Vztekloun

Nedávno jsem zažil v metru zajímavou podívanou. Celý vagón bavil asi desetiletý kluk, který se vztekal, protože mu jeho maminka při cestě do školy, na které ho doprovázela, nedovolila si vzít deník Metro. Tato zábava mu vystačila skoro na celou cestu metrem a uklidnil se až těsně před tím, než vystupovali.

      Už, když jsem nastupoval do Metra na Hájích, zaslechl jsem něco podivného. To už se po cestě vzteaka asi desetiletý chlapec, který pak několik stanic bavil ostatní cestující. Seděl jsem téměř naproti, takže jsem vše mohl pozorně sledovat. Kluk byl rudý vzteky a neustále se vzpouzel. Maminka jej musela držet za ruku, aby jí někam neutekl. Těžko říct, co by dělal, kdyby se jí vytrhl.

     Maminka kluka pevně držela a ten se projevoval nejenom hlasově, ale hlavně tím, že dupal a mlátil pěstí do kovové tyče, která drží v metru držadla. Na snahy jeho maminky jej uklidnit, reagoval velmi podrážděně. Vzteky brečel a oči měl celé červené. Několikrát se pokusil vyškubnout, neustále protestoval, ale nebylo mu to nic platné.

     Maminka kluka si uvědomovala, jak je všichni sledují. Něco podobného nevidíte často. Kontrastem byl stejně starý kluk, který stál kousek dál a zmateně se díval, co se to děje. O pár stanic dál v klidu vystoupil.

     Maminka zkoušela, co se dalo. Domluvy, pak si i vzpurného kluka přehla přes koleno a dostal pár rukou na zadek, z čehož si ale nic nedělal. Došlo i na malou facku. Pomoct se pokusila i jedna spolucestující, která chtěla chlapci domlouvat. To však bylo ještě horší, tak to vzdala. Maminka tedy kapitulovala, kluka jenom držela a ten dupal a tloukl pěstí do madla.

     "Jak bude vypadat podobná scénka třeba za tři nebo pět let?", napadlo mě. Bude ten kluk pořád jenom mlátit do tyče a nebo dupat do země nebo bude mlátit do své maminky a kopat do ní místo dupání? Teď si zatím netroufl, ale až bude o něco starší, bude silnější, kdo ví?

     Kluk se vyvztekal, maminka mu utřela obličej. Asi si uvědomil, že kdyby takle přišel ve škole mezi své spolužáky, kteří by viděli, že brečel, by se mu asi smáli. Bulínci nejsou mezi kluky moc oblíbení. Při tom vzteku asi ani moc nevnímal, protože se divil tomu, že má červené odči od slz. S maninkou vystoupili a pro cestující se zase cesta metrem vrátila do běžných monotónních kolejí.

    O pár sní později jsem zažil jinou historku. Jiná maminka nastupovala zase na Hájích do metra s mladším Honzíkem, kterému mohlo být tak 7 nebo 8 let. Ten si bral deník Metro. Maminka mu to nezakázala, jenom ho velmi klidně upozornila, že přijíždí metro. Honzík se snažil deník uchopit, no chvíli to trvalo. Znáte zákon schválnosti. Chcete vzít jeden výtisk a zrovna se vám na něj lepí ještě druhý. Šikulka Honzík ale vše zvládl a maminku doběhl a metro stihli. Bylo vidět, že je vedený k samostatnosti a odpovědnosti. Nemá to také vliv na jeho chování?

      Tyto dva kontrasty jsou zajímavým srovnáním. Je zde samozřejmě nejenom vliv výchovy, ale jistě i povahy. Někdo je kliďas, někdo zase vztekloun. Je otázka, zda ustupovat vzteklounovi. Asi to dobré není, protože pak by toho zneužíval a stal by se z něj tyran. Neznám pozadí té historky, je ale otázka, jak nutné bylo nedovolit vzteklounovi, aby si deník Metro vzal a přečetl. Maminka ho sama nechtěla a do školy mu ho taky dovolit nechtěla. Je možné, že by si ho četl při hodině a nedával pozor.