Mstitelé- 26. kapitola

Martin tráví další část prázdnin. Po návratu z táboraje na dovolené s rodiči, kde zase škádlí velké holky a bojuje s "Netykavkou". Pomáhá tu i plavčíkovi a skamarádil se tu s Martinou, která využije jeho zážitky ve své diplomové práci, protože studuje pedagogiku.

     Vrátil jsem se z tábora. Pochlubil jsem se vítězstvím v táborovém bodování. Máma s tátou byli rádi a já se chystal na dovolenou s rodiči, na kterou jsem se už těšil. Vyjeli jsme hned druhý den ráno. Zase jsme jeli společně s Novákovými, takže zase budu spát ve stanu s Pepíkem, jako loni. Loni se Pepík choval jako pořádný podrazák. Řekl jsem si, že se za ten rok mohl změnit, tak jsem mu dal znova šanci a normálně jsem se s ním kamarádil.

     Postavili jsme stany a vyrazil jsem na průzkum kempu. Z posledního dopisu od Jany jsem věděl, že tu budou taky. Zatím jsem ji ale nenašel, ani Borise ani Ivana. Martina s Klárou tu asi nebudou. To nevím. Klára mi odpověděla na dopis jednou a Martina asi třikrát. Pak si se mnou taky přestala dopisovat, asi jí to nebavilo. Vrátil jsem se na oběd a po obědě jsem šel na koupaliště. Pepík musel jet s rodičema do města. Mě se do města nechtělo, tak mi táta dovolil, že můžu zůstat v kempu a jít se koupat.

     Prošel jsem koupaliště, abych zjistil, kdo tu je. Mimo plavčíka tu nikdo známý nebyl. Plavčíka si pamatuju, ale on mě naštěstí ne. Chvíli jsem si zaplaval. Pak jsem vylezl ven. Vyhlédl jsem si dvě holky a postříkal jsem je. Ta jedna ječela, ta druhá na mě zavolala, abych k ní šel. Šel jsem, ale držel jsem si bezpečnou vzdálenost.

     Zeptala se mě, jak se jmenuju. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem jí řekl, že Martin. Z toho nic nepozná, protože Martinů je hodně.

     "Martine, prosím tě, mě bolí hlava. Nech nás na pokoji", řekla mi.
     Překvapilo mě to, dokonce mě poprosila.
     "Promiň", řekl jsem a šel jsem blíž. "Chceš prášek?"
     "Máš nějaký?", zeptala se.

     Řekl jsem, že ve stanu jo. A to není daleko. Doběhl jsem pro něj. Musel jsem se akorát domluvit, aby mě sem pustili, abych nemusel znova platit. Pomocník plavčíka se ptal, proč to chci. Když jsem mu to řekl, tak souhlasil. Řekl, že si mě bude pamatovat. Za chvíli měla holka prášek. Poděkovala mi. Zeptal jsem se jí, jak se jmenuje. Řekla, že Martina. Její kamarádka je Helena.

     Šel jsem si zase zaplavat. Zaslechl jsem, jak Helena říká Martině, že jsem slušnej, že jsem je nechal. Když ale Martina poprosila a navíc jí bolí hlava, tak proč bych ji nenechal. Loni tu taky jednu holku bolela hlava. Ta mi řekla: "Ty blbečku, nech mě na pokoji, mě bolí hlava." Řekl jsem jí tenkrát: "Promiň, ale toho blbečka si nech příště od cesty" a šel jsem pryč. Pak jsem se ale stejně vrátil a nabídl jsem jí prášek. Vzala si ho, poděkovala a omluvila se mi za toho blbečka.

     Přeplaval jsem bazén a zahlédl jsem Alenu. Vylezl jsem z vody a pozdravil jsem ji. Chvíli trvalo, než si na mě vzpomněla.
     "Kde máš tu netykavku Evu?", zeptal jsem se.

     Stála za mnou. Chtěla mi dát pohlavek, ale včas jsem si jí všimnul, uhnul jsem a odklidil jsem se do bezpečné vzdálenosti. Začala mi vyhrožovat plavčíkem, tak jsem jí řekl, že jsem jí nic neudělal. Řekla mi, že jsem drzej. Řekl jsem jí, že nemá poslouchat, co si povídám s Alenou a ať si se mnou nezačíná nebo toho bude litovat.

