Kouzelná pohádka

Moderní pohádka může být i trochu netradiční. Tvlášť, když je kouzelná.

     Je krásná noc, hvězdy svítí a zdá se, že nikde nikdo není. Ale přesně o půlnoci se ze tmy vyřítily postavy. Blížily se pomalu k hradu a málem se jim to i povedlo, ale vyrušila je dívka vycházející z brány.

     „Co tady děláte???“zeptala se jich.

     „Jsme tady nová ochranka“,odpověděli muži ve snaze zakrýt svůj úmysl.

     „No to určitě. Těm jsem před chvílí dala byliny na spaní.“

     „Tak teď jsme v pytli.“

     „Ne, teď jste v kaluži.“

     Když si muži uvědomili, že je to pravda, uskočili a jeden z nich omylem vrazil do dívky. Té z kabelky vypadl jeden předmět. Všechny oči vysely hned na něm. Pak kdosi zvolal:,,Ty jsi princezna se zlatou jitrnicí na čele.“

     „No když už to víte, nebudu zapírat a co jste vy zač???“

     Chvíli bylo ticho, ale znenadání se jeden z mužů rozhodl hovořit: „My jsme zloději a jdeme vykrást vaši pokladnici.“

     „Ha, bojíte se, co???“zvolal další muž. Princezna na ně hleděla a nebyla asi tak pět vteřin schopna slova. „Tý, jo, fakt??? Vy jste fakt lupiči??? Konečně nějaké vzrušení. Teď vám řeknu dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu zlou. Kterou chcete slyšet prví???“

     „No tak třeba tu dobrou.“

     „Ne, takhle to nemá být. Máte říct tu špatnou, já vám ji řeknu a vy budete smutní, pak vám řeknu tu dobrou a vy se rozzáříte.“

     „No tak teda tu špatnou.“

     „Dobře jste se rozhodli .Takže tady žádné prachy nejsou, táta je všechny uložil do banky. Ale počkejte teď ta dobrá. Můžete mě unést a dostanete výkupné.“

     Cizí muži se sice netvářili moc vesele, ale po dlouhém dohadování nakonec princeznu vzali sebou.

     Na druhý den se celý zámek probudil až odpoledne, jelikož je ráno nevzbudila příšerná hudba, takzvaný HIP-HOP, který obvykle vycházel princezně z pokoje. Všichni byli samozřejmě znepokojeni a začali princeznu hledat, ale nenašli ji. A tak ubíhal jeden, dva, tři roky a to už byl král hodně vynervovaný a nedokázal se ani soustředit na svůj oblíbený seriál „Láska až za hrob“. Proto se rozhodl zavolat policii. Ta zase vyšetřovala jeden, dva, tři roky. Nakonec králi oznámila: ,,Tohle může zvládnout jen jeden člověk – detektiv Ouško. A král nechal tedy zavolat i jeho. Jakmile Ouško přijel na zámek, dal se do vyšetřování. A za další tři roky králi oznámil: „Vaše dcera byla unesena.“

     „Panebože, opravdu???A víte to vážně???Jak jste na takovou věc přišel???“

     „No bylo to těžké, ale nakonec jsem se pustil do hledání v zahradě a tam jsem to našel.“

     „Co???“vykřikl král a všechny oči teď byli na detektivovi.

     „Vzkaz od vaší dcery, je tam napsané :UNESLI MĚ.“

     Když se král tuto informaci dozvěděl, málem omdlel. Jakmile se vzpamatoval ze šoku, začal přemlouvat detektiva Ouška, aby se jeho dceru pokusil najít. Detektiv nejdříve nechtěl, ale když mu za to král slíbil hodně peněz, permanentku na koupaliště a vlastní třípokojový byt, svolil. Před cestou si ještě zašel do obchodu, kde si koupil tři lupy, jedno lano a dvě láhve pomerančové limonády. Poté už mu nic nebránilo, aby začal hledat princeznu. Jelikož bylo velice důležité, aby našel každou stopu, rozhodl se, že nepojede na své věrném oři jménem Citroen, ale vezme si nový dopravní prostředek, koloběžku. Cestoval celé tři hodiny a nedařilo se mu nic najít. Proto se rozhodl, že se zastaví v hostinci. Taky to bylo z části proto, že už své dvě láhve pomerančové limonády vypil.

     Vešel do hostince a řekl: „Hostinský, doufám, že máš tvrdé pití.“ „No jistě, detektive.“ Při této větě detektiv Ouško vykulil oči: „Jak to víte, vy jste snad taky detektiv???“

     „Ne máte to napsané na kufru.“

     „Oh tak.a to tvrdý pití teda máte???“ „Ano, už jsem vám říkal.“ „Aha, promiňte, ale víte vylekal jste mě s tím detektivem, já jsem tady s utajením.“ „Aha,“ řekl hostinský mučednickým hlasem. „Dejte mi tu kofolu.“ „Kofola??? Myslíte to vážně???“ „Ano úplně vážně.“ Detektiv si sedl ke stolu a hostinský mu přinesl kofolu. Za chvíli si k němu přisedli nějací muži s pomerančovou limonádou. Dlouho si povídali až, dorazili na téma „princezna“. Jeden z mužů na to téma prohlásil: „Vy myslíte tu tvrdohlavou, fintěnou a nesnesitelnou princeznu???“ „Ano víte snad o ní něco???“ „Ne tak o té ne.“ „Tak to je blbé.“ „Naschle musíme jít.“ „Nazdar.“

     Když muži odešli, detektiv chvíli seděl potichu, ale pak najednou vstal. „Je vám něco detektive???“ zeptal se hostinský. „Ano ti muži se mi zdáli divní.“ „Myslíte to, jak mluvili o té princezně???“ „Ne to, že nevypili tu pomerančovou limonádu, vždyť je tak dobrá. Musím je sledovat.“

     Detektiv je hodně dlouho sledoval až najednou zastavili a vstoupili do jednoho starého domu. Detektiv šel za nimi. Když vstoupil do domu, málem omdlel. Uviděl princeznu. Ta, když uviděla jeho, taky málem omdlela. Chvíli bylo ticho, až pak někdo promluvil. „No, detektive, když už jste ji našel, tak si ji vemte.“ ,,Ne, to nemůže udělat, první za mě otec musí zaplatit výkupné.“ Po tom, co princezna domluvila, její únosci si klekli na kolena a prosili detektiva Ouška ať si ji vezme.

     Detektiv princeznu odvezl domů, po vyhrožování krále si ji i vzal a pokud ještě neumřeli, jsou v rozvodovém konání dodnes.