Čas Vánoc – čas bilancování a zamyšlení

Jsou tu Vánoce, se svým kouzlem, které se nám ale poslední dobou nějak vytrácí. Umíme se ještě radovat i s maličkostí nebo napříkla d z toho, že jsme uděšlali tradost druhému?

     Většina lidí asi vánoční svátky vnímá spíše, než sváítky duchovní, jako svátky hojnosti a blahobytu. Asi málokdo by například uměl vysvětlit, jak vlastně vznikly a co symbolizují.

     Pojďme se v tento sváteční čas zamyslet a zabilancovat, co jsme udělali dobrého. Pojďme se zamyslet nad tím, co je vlastně smyslem života. Užívat si a být co nejbohatší? A nebo mít rodinu, kterou zabezpečíme, aby nestrádala, ale raději, než se honit za nadstandardním přepychem se budemě věnovat výchově dětí.

     Skutečnsot dnešní doby je taková, že skoro všichni naříkají, jak se mají špatně. Srovnáme-li to ale s tím, jak žili lidé před padesáti lety, tak si nemáme vůbec na co stěžovat. Dnes máme na odpočinek po práci dvoudenní víkendy, před pedesáti lety byly volné jenom neděle a v sobotu se pracovalo. Přes to, nebo možná právě proto, žili lidé daleko duchovněji a rodiče si našli daleko více času na své děti.

     Člověk je charakteristický tím, že čím má více, tím chce mít ještě více a spokojený nebude nikdy. Vždy bud emít pocit, že by se mohl mít ještě lépe. Tento stav společněosti je dán bohužel tím, že technický vývoj civilizace jde kupředu mnohem rychleji, než duševní a morální vývoj lidstva.

     Co nám přinesla svoboda v roce 1989? Přechod z jednoho extrému do druhého extrému. Pošlapaly se všechny hodnoty, které tu byly, jenom proto, že byly komunistické a tak dnes se nevychovávají děti k tomu, aby ctily autority, nevychovávají se ke skromnosti a ohleduplnosti, ale naopak k dravosti a širokým loktům.

     Mnozí rodiče, v neuvážené snaze, aby se jejich děti měly výborně, se snaží je oprostit od všech povinností. Děti si tak vznikají, že vše, co je kolem nich, je samozřejmost a že je samozřejmost, že se o to nemusí nijak přičinit. Díky liberální výchově, která nahradila dřívější autoritativní výchovu, si dnes děti s tichým souhlasem rodičů či za jejich podpory ničí zdraví. Alarmující jsou čísla, která konstatují nárusty zdravotních problémů dětí, které se mění z 1% populace až k hranici 10%.

     Vedle obezity, která mezi dětmi stoupá, mají děti ve stále větším počtu choroby dospělých, tedy potíže s tlakem, zvýšenou hladinu cholesterolu a cukrovku. Za vše může nezdravá strava, v které převažují živočišné tuky a to vše je ještě umocněno nedostatkem pohybu.

     Co nám hrozí v budoucnu? Nejenom, že se rodí stále méně dětí, protože mladí lidé si chtějí raději užívat, než by se uskrovnili a zaklaádalio rodiny, jako to bylo dříve. Dalším faktorem, který nás ale čeká, že se zastaví dlouhověkost lidí Až přijdiou do středního věku generace, které už budou od dětství trpět chorobami stáří, nelze očekávat, že by je čekala dlouhověkost. A tak se může sttá, že prognózy o poměru počtu pracujících lidí vůči důchodcům (včetně invalidních důchodců) se radikálně změní. Očekávaný poměr 2:1 může být ještě horší. Bude zde dožívat starší, ještě zdravá generace, ale nedočká se tolika produktivních pracujících, protože část z nich se dostane do invalidního důchodu.

     Lidstvo si evidentně řeže větev samo pod sebou. A je to právě díky pokroku, kterému jsme zatím rozumově nedorostli. Generační problémy budou možná zachraňovat východní národy, které budou expandovat (a už dnes expandují) k nám na západ. Ale jsou tu druhé faktory ničení životního prostředí. Nebo jste si nevšimli. jak výrazně letos přibylo nejrůznějších přírodních katastrof? Myslíte si, že je to jenom náhoda?

     Není už opravdu čas se zamyslet nad tím, proč tu člověk vlastně je? Uvědomit si, že člověk je pouze součástí velké přírody a že příroda nepotřebuje člověka, ale člověk potřebuje přírodu. Že důležitější, než bohatství, slasti, sex a nadměrné pohodlí, jsou mezilidské vztahy, vztahy k přírodě, ohleduplnost, tolerance a přátelství.