     "Abys toho nelitoval ty", řekla mi.
     Řekl jsem jí, že brzo přijedou Boris s Ivanem. Řekla mi na to, že bych mohl dopadnout jako oni loni.

     "Tak toho bys šeredně litovala", řekl jsem jí a plaval jsem zpátky. Martiny jsem se zeptal, jestli je to už lepší. Řekla, že jo, že jsem hodný kluk. Chvíli jsem si vedle ní sedl a povídali jsme si. Ptala se mě, kde bydlím. Řekl jsem jí o našem klubu. Ona mi zase řekla, že studuje vysokou pedagogickou.

     Po večeři jsme šli s mámou a tátou do letního kina. Dávali tam komedii Slunce, seno, jahody. Pak už jsme šli spát.

     Po snídani jsme s Pepíkem zase prošli kemp a hledali jsme Janu a Borise s Ivanem. Ještě tu nebyli. Šel jsem teda zase na koupaliště. Martina tu ještě nebyla, tak jsem se stavil za Alenou. Sedl jsem si k ní na deku a povídali jsme si. Přišla Eva a řekla mi, že je to její deka, abych vypadl. Řekl jsem jí, ať neotravuje. Naštvala se a šla na mě poštvat plavčíka. Přišel s ní. Navykládala mu, že jí otravuju a že jsem jí namočil deku. Jenže to nebyla pravda, protože já jsem zatím ve vodě nebyl, takže jsem měl plavky ještě suché.

     Ta bestie naváděla plavčíka, aby mi nařezal, že mi to loni podmíněně slíbil. Řekl jsem jí na to, že co bylo loni, už letos neplatí, navíc že kecá, protože jsem jí nic neudělal, akorát jsem o ní řekl, že je netykavka a to je pravda.

     "Tak co se tu vlastně děje?", zeptal se plavčík.
     "Nic. Ona si vymýšlí. Jen si vzpomeňte, co tu udělala loni s těmi dvojčaty", připomněl jsem. "Řekl jste jí, že se na ní vykašlete a ona má tu drzost vás letos znovu otravovat."

     Plavčík si na to vzpomněl. Řekl mi celkem klidně, ať ji neprovokuju, že chce mít klid. Řekl jsem, že jí fakt nic nedělám. Řekla, že jí sedím na její dece. Tak jsem vstal a řekl jsem jí, aby se nezbláznila.

     "A deku máš suchou, tak si nevymýšlej."

     Plavčík jen kroutil hlavou. Řekl mi, že moudřejší ustoupí. Eva byla vzteky bez sebe, protože plavčík tím řekl, že jsem moudřejší než ona. Na Evu je teď naštvaná i Alena. Řekla jí: "Ty jseš ale opravdu skutečná netykavka" a šla do vody. Šel jsem s ní. Povídali jsme si o tom, že si dopisuju s Borisem a že má přijet. Alena řekla, že Eva se asi zblázní jenom až ho uvidí.

     "Myslím, že Boris by si ji po loňsku ani nevšiml, jenže ona ho svým chováním určitě k něčemu vyprovokuje", řekla.

     Ve vodě jsme spolu chvíli plavali. Já jsem pak plaval na druhý břeh, jestli tam už je Martina a Alena se vrátila. Martina tu ještě pořád nebyla. Tak jsem plaval zase zpátky. Na břehu na mě šel asi devatenáctiletý kluk. Poštvala ho na mě Eva a měl mě zmlátit. Řekl jsem mu, že jsem Evě nic neudělal, že jsem jí jenom řekl, že je netykavka a to že je pravda. Nevěřil. Chtěl mi dát facku, ale nastavil jsem do rány ruku, takže se mu to nepovedlo. Řekl jsem mu, ať se zeptá Aleny, když mi nevěří. Ta už sem ale šla a řekla mu, ať mě nechá, že jsem opravdu Evě nic neudělal.

