Stínadelský příběh se začal natáčet

Přípravy na natáčení prvního amatérského filmu CVČ Kamarád více jak tři roky. Vždy to něco zhatilo, většinou přelétavé zájmy dětí, kterých bylo většinou nakonec málo.

     CVČ Kamarád se pokouší natočit amatérský film již několik let. Původně se tento nápad zrodil na příměstských internetových táborech, konaných v Internetstudiu pro děti a mládež už před skoro čtyřmi lety. Zájem dětí však trval jen pár měsíců, po účastni na první zkoušce, po níž se rozdělily role, najednou zájem většiny dětí opadl. A tak se natáčení, tehdy románu Mstitelé, neuskutečnilo.

     Asi o dva roky později se nápad změnil na natočení něčeho výrazně jednoduššího, čímž měl být film s pracovním názvem Stínadelský příběh, který měl být celý natočen najednou v jednom dni. Do té doby ale stačili odpadnout i další zájemci, zejména starší kluci, kteří měli hrát Vonty a tak se opět nekonalo nic.

     Po loňské Bambiriádě jsme díky Filmové Star získali tři nové zájemce a tak se myšlenka na natáčení obnovila. Nakonec bylo ale zájemců o natáčení stejně málo a tak bylo vše znovu odloženo.

     Přišla letošní Bambiriáda, na které byla Filmová Star úspěšnější a přinesla i přes třicet zájemců o natáčení. A tak se vše spustilo. Po týdnu odpadl jen nepatrný počet zájemců, kteří se zapsali, takže vše vypadalo velmi slibně, skoro až moc. „Tak velkého počtu hereckých rolí jsem se skoro až děsil“, přiznává autor scénáře, který předpokládal, že z dětí zůstane asi polovina až třetina. Tento stav nakonec nastal, ale až úplně na poslední chvíli. To celé natáčení, které probíhalo v sobotu 10. června, zkomoplikovalo.

     Díky nesolidnosti některých jedinců, kteří zájem projevili, na několik dotazů opětovně potvrdili a pak bez omluvi nepřišli, se vše zkomplikovalo. Problémy jsme začali čekat už po schůzce k natáčení, která probíhala den před natáčení odpoledne. Díky malému počtu účastníků na aschůzce se toho moc nevyřešilo a bohužel z těch, kteří nedorazili, se dopředu omluvil jediný, který potom na natáčení přišel.Další dva dorazili na natáčení po následném telefonickém hovoru. Ostatní pak účast z natáčení buď dodatečně odřekli po teelfonickém dotazu večer den před natáčením, či jsme se dozvěděli od rodičů, že odjeli pryč a vrátí se až v neděli a nebo nebrali vůbec telefon a neodpověděli ani na SMSku.

     Tak došlo narychlo k seškrtání scénáře, kde byly neobsazené role vyškrtány. Ten byl dělaný v modulech, takže ještě před schůzkou se vědělo, že vypadává modul D, což se ale již nestihlo upravit ve scénářích, které děti na schůzce dostávaly. Navíc bylo pravděpodobné, že vypadne i modul C, ale jisté to nebylo. Následně pak u modulu B, kde mělo být pět kluků, vysel nad třemi otazník. Nakonec se neozvali. Nejlépe dopadl nakonec modul A, kde vypadla jediná role. Z původních tří dívčích rolí, které byly šity na míru konkrétním zájemkyním, se dostavila jediná, které se podařilo na natáčení přivést svoji kamarádku, takže vypadla pouze jediná dívčí role.

     Nejhůře to odnesli asi kluci z modulu B. Scénář byl totiž psán po klapkách (záběrech) tak, aby měl každý v dané scénce jednu až dvě věty, které by si snadno zapamatoval přečtením ze scénáře těsně před natáčením záběru. Jestliže zde ale zůstaly místo pětí rolí pouze dvě, znamenalo to přenést dialogy z třech vypadlých rolí na tyto dvě, čímž počet dialogů každému narostl a kluci měli problémy s jeho zapamatováním. Dále pak vypadlo klukům poměrně dost záběrů, které měli spolu s herci z modulů C a D a tak si zahráli o poznání méně, než kuci z hlavního modulu A. Těm přibyla do dialogů pouze jedna vypadlá role, o kterou se museli podělit. Její převod na jiné role probíhal individuelně tak, aby dialogy dávaly smysl a nedošlo třeba k tomu, že si někdo sám sobě zodpoví na otázku.

