Černý rytíř

Další pohádka

     V zemi Velkých mušlí ležela na břehu velká ryba. Šel okolo rybář a hodil ji do vody. Ryba zamrkala očima a cákla ploutví na břeh spršku lesklých kapiček vody. Ty se po dopadu na zem proměnily v zářivé diamanty. Rybář diamanty sebral a doma je dal dcerce na hraní. Myslel si, že jsou to bezcenné kaménky.

     Dcerka dorostla do věku patnácti let. Doma se jí nelíbilo, chtěla vidět svět a vždy si představovala, že zářivé kaménky na hraní jsou celé jmění a ona je bohatá. Otec nechtěl dceru pustit do světa, bál se o ni. Byl starý, nemocný a chudý. Měla ho ráda, ale lesk kaménků měla raději. Jednoho dne utekla. Vzala si chlapecké šaty, ostříhala si vlasy. Do váčku na peníze si dala kaménky. Šla celý den. V hlavním městě si začala hledat nocleh, protože neměla peníze našla si volný plácek u hlavní brány. V noci se vzbudila a uviděla tři mužíčky jako dlaň vysoké, kteří zpívali veselé písničky. Poté se sesedli do kroužku a povídali si, co viděli. První říká: “Já viděl Černého rytíře jak s nástupem noci vychází z hradu a jde hledat nevěstu.“ Druhý říká: “Já viděl, jak Černý rytíř jde do hladomorny a bere hrst diamantů, aby pomohl chudým lidem v jejich životě.“ “To já viděl", říká třetí, "jak se velká ryba proměňuje v Černého rytíře. A ještě jsem viděl jednu dívku, jak se krčí v koutku a poslouchá.“ Jen to dořekl, všichni zmizely. Ráno se vydala dívka na cestu k Černému rytíři.

     Šla přes hory a doly až došla k zasněženým pláním. Když je celá vyhladovělá přešla až k širému jezeru, uviděla nádherný zámek potažený černým suknem. Obešla jezero a vešla do zámku. Černý rytíř nebyl doma. Dívka si zámek prohlédla, až došla do nejvyšší věže a usnula. Večer přijel Černý rytíř domů a našel dívku. Uviděl, že má váček, otevřel ho a na zem vypadly diamanty. Rázem se celé zařízení změnilo, místo prostých se objevily předměty hodné královny. Druhý den ráno se dívka vzbudila a uviděla královské šaty. Oblékla si je a vyšla na nádvoří. Zde na ni čekal Černá rytíř. Ukázal jí diamanty. Lekla se. Věděla, že našla cíl své cesty a chtěla se pokusit zůstat na hradě. Rytíř nebyl tak tajuplný, jak se říkalo. Nesměl ho nikdo v noci uvidět. Dívka souhlasila s podmínkou. Rytíř byl klidný, protože věděl, že může v noci v klidu spát. Netušila, že zkouška bude tak těžká. Nedokázala na rytíře přestat myslet.

     Po měsíci za ní rytíř přišel a řekl: “Zkouška dnes skončila, můžeš tu zůstat. Navštívil jsem tvého otce a vrátil mu diamanty, které ti dal kdysi na hraní. Je již starý a nesmí žít v chudobě.“ Dívka byla ráda, že smí zůstat. Nikdy neodešla, protože země Černého rytíře potřebovala následníka trůnu. Po několika měsících se narodila krásná holčička. Dali jí jméno Eliška. Rodina navštívila svého dědu, který se na dceru nezlobil. Své vnučce vyprávěl pohádku o jedné zlobivé dívence...