     Kluk řekl, že mu Eva říkala, že jsem jí loni stáhl plavky. Alena řekla, že to nebylo Evě ale jí a že jsem to neudělal schválně a ona si to se mnou už vyjasnila. Kluk se teda omluvil a pozval Alenu na zmrzlinu. Přijala to, ale naznačila mu, že by mě mohl pozvat taky, za to že mě chtěl bít. Koupil teda zmrzlinu i mě. Tím si u Aleny šplhl. Naznačil mi, abych odešel, že chce být s Alenou sám. To jsem pochopil, tak jsem mu poděkoval a zmizel jsem. Začali spolu chodit a Eva teď byla sama.

     Alena se přestěhovala na deku k tomu klukovi. Jmenuje se Tomáš. Za chvíli jsem se u nich ještě stavil na kus řeči. Alena se starala, kde mám věci, protože Eva je dost mstivá. Já mám ale věci v bezpečí. U plavčíka je úschovna. Většinou je v ní jeho pomocník. Za uschování se tu platí deset korun. Já to usmlouval na polovinu, že jsem dítě a mám mít poloviční. Na úschovnu to sice neplatí, ale pomocník plavčíka to pro mě udělal. Ostatně tam mám schované jenom trenýrky a tričko, boty, ponožky, hodinky a peněženku. Dokonce mi vyhověl i s tím, že nemusím mít u sebe číslo, které bych mohl ztratit. Řekl, že si mě bude pamatovat a kdyby tu náhodou nebyl, tak mi řekl, kam to číslo schoval a jaké to číslo je. Takže šlo o to si ho akorát zapamatovat, protože mi ale většinou dával jednociferné, tak jsem si ho pamatoval.

     Tomáš řekl, že je to dobré, ale má to nevýhodu. Kdybych něco provedl jako loni Boris, tak plavčíkovi nemůžu utéct, když u něj mám věci. V tom měl pravdu. Ani bych se nemohl jako loni jít rychle převléct na záchod do trenýrek. Jenže na Evu se už plavčík vykašle a jiná Eva se tu snad už nenajde.

     Zase jsem plaval na druhou stranu. Martina tu už byla. Tak jsem jí postříkal a utekl jsem. Běžela za mnou a když jsem běžel blízko u břehu, tak mě shodila do vody. Dopadl jsem tak, aby jí to aspoň postříkalo. Jenže jsem místo toho postříkal jednoho pána, který mi začal nadávat. Tak jsem se omluvil a plaval jsem radši pryč. Naštěstí za mnou neplaval.

     Za chvíli jsem Martinu postříkal znovu. Zase za mnou běžela, tak jsem radši skočil do vody sám. Umím skákat tak, že to vůbec nevystříkne. Martina skočila za mnou. tak jsem se potopil. Voda byla ale průhledná a tak Martina viděla, kde jsem. Nepodařilo se mi od ní odplavat dost daleko, protože plavala za mnou. Když jsem se vynořil, tak mě hned pořádně postříkala. Pořádně jsem se napil, protože jsem se zrovna nadechoval. Martina u mě zůstávala, ale už mi nic nedělala. Spíš to vypadalo, že měla obavu, abych se nezačal topit. Pořádně jsem se zakuckal, ale zvládnul jsem to. Martina se mi dokonce omluvila, že to přehnala. Když mě později takto znovu postříkala, vždycky počkala, až se nadechnu. Pak mě teprve zlila. Moc času na to ale neměla, protože já se jí zase brzo potopil.

     Martina brala moje žertíky sportovně. Občas mě šoupla do vody a občas, když jsem tam skočil sám, skočila za mnou a zlila mě, někdy mě ale taky nechala a vrátila se. Já ji takhle vždycky párkrát polil, při čemž jsme se proběhli a nakonec jsem vždycky přišel uzavřít mír, který Martina přijala. Jednou mě Martina poprosila, abych jí nechal. To jsem respektoval a ten den jsem na ní už nestříkal. Pak jsem se dozvěděl od Pepíka, že kluk Martiny, který za ní přijel, se jí ptal, jestli chce, aby na mě šel. Zeptala se ho, co by mi udělal. Řekl, že by mi dal pár fecak. Tak mu řekla, že to nechce, protože když bude chtít, tak mi řekne a já ji nechám. Byla tam ještě třetí holka Petra, která tomu nevěřila. Sedmnáctiletý Franta jí nabídl sázku, on že tomu věří. Vsadili se o Petřin cop. Petra nejdřív nechtěla, ale nakonec na to přistoupila. Franta se vsadil o svoje dost dlouhé vlasy. Když prohraje, holky ho ostříhají nakrátko.

