemám vůbec nic nebo jenom kapesník.

     Na lesní brigádě v domku na mě při ranním protahování koukal Lukáš. Pak mi začal stopovat, jak dlouho se protahuju. Naměřil mi rekord přes půl minuty. Jednou mi provedl dost velkou troufalost. Jak jsem se začal protahovat, řekl: "Kde je vystrčíno, tam je dovolíno", plácl mě přes zadek a utekl. V klidu jsem se doprotahoval. Pak jsem si Lukáše zavolal. Radši přišel sám. Řekl jsem mu, aby se předklonil a vrátil jsem mu to. Takhle brzo po ránu není radno si se mnou takhle zahrávat. Nebýt to v klubovém prostředí a nebýt to Lukáš, asi bych byl nepříjemnější. Navíc to Lukáš udělal před kluky, takže jsem si to nemohl nechat líbit. Kdyby to bylo ve stanu a nikdo to neviděl, tak by to bylo něco jiného. Lukášovi bych to ale stejně oplatil, protože je o dost mladší. Třeba Michalovi, Honzovi nebo Pavlovi bych to asi neoplácel, protože bych to bral z legrace. S klukama si tohle občas z legrace děláme. Když to nikdo další nevidí, tak si to hned neoplácíme.

     Martina odevzdala diplomku a úspěšně ji obhájila. Jednou mě vzala ukázat svému profesorovi, který na mě byl zvědavý. Docela přátelsky si se mnou popovídal. Řekl jsem mu, jak to Martina se mnou umí a jak mě dokáže odhadnout.

     "Doufám, že když je tak dobrá, tak jí nebudete dělat u státnic problémy", řekl jsem na závěr.

     Usmál se na mě a ujistil mě, že Martině problémy dělat nebudou. Krátce po promoci šla Martina do porodnice. Přinesl jsem jí tam kytku, ale nepustili mě k ní. Sestřička slíbila, že jí kytku dá a že jí řekne, že je od Martina.

     Na Martině svatbě jsem bohužel nebyl, protože ji měla o prázdninách v době, kdy jsem byl na klubovém táboře. Přesto jsem jí ale koupil svatební dárek. Rodiče mi na to přispěli a tak jsem jim koupil rádio s kazetovým magnetofonem. Martina z něho měla velkou radost. Akorát ji trochu mrzelo, že jsem utratil pro mě tolik peněz. Tak jsem jí řekl, že mi na to přispěli rodiče. Kolik jsem dal já, jsem ale Martině neprozradil. Měla ale pravdu, že to pro mě jsou velké peníze. Dal jsem na to tisícovku, což jsou moje celoroční úspory včetně toho, co jsem dostal na tábor a co mi zbylo. Martina si ale uvědomila, že mi za to stojí a ocenila to. Měla by určitě radost i z menšího dárku, který by byl přiměřený mým možnostem, ale rodiče si Martiny taky váží a přispěli mi na dražší dárek.

     Na tátu můj velkolepý dar asi zapůsobil a od září mi zvýšil měsíční kapesné z padesáti na sto korun. Dost z toho našetřím, protože když si potřebuju koupit něco většího, tak mi na to stejně rodiče dají. Papíry na fotky kupuje táta. Filmy si kupuju sám, ale táta mi občas nějaké dá. Většinou při různých příležitostech jako jsou Vánoce, svátek, narozeniny a konec školního roku. Takže sám si filmy kupuju jen zcela vyjímečně, zatím jsem si kupoval film jenom dvakrát.

     Fotky si už dělám úplně sám. Táta mě naučil i vyvolávat negativy. Už jsem jich několik vyvolal úplně sám. Táta jenom dohlížel, abych něco nezkazil. Takže už si natolik věřím, že příští film si troufnu vyvolat i bez táty.

     Táta koupil domů další počítače a tak mě dal jeden do mého pokoje. Není můj, ale můžu si na něm programovat a hrát, kdy chci. Táta nevyloučil, že mi ho třeba časem dá, ale není přítelem drahých dárků. Nemůžu si stěžovat, že by mě doma něco chybělo. Kolo a lyže jsem od rodičů dostal, rádio mi do pokoje taky nejdříve půjčili a později mi ho dali. Mám svůj foťák, ke kterému mi táta dokoupil příslušenství a můžu používat vše, co je ve fotokomoře, kterou táta vybavil. Mám i svůj kazeťák, do kterého mi rodiče dají občas kazety, podobně jako filmy do foťáku. Gramec vlastní nemám, ale mám k dispozici gramec v obývacím pokoji, kde je i televize. Táta má ještě v pokoji přenosnou televizi. Takže, když se chceme dívat na dva různé programy, ten kdo je v menšině se dívá na přenosnou. Když jsem to já, tak mi ji táta půjčí do mého pokoje.

     V podstatě ani nemám potřebu vlastnit moc věcí, protože doma mám k dispozici všechno, co potřebuju. Teď mám v pokoji i počítač. Jeden počítač zůstal v obývacím pokoji, táta má ve svém pokoji dva a máma jeden. Táta je všechny propojil do sítě. Mimo to má táta ještě přenosný počítač. Já mám po síti vlastně k dispozici všechny počítače. U sebe mám hlavně hry a svoje programy. Na severu, který je u táty, jsou programovací jazyky a některé další programy. K mámě na počítač nechodím skoro vůbec a k tátovi taky ne. Na počítači v obýváku zbyly prakticky jenom hry a zábavné programy.

     Táta mi dovolil, že si můžu na jeho počítači prohlížet programy. Dal FILE PROTECT na všechny počítače, takže mi u sebe udělal konto s oprávněním prohlížení. Kluky ale na tátův počítač brát nesmím. To je jasné, ostatně táta tu stejně nemá žádné hry a nic, co by kluky zajímalo. Nejvíc her je u mě a v obýváku. Pár jich je i na serveru.

     Když programuju, musím si mimo svého počítače dojít ještě zapnout k tátovi server. Dost často ale bývá zapnutý. Táta se teď už osamostatnil a s mámou, která pracuje s ním, pracují doma. Táta sehnal navíc v přízemí našeho domu nebytový prostor. Tam si udělal kancelář a chodí tam zákazníci. Táta tam koupil další počítače a připojil je do sítě.

     Jako síť máme LANTASTIC. Naučil jsem se ho ovládat, není to složité. Je u toho i sluchátko, takže občas zavolám tátovi přes síť do kanceláře. Nejčastěji ho volám večer k večeři a nebo, když má telefon.

     Jeden telefon máme doma a druhý je v kanceláři. Každý má ale jiné telefonní číslo, takže táta vyvedl k oběma paralelku. Chystá se ale koupit malou ústřednu. Na ní pak připojíme obě státní linky a telefonní přístroje budou ve všech místnostech. V kanceláři budou tři, čtvrtý bude v tátově pokoji, pátý u mámy v pokoji, šestý u mě, sedmý v obýváku a osmý v kuchyni. Táta už má ústřednu vyhlídnutou a čeká jenom, až mu pár firem zaplatí faktury.