Volný čas versus škola

Mají děti dostatek volného času? Kolik času tráví ve škole? Kolik času jim k tomu zabere domácí příprava? Jak mají tento čas rozložený?

     K myšlence zamyslet se nad těmito otázkami mě dovedlo několik faktorů. Předně úvahy o tom, že by škola měla začínat později než od osmi hodin. Za druhé po té, co jsme viděl rozvrhy některých sedmáků či osmáků a v nich odpolední školu až tři dny v týdnu.

     Jestliže dnes chodí děti do školy od osmi hodin a vrací se domů mezi šestnáctou a sedmnáctou hodinou, pak je celkem problém rozložit jejich volný čas. Obecně se říká, že nejdříve by se měli věnovat domácí přípravě, dokud mají vědomosti čerstvé v hlavě. Pak ale jejich školní příprava skončí někdy kolem osmnácté hodiny, kdy už s epomalu začíná stmívat, takže se nedostanou ani ven na zdravý vzduch. Je sice pravda, že velká část dětí po tom ani moc netouží, ale to je druhá věc.

     Pro potřeby této úvahy rozdělím čas na aktivní a pasivní. Aktivní volný čas je u dětí ten čas, který jsou schopny po návratu ze školy věnovat pohybovým aktivitám venku nebo různým kroužkům apod. Pasivní je pak ten večerní, strávený u televize či počítače v době, kdy se už venku stmívá nebo je tam už úpkně tma a rodiče chtějí, aby už děti byly doma.

     Trend současné doby je, že děti mají aktivního volného času stále méně na úkor toho pasivního. K tomu by ještě více přispělo posunutí začátku školy na pozdější hodinu, než osmou. Děti by později vstávaly, tím pádem by zákonitě chodily později spát. Tento trend je obecně ve společnosti patrný. Dost firem, kde se dělal před několika desítkami let od sedmi hodin, nyní dělá od osmi hodin. Tím pádem se ráno déle spí a samozřejmě chodí později spát. Je tedy preferovaný tzv. noční život. Chceme mu opravdu učit už i děti?

     V této souvislosti mě i napadal paradoxnost zákona, který stanovuje 22. hodinu jkako hodinu, kdy se už v televizi a v rádiu smí otevřeně mluvit o sexu, rozbýhají se reklamy na pornografické časopisy apod. Problém je ale v tom, že tento zákon nezohledňuje dny, které jsou před dnem, kdy mají děti volno a nemusí do školy. Vím totiž, že jen hodně malé děti chodí v pátek a v sobotu spát do dvaadvacáté hodiny a velká část dvanáctiletých to např. táhne až do 21 hodin či až do půlnoci, kdy sedí u počítačů a bu´d paří hry a nebo chatují.

     Vzpománím-li na své dětství, tak vím, že jsme mívali odpolední školu maximálně dva dny v týdnu. Tedy minimálně tři zbylé pracovní dny a dva volné dny (sobota a neděle) zbývaly na pohybové aktivity. V zimě v dny, kdy byly odpolední škola se ven jít nedalo, protože po napsání domácích úkolů už byla venku opravdu tma.

     V souvislosti s tím, žes emluví o otm, že dnešní děti mají stále méně pohybu, by se tedy mělo naopak usilovat, aby toho aktivního času, kdy moohu být venku, měly více, než toho pasivního. Nevidím tedy problém v tom, aby má-li dítě brzo ráno vstávat do školy, protože to má daleko, šlo raději dřívě spát.

     Člověk má svůj denní byoritmus, který se postupně přizpůsobuje. Pamatuji, že před pár lety , kdy jsem byl zaměstnán jako programátor, jsem chodil do práce občas i na šestou hodinu. A nebylo pro mě zatěžko vstávat brzo, protože jsem na to byl zvyklý. Protoýže jsme měli tzv. klouzavou pracovní dobu, získával jsme tak více volna na své koníčky a práci pro oddíl, který jsem tenkrát vedl. Spát jsem tenkrát chodil mezi jednadvacátou a dvaadvacátou hodinou. V den, kldy jsme měl oddílovou schůzku pro mě nebyl problém odejít z práce dřív, tak, aby mohla schůzka začínat v době, kdy už byly děti ze školy doma.

     Dnes jsem v jiné situaci, oddíl už nevedu, dělám na živnostenský list a většinou na Internetu, takže se můj denní byoritmus změnil. Vstávám později a chodím i později spát. Ale vše je věc přizpůsobení. Vstávat v pět hodin ráno na vlak je pro mě nepříjemná záležitost, ale dospím to po cestě a tělo si zvykne.

     Člověk by měl mít zvolený takový režim, který je pro něj obecně nejvýhodnější. A pro děti je jednoznačně nejvýhodnější mít maximum aktivního volného času a to i na úkor ponocování. I když jim samotným připadá, že ne. Ostatně část z nich by se nejraději vůbec nepohybovala, zrušila by tělocvik, jedla by jenom hamburgery a při tom víme, že to nejde. Za chvíly by tyhle děti neprošly dveřmi.