     Když už bylo odpoledne, přišla za mnou kamarádka Petry Jiřina. Snažila se mě vyhecovat, abych Martinu postříkal, ale neuspěla. Neuspěla by ani kdybych nevěděl o té sázce. Teď jsem byl ještě zavázaný Frantovi za to, že mi tak věří. Jiřina nakonec vyklopila oč jde. Řekl jsem jí, že Martina je moje kamarádka a když mě poprosila, abych ji nechal, tak že to respektuju.

     Jiřina začala s tím, že tady jde o Petřin cop. Řekl jsem jí, že se o něj neměla sázet, protože Franta má svoje dlouhé vlasy určitě taky rád. Viděla, že to po dobrém nepůjde, tak začala vyhrožovat. Nejdřív, že mě z několika holkama zmlátí. Viděla, že se nebojím, tak to zkusila jinak. Řekla mi, že jestli přijde Petra o cop, tak mě s holkama ostříhají. Tím mě naštvala. Řekl jsem jí, že jestli to udělá, tak toho bude ona i všichni, kdo jí v tom budou pomáhat, šeredně litovat. Tvářil jsem se asi dost bojovně, protože za hodinu to zkoušela zase jinak. Chtěla mě uplatit, ale ani tím neuspěla.

     Zjistil jsem, že Petra ani nevěděla, co Jiřina podniká. Když se to dozvěděla, tak totiž Jiřině vynadala, že ona nechce vyhrát nepoctivě, to radši prohraje. Petra uznala svoji porážku už předem a na mě se kvůli tomu vůbec nezlobila. Když to Jiřina nedovedla pochopit, tak jí řekla, že se na mě přece nebude zlobit kvůli tomu, že jsem slušnej a charakterní. Tím si mě Petra získala a bylo mi ji trochu líto. Šel jsem se za ní přimluvit za Frantou. Byl překvapený, že vím o té sázce. Řekl jsem mu, že je slyšel Pepa a řekl mi to, ale já bych stejně už Martinu nepostříkal. V tom se ve mě nespletl. Řekl jsem mu i jak mě otravovala Jiřina. Chvíli myslel, že se přimlouvám proto, že se bojím o svoje vlasy a nabídl mi ochranu. Trochu mě to urazilo. Řekl jsem mu, že se Jiřiny nebojím vůbec a dopověděl jsem mu to. Pochopil, že je mi Petry líto a že jsem ocenil její charakter. Taky to u Petry ocenil a řekl mi, že od ní cop chtít nebude. To taky dodržel. Tak Petře cop zůstal.

     Uplynul další den a Boris s Ivanem nikde. Nepřijela zatím ani Jana. Pepík měl zase průšvih a já byl na koupališti sám. Nebyla tu ani Martina ani Alena. Tak jsem si trochu zaplaval a pak jsem se toulal koupalištěm. Potkal jsem plavčíka. Už si mě taky pamatuje. Ptal se mě, co mám zase za lubem. Řekl jsem, že nic.

     "Chybí ti tu Netykavka, co?", zeptal se.
     "Ta teda určitě ne", řekl jsem. "Ale mají přijet Boris a Ivan."
     "To jsou ty dvojčata?", zeptal se.
     Přikývl jsem.
     "Tak to tu bude veselo", vzdychl si.
     "Já myslím, že oni se letos na Netykavku vykašlou, pokud je nebude provokovat."