     Na natáčení jsme se s částí účastníků sešli před Internetstudiem pro děti amládež, další účastníci, kteří byli z druhého konce Prahy potom dorazili na Staroměstskou, kde jsme byli všichni pohromadě.

     Na Staroměstské po vystoupení z metra jsme také točili hne dprvní záběry a potom jsme postupovali na Mariánské náměstí a odtud přes Staroměstské náměstí do ulic z Železné a Celetné. Přednostně jsme točili tam, kde jsme očekávali, že budou s přibývajícími hodinami přibývat turisté. To byly zejména záběry v Celetné, ale pootm i v Kamzíkově, kde je příhodné místo a tak zde bylo hodně záběrů. Zklamáním pro mě byla Kožná, která byla kdysi fantasticky romantickou zónou, dnes je to zóna spíše komerční, takže část záběrů jsme nakonec přesunuli jinam. Asi nejklidnější byla úzká bezejmenná ulička, která jde doleva z Konviktské směrem do Bartolomějské a ještě klidnější pak Zlatá, kde během natáčení prošel jediný člověk. Pžed kostelem sv. Jakuba prakticjky nešlo natáčet, protože naproti je hospoda, která byla otevřená a v níž sledovali fanoušci fotbal. Takže jsme zde natočili pouze jediný nutná záběr před vchodem do kostela a vše ostatní jsm epřesunuli za roh do Jakubské ulice, kde bylo o poznání klidněji.

     V Jakubské natáčení také končilo. Zde si převzal Michal Bělaška cenu za Filmovou Star a potom jsem udělal pár fotografií po natáčení, protože během něj jsem měl plné ruce s kamerou a na focení nebyl čas.

     I za těchto nemalých problémů jsme vše nakonec v sobotu natočili. Vznikly pouze technické problémy, které se ukázaly až večer po natáčení, které jsme jen částečně tušili. Filmovali jsme nejlevnější digitální kamerou, která nemá vstup na externí mikrofon a nemá ani stabilizátor obrazu. Obraz nakonec vyšel přijatelně i bez stabilizátoru obrazu, protože co šlo, jsme natáčeli ze stativu a pouze záběry, kde musela být kamera v pohybu, jsou natáčeny z ruky. O poznámí hůře ale dopadl zvuk, který je někde na hranici srozumitelnosti a někde prostě dialogům vůbec rozumět není. Vše teď nyní řešíme a nejspíše asi dojde k dodatečnému nadabování zvuku, který by neměl být problémem, protože slabý zvuk je právě tam, kde nejsou detaelní záběry, které se dabují nejobtížněji, protože je u nich třeba se řečí co nejvíce přiblížit otevírajícím se ústům.

     Přesto fakt, že se podařilo aspoň to, co se podařilo, považujeme za první důležitý krok a úspěch. V sobotu 24. 6. chystáme dotáčku některých záběrů, které budou v úvodu filmu. Dabování by se mělo konat v neděli 18. 6., což byl původně náhradní termín na natáčení, pro případ, že by nevyšlo počasí. Na dabování by mělo stačit odpoledne. Další část dabování by mohla proběhnout 24. 6., při dotáčce úvodních záběrů.

     V plánech je už druhý díl, který by se měl točit hned v září. Na problémy z prvního dílu budeme připraveni, protože plánujeme zakoupit lepší kameru, která bude mít stabilizátor obrazu, ale hlavně výstupy na mikrofon a sluchátka. Mikrofony pro natáčení budeme kupovat bezdrátové, nejspíše jeden klopový a jeden obyčejný do ruky.

     Scénář druhého dílu by měl být propracovanější v tom smyslu, že už známe děti, které hrály v prvním filmu a lze předpokládat, že pokud slíbí, že se zúčastní, že to dodrží. Proto tedy chceme, aby se druhý díl točil ve více natáčecích dnech, což zmenší čekání na jednotlivé záběry, protože na každém natáčecím dni nebudou muset být všichni. Rovněž to umožní, aby herci dostali scénář do rukou aspoň týden před natáčením, aby se s ním mohli lépe seznámit.

     Do druhého dílu zařadíme do hlavních rolí přednostně ty, kdo se podíleli na prvním dílu a koho už známe. Šanci v menších rolích dostanou i ti, kdo nyní nemohli a zájem projevili s tím, že se zapojí až do podzimního natáčení. I s nimi ale budeme chtít mít před natáčením schůzku a samozřejmě bychom se rádi poznali i s jejich rodiči, protože to je pro takovouto aktivitu asi dosti důležité. Rodiče většiny dětí, které v prvním dílu hráli, už známe.