Privatizace měla v klubu premiéru

Při druhém prázdninovém setkání členů Klubu stolních her a šipek CVČ Kamarád měla premiéru starší hra Privatizace.

    Hra Privatizace vznikla krátce po sametové revoluci a jak již napovídá její název, byla inspirována kupónovou privatizací.

     Jde o logickou a částečně strategickou hru, která začíná třemi koly privatizace, při níž má každý hráč deset kupónu a za ně se snaží získávat akcie osmi akciových společností, která mají různý výnos, ale vždy jich má každá akciová společnost tři. Pravidla jsou stejná jako při kupónové privatizaci, pokud se dostane akciovka do tzv. „převisu“, tzn. že poptávka je vyšší než nabídka, nedostanou žadatelé tyto akcie, vrátí se jim investiční body a cena akcií se do dalšího kola zdvojnásobuje. Tam, kde je možno uspokojit poptávku, je poptávka uspokojena. V prvním kole některé akcie blokoval můj táta, který je objednával po třech, čímž bylo jasné, že ty nejexkluzivnější akcie projít nemohou, protože šance, že by o ně neměl nikdo jiný zájem, byla nulová.

     V druhém kole už byly objednávky reálnější a tak jich bylo uspokojeno více a po třetím kole už moc akcií do další hry nezbylo. Začíná se hodem kostkou o peníze, který se nejlépe vydařil Jirkovi jemuž 6 vynesla 600.000,-- a nejhůře mě, který jsem hodil dvojku (200.000,--).

     Pak už se rozvinula hra, kdy figurky hráčů putovaly po jednotlivých políčkách hracího plánu, kde na ně čekaly finance, naděje, clo a poplatky na ekologie. Pokud skočíte na políčko akcie, která zůstala, můžete si ji koupit za základní cenu. Pokud skočíte na svoje políčko akcie, která patří do akciové společnosti, která je celá vaše (máte všechny 3 akcie), můžete do ní investovat. Investice vám zvyšují výnosy. Pokud vám totiž někdo skočí na políčko vaší akcie, platí určitý poplatek, většinou od jednoho do pěti tisíc. Pokud zde ale máte investice, tak může tento poplatek být při třech investicích např. 120.000,--

    Takže úvodní kole je základem. Já měl nejvíce akcií, ale těch nejlevnějších. Jirka měl akcií o něco méně, ale zase s vyšším výnosem a díky dobrému hodu kostkou i dostatek peněz na další nákupy. Táta díky nešťastné strategii měl pouze dvě akcie od jedné akciové společnosti, které více méně získal náhodou, protože v závěrečném kole se už ostatní hráči soustředili na jiné akcie. Když na tátu vyšla karta bankrot, tak mu zbankrotovala jediná akciová společnost. Jirku postihl bankrot dvakrát, ale vždy to odnesla nějaká z malých akciových společností, kde měl jedinou akcii (hráč si může sám vybrat, kterou akciovou společnost nechá zbankrotovat) a navíc si ji po pár kolech zase koupil zpět, protože měl obrovskou zásobu peněz.

     V okamžiku, kdy táta ztratil akciovou společnost, blížil se pomalu ale jistě k bankrotu, protože přicházel peníze na políčkách třech akciových společnostech, které měly investice a osudné s emu stalo clo v době, kdy neměl žádné akcie ani peníze. Vedle akcií zde jsou i redakce Annonce a Manažer, které také vynášení, ale ty musel táta prodat aby měl na splácení dluhů.

     Privatizace nemá v pravidlech nějak definovaný konec a může to být hra hodně dlouhá. My ji ukončili po tátově bankrotu, protože ve dvou by to už nemělo moc velký smysl. Dopočítaly jsme peníze a nákupní hodnotu majetku. Já měl v penězích 387.000,-- a v majetku 1.048.000,--, což mi dalo dohromady 1.435.000,--. Jirka měl v penězích 547.000,-- a v majetku 925.000,--, což mu dalo celkem 1.476.000,-- takže vyhrál.

     Další schůzka klubu by měla být v sobotu 9. září a na programu by měl být druhý trénink Privatizace. Na této schůzce se také mohou hlásit noví členové, protože nábor do Klubu stolních her a šipek CVČ Kamarád stále probíhá.