     Přišla sem horda malých kluků na plavecký výcvik. Je jich asi dvacet a mají jen jednoho instruktora. Plavčík si povzdych, že zase bude mít práci. Řekl jsem mu, že mu pomůžu, ale ani mě nevnímal. Instruktor zahájil plavecký výcvik, plavčík i jeho pomocník stáli na břehu bazénu a dívali se. Díval jsem se taky. Asi po pěti minutách se začal jeden kluk topit. Instruktor pro něj skočil. Ale vzápětí začal polykat andělíčky druhý, který byl vedle. Teď skočil do vody plavčík. Jenže během malého okamžiku polykali andělíčky všichni. Jako by se domluvili. Do vody skočil i pomocník a po něm já. Podplaval jsem nejbližšího kluka, vzal jsem ho za vlasy a plaval jsem s ním ke břehu. Nedokázal jsem ho ale sám vyzdvihnout na břeh. Tak jsem zavolal na pána, který stál kousek od břehu, aby mi s ním pomohl. Pak jsem mu řekl, aby tam počkal, že za chvíli tu budu mít dalšího. Stihnul jsem vytáhnout tři. Posledního jsem si vybral. U mě byl totiž kluk ostříhaný na ježka. Před plavčíkem byl dlouhovlasý kluk. Tak jsem ho plavčíkovi vyfoukl před nosem a nechal jsem mu toho ježoura, protože toho bych neměl za co tahat.

     Plavčík byl rychlejší a pomohl mi ven z bazénu. Poděkoval mi za pomoc a řekl mi, že jsem dobrej. Ptal se, kde jsem se to naučil, jestli jsem už někdy tahal z vody tonoucího. Řekl jsem mu, že na táboře a vyprávěl jsem mu, jak jsem tam z řeky tahal Víťu a Petra. Se zájmem si to poslechl a řekl mi, že jsem rozenej záchranář. Pak mi vysvětlil, že u těch malých kluků není nic neobvyklého, že když se začne topit jeden, že se pak topí všichni. Je to taková davová psychóza. Řekl jsem mu, že tady v bazénu je hračka tahat topícího se, protože tu není proud jako v řece.

     Konečně přišla Martina. Zase jsem jí párkrát postříkal, ale brzo jsem uzavřel mír. Pochlubil jsem se Martině, jak jsem pomáhal plavčíkovi. Povídali jsme si, bavili jsme se o Evě a pak o táboře a jak jsem zachránil z řeky Víťu a letos Petra. Martinu zajímal i náš klub. Vyprávěl jsem jí o naší třídní. Řekl jsem jí, že ona bude asi taky taková, až dodělá vysokou a bude učit. Řekla mi, že jsem správnej kluk. Ona čeká s tím svým klukem Jardou dítě a řekla, že pokud to bude kluk, tak by chtěla, aby byl takový jako já. Bude se jmenovat Martin. To mi udělalo radost. Něco podobného mi už řekla i naše učitelka přírodopisu, ta taky chtěla, aby její syn byl jako já. Ta řekla tenkrát, že by chtěla, aby měl stejný charakter jako já. Do dneska si to pamatuju skoro přesně.

     Martina mi řekla, že ještě neví, jestli bude učit. Studuje speciální pedagogiku, takže bude možná někde jako vychovatelka. Teď píše diplomovou práci. Zeptal jsem se jí, jestli bych jí s ní nějak mohl pomoct. Řekla, že jo. Má téma, do kterého bych se jí hodil. Tak jsme se dohodli, že použije něco z toho, co jsem jí vyprávěl. Slíbil jsem jí, že když bude cokoli o mě potřebovat vědět, že jí to řeknu. Martina si na mě vzala telefon a adresu a já na ní taky. Nebydlí tak daleko, abysme se nemohli sejít i po prázdninách.

     Další den jsme si udělali s rodičema celodenní výlet po okolních zámcích a na jednu zříceninu hradu. Další den jsem byl zvědavý, jestli už přijel Boris s Ivanem a Janou, ale ještě tu pořád nebyli. Na koupališti byl dnes v úschovně plavčík a chtěl po mě desetikorunu. Zkusil jsem to i na něho a řekl jsem, že jeho pomocník, mi to vždycky dával za pětikorunu. Podíval se na mě a poznal mě.

     "Á, Záchranář", řekl."Tak to sem dej a tu pětikorunu si nechej na zmrzlinu." Od té doby mám úschovnu zadarmo. S plavčíkem jsem teď kamarád, říká mi Záchranář.

