Beskydy 2006 – 1. část

Oddíl turistiky TJ ORS Praha uspořádal turistickou týdenní dovolenou v Beskydech s přizváním členů TTC Praha a členů Klubu stolních her a šipek CVČ Kamarád.

     Dovolená začínala po chladnějším počasí, které zahájilo dětem prázdniny. To však naštěstí netrvalo dlouho, přestalo pršet a oteplilo se. V Praze byly sice tropická vedra, ale v Beskydech bylo poměrně příjemně do 25 až 26 stupňů.

     Na dovolenou do Beskyd jsme nakonec vyráželi pouze dva – můj táta a já. Oba jsme shodou okolností zástupci jak turistického oddílu TJ ORS Praha, tak členové TTC Praha, ale i členové Klubu stolních her a šipek CVČ Kamarád.

     Z Prahy jsme vyráželi brzo ráno. Autobus Student Agency, kterým jsme jeli v neděli 2. července, vyjížděl z autobusového nádraží Praha – Florenc v 6 hodin.Pětihodinovou cestu nám zpříjemnily dva filmy „Co je doma, to se počítá“ a „Zítra to roztočíme drahoušku“.

     Ve Frýdku – Místku jsme mysleli, že se naobědváme. Čas by na to byl, ale nebylo kde. Pokud byla v neděli otevřena nějaká hospoda, tak nevařila. Další, která byla poblíž autobusového nádraží, byla zavřená a vypadala zcela opuštěně.

     Po delším doptávání jsme se doptali aspoň na večerku, kde jsme si koupili rohlíky, salám, sýr a něco k pití. Pak jsme se vrátili na autobusové nádraží, kde jsme se najedli.

     Konečně jel autobus, který nás dovezl do Starých Hamrů, kam jsme jeli do hotelu Čertův hrádek. Dokonce jsme měli štětsí, protože když jsme vystoupili, bylo tu auto z hotelu pro dva starší manžele, kteří si objednali odvoz, protože starší pán špatně chodil. A protože jsje se do auta vešli všichni, tak nás vzali taky. Tím jsme si ušetřili kilometr a půl chůze po silnici se zavazadly.

     Hned po příjezdu jsme se ubytovali. Měli jsme pokoj v prvním patře. Byl celkem pohodlný, protože zde je i sociální zařízení. Pouze slibovaná televize zde zatím ještě nebyla, protože neměli dokončený satelit.

     V klidu jsme si vybalili a za chvíli byla večeře. Po ní jsme byli po cestě tak ztahaní, že jsme hned zalehli bez ohledu na to, že bylo málo hodin a spali jsme až do rána.

     V pondělí po snídani jsme se vypravili do obce Staré Hamry, která je od hotelu přes přehradu. Takže jsme to museli obejít kolem zastávky Staré Hamry – most, kde jsme vystupovali při příjezdu a pak ještě dva kilometry na předchozí zastávku.

     V obci toho moc zajímavého není. Aspoň jsem si tu zašel na poštu a poslal dva doporučené dopisy, které jsme nestihl poslat z Prahy a koupil jsem si tu TV Magazín. Pak jsme se vraceli zpět do hotelu. Absolvolavi jsme tak první procházku v délce 7 km.

     Po obědě jsme si chvíli zdřímli a pak jsme vyrazili na další výlet, tentokrát podle vodní nádrže Šance, což bylo dalších 6 km. Tady jsme viděli pomník Maryčky Magdonové, kostel a kus vodní nádrže. Současně jsme pochopili, že nejde o přehradu na koupání, ale o vodní nádrž pitné vody, které byla ze všech stran chráněna ochranným pásmem.

     Po večeři přišlo na řadu hraní hry Sankt Petersburg. První hru jsme vyhrál ziskem 193 bodů, táta měl 119 bodů. A protože jsme skončili poměrně brzy, hráli jsme ještě hru s dominem „Slepá ulička“, kterou jsme také vyhrál (64:19) a potom „Slepou uličku se zálohou“, kterou vyhrál jednou táta a jednou já. Pak už bylo dost hodin a tak jsme šli spát. Obe tyto hry jsou ze souboru Království her.