Český slavík – divná hra

Přinášíme vám zamyšlení třináctileté redaktorky z dětské tiskové agentury nad známou soutěží popularity.

     Nevím, co přesně by měla tato anketa vyjadřovat. Asi žebříček oblíbenosti interpretů populární hudby u hlasujících lidí. Ale když se zamyslím, co všechno může mít na výsledky této ankety vliv, není vůbec jednoduché dostat se ke kořenu tohoto problému. Konec úvah, nyní je na řadě trocha statistiky. Letos prý v anketě hlasovalo na 150 000 lidí, ale je třeba dodat, že proti minulým letům toto číslo stále klesá. Při sledování televizního přenosu z vyhlášení výsledků ankety jsem si opět nebyla úplně jistá, o čem to vlastně je. Určitě to bylo trochu o tom, kdo tu je, s kým tu je, co má na sobě, jak se tváří. Potom trochu o tom, na kterém místě kdo skončil a nakonec trochu o zpívání z playbacku a jak to komu jde.

     Při předávání cen v jednotlivých vyhlášených kategoriích jsme se v duchu “oskarových” přenosů dozvěděli, kdo komu za co děkuje a vyslechli jsme více nebo méně vtipná a vhodná slova oceněných. Televizní kamery nám ukázaly úsměvy spokojených interpretů, ale i přehlídku pocitů v tvářích těch, kteří tolik štěstí neměli. Po veřejné přehlídce určené pro objektivy fotografů a pro televizní kamery se skoro všichni přítomní přesunuli do jednoho z renomovaných pražských hotelů a neveřejná hra pokračovala bez zvědavého publika u obrazovek. O to více bylo asi dohadů o tom, co se tu vlastně dělo. Tady dostává slovo bulvár a ten to náležitě okomentuje v nejbližším vydání.

     Co říci závěrem? Ani letošní Český slavík nebyl objektivní anketa, ani štěstí, ale výsledek názorů lidí, kteří hlasovali z “různých” důvodů pro jednotlivé interprety. Otázkou zůstává jaký smysl má taková akce a jestli sledování televizního přenosu této “hry” není pro nehlasující diváky vlastně ztráta času.