     Celý pátek jsem trávil na koupališti. Povídal jsem si s Martinou o její diplomce. Slíbila mi ji, že mi ji pak nechá přečíst. Zastavil jsem se i u Aleny a Tomáše. Aleně jsem vyprávěl, jak jsem pomáhal plavčíkovi a pochlubil jsem se, že teď mám úschovnu věcí zadarmo. Taky jsem se zmínil, že o mě Martina píše diplomku.

     Eva je teď na koupališti sama. Je celá vzteklá. Aspoň ji nikdo nesedá na její deku. Na tu je hrozně háklivá. Kolem šel jeden malý kluk a nechtěně jí šlápl na růžek deky. Eva na něj vyjela. On jí řekl, aby se nezbláznila a ona mu dala facku. Kluka to naštvalo a tak po ní hodil hrst písku a utekl. Pak šel kolem úplně jiný malý kluk, který nebyl tomuhle prvnímu vůbec podobný. Eva ho ale napadla za to, že po ní házel písek. Taky mu dala facku. Kopl jí do nohy a utekl. Na mě si Eva moc netroufne, ale začala mi nadávat, že navádím malé kluky, aby jí otravovali. Tím mě naštvala, ale zároveň mi i poradila, co bych mohl udělat. Obešel jsem všechny malé kluky, které Eva napadla a dal jsem je dohromady. Kluci si každý vzali kelímek, naplnili si ho studenou vodou z vodovodu a pod mým vedením Evu zlili. Ta vřískala. Teď měla mokrou i deku.

     Přiběhl plavčík. Malí kluci utekli. Já utéct nemohl, protože mám u plavčíka věci. Plavčík vypadal naštvaně, tak jsem si ho zkoumavě prohlížel. Nerad bych dopadl jako loni Boris.

     "Pojď sem Záchranáři", řekl mi. Pomalu jsem šel. Odvedl si mě do svojí kanceláře. Aspoň jsme nebyli na veřejnosti. Řekl mi, abych si sednul. To vypadalo slibně.
     "Poslyš, Záchranáři... jak se vlastně jmenuješ?"
     "Martin."
     "Martine, nechceš trochu přibrzdit. Děláte mi tu binec přes celé koupaliště. Kdo to má poslouchat?"
     "Ona si ale začíná. Ty všechny malé kluky bez příčiny bila. Jenže jí nikdo nic neřekne", řekl jsem vyčítavě.
     "Já nemůžu být všude. Kdybys místo blbnutí přišel za mnou a řekl mi, co konkrétního provedla, tak bych to mohl řešit, ale takhle..."
     "Žalovat nebudu", řekl jsem.

     Plavčík se na mě mlčky chvíli díval. Asi přemýšlel, jak na mě. Šel na to velice rafinovaně.
     "Podívej Martine, Netykavka je, jak to vypadá, pěkná bestie a potřebovala by dostat pořádnou lekci. To co třeba loni provedla těm dvojčatům, bylo dost sprosté. Teď zase bije malé kluky. Asi by jí neuškodilo, kdyby sama ochutnala to, co přeje jiným a pěkně před celým koupalištěm dostala na zadek, aby viděla, jaké to je, jak asi bylo dvojčatům. A to by myslím bylo efektnější, než když ji zlejete vodou a ona ječí na celé koupaliště."

     To byla silně lákavá nabídka. Bylo mi jasné, že u Evy udělám vyjímku. Ostatně říká se, že vyjímka potvrzuje pravidlo. Plavčík na mě hned viděl, že jsem zabral. Šel jsem shánět malé kluky. Na koupaliště si troufli až po obědě, ale to stačilo. Vysvětlil jsem ji, oč jde. Pochopili to. Nikdo z nich se nebude bránit a když mu dá facku, tak začne brečet.

     Dva z kluků šli směrem k Evě a asi pět metrů od ní si začali stavět v písku. Postupně jsme se k nim přidali všichni. Měla řeči, ale nevšímali jsme si jí. Jenom jsem jí řekl, že jestli nám to zