Tři cesty

Pohádka

     Žil byl kdysi jeden král Modrého Království, který měl dvanácte dcer. Již jedenáct provdal za prince dalekých království, jen Marunka ne a ne si vybrat ženicha. Konalo se mnoho plesů, až na posledním řekla: “Vezmu si toho, kdo splní moje tajné přání. Není to nic, co by se dalo přinést.“ Princové přemýšleli, ale nic nevymysleli a odjeli.

     V zemi Jasného měsíce žili tři princové, kteří měli již starého otce. Ten si přál, aby se jeho synové oženili. Jan, Kryštof a Ondřej si osedlali své grošáky a vydali se do světa. Jeli velmi dlouho, až dojeli do Prázdného království. V zemi bylo všeho hojnost. Když se začal snášet večer, pojedli a přenocovali pod rozložitým dubem. O půlnoci se Ondřej vzbudil a uviděl malého ptáčka, který krásně zpíval. Ondřej probudil bratry a vydali se za zpěvem ptáčka. S nástupem slunce na svou pouť ptáček zmizel a oni stáli před dřevěnou chaloupkou. Princové vešli dovnitř. Na stole ležely tři malé medailónky. Každý si vzal jeden. Když je otevřeli, uviděl každý jinou tvář. Nikdo tváře dívek neznal. Princové se rozhodli je najít.

     Ondřejova cesta

     Ondřej se vydal na cestu. Procházel Černý les, kde ho zastihla noc. Uviděl malou chaloupku. Vešel dovnitř a uviděl na ohništi bublající hrnec, prostřený stůl a rozestlané lůžko. Princ ani nezaváhal a podíval se do hrnce. Trochu ujedl, ale protože měl strach, schoval se pod střechu.

     O půlnoci se objevil malý skřet. Vesele si prozpěvoval: “Nikdo neví to co já, proč princezna váhá, hledá lásku velikou, aby byla šťastná.“ Princ poslouchal a ani nedutal. Věřil, že skřítek mluví o dívce v jeho medailónku. Druhý den ráno opatrně slezl a pokračoval v cestě dál. Vyjel z Černého lesa a jel podél Zpěněné říčky. Ta ho dovedla až k Modrému jezeru, kde se utábořil. Měl veliký hlad, a protože neměl samostříl, uřízl si větev, z které vyrobil rybářský prut. Když mu ryba zabrala a on jí začal vytahovat na břeh, přišli vojáci. Zajali ho. Ondřej nevěděl proč ho sebrali, co udělal. Zeptal se. „Lovil jsi v jezeře a to je zakázáno. Jezero je posvátné,“ odsekl voják.

     Odvedli ho do zámku, kde ho předvedli před krále a princeznu Marunku. Bylo jí ho líto a také se jí líbil. Ondřej si vzpomněl na medailónek. To byla ta tvář, kterou hledal. Král se velice zlobil a poslal Ondřeje do hladomorny. Princezna přemýšlela, jak mu pomoci, až jí napadlo, dát do chleba klíček od vězení. Tak to také udělala. Když král zjistil, co se stalo, chtěl vysvětlení od vojáků, co byli na stráži, ale ti nic nevěděli. Princezna se rozhodla přiznat: “Já jsem mu pomohla utéct, protože splnil moje přání.“ Král se rozzlobil moc: “Dobrá, když sis vybrala, dnes po večeři se vezmete v zámecké kapli. Ale nikdy se nevracej, protože tvůj ženich je můj úhlavní nepřítel.“ Jak král řekl, tak se také stalo. Po svatebním obřadu Ondřej s Marunkou odešli ze zámku. Šli podél Zpěněné říčky. V Černém lese se Marunce nelíbilo, ale Ondřej chtěl najít chaloupku a přespat v ní. Pozdě večer chaloupku našel a oba se uložili na půdu. O půlnoci přišel skřítek a prozpěvoval: “Láska jak svět veliká, plní srdce její, Ondřeji ty utíkej a splň přání její. Ona neví, zda rád ji máš, trápí se tím stále.“ Jak se skřítek objevil, tak také zmizel.

     Druhý den přešli Prázdné království a na zámku v zemi Jasného měsíce byli korunováni na nové krále a královnu. Starý král zemřel zármutkem z odchodu synů. Marunka věděla, že jí má Ondřej rád.

     Kryštofova cesta

     Kryštof si osedlal grošáka a nechal ho jít, kam kůň chtěl jít. Šli přes hory a pole, až došli k velké průrvě do země. Kolem se válely a převalovaly mlhy a páry. Tu se z páry vynořily postavy. Vypadaly jako samotní čerti. Měly krásné lesklé vyšívané černé vesty a huňaté chlupaté kalhoty.Kryštof se lekl, protože to skutečně byli čerti. Došli ke Kryštofovi a zajali ho. Odnesli ho po tajných cestičkách do hlouby průpravy až k samotnému Luciferovi. Seděl na skalnatém výstupku a před ním se tyčily hrubé neotesané skalní stěny, které tvořily rozložitou síň. Luciferův hlas hřměl a odrážel se od stěn: “Ty lidský červe, co tady chceš?“ “Hledám dívku z mého medailónku,“odpověděl Kryštof a podal Luciferovi medailónek. Lucifer si ho důkladně prohlédl, zaškaredil se a zahřměl: “Ty by sis chtěl vzít moji dceru Lifu.Dobře dám ti ji, ale mám podmínku. Až do zámku se na Lifu nesmíš podívat a musíš ji nechat vykoupat ve Velkém gejzíru, jinak se octneš zpět tady a nikdy se odtud nedostaneš.“ Kryštof mlčky přikývl. Čerti ho odvedli po cestičkách na povrch. Na konci procesí šla Lifa. Kryštof nasedl na koně, Lifa na černém hřebci Kryštofa následovala. Kryštof se bál, aby vydržel a nepodíval se na ní. V pozdním večeru se již nacházeli u Velkého gejzíru. Kryštof šel spát a Lifa se šla vykoupat. Ráno se Kryštof vzbudil a uviděl Lifu jak plave v Gejzíru. Tu si vzpomněl, že Lifu neměl vidět. V tu chvíli zmizela.Byl nešťastný. Než se vzpamatoval, objevil se v pekle. Stál před Luciferem, který se pochechtával: “Já tušil, že ve zkoušce neobstojíš. Teď tu zůstaneš na vždy. Cha Chá.“ Kryštof se vzpamatoval a řekl: “Když jsme večer dojeli ke Gejzíru, šla se koupat, ale ráno jsem Lifu nikde neviděl, lekl jsem se , že se ztratila. Začal jsem ji hledat, ale ona se ještě koupala.“

     “Dobrá, řekl Lucifer, projevil si o ni strach a proto ti ji vrátím a máte cestu k odchodu volnou.Nikdy ji nepodveď ani nevyžeň a budete mít spokojené manželství.“ Kryštof celý blažený přikývl vydal se s Lifou na cestu do hradu.

     Přivítali je Ondřej s Marunkou. Ondřej přiřkl Kryštofovi Modré království, kde šťastně vládl s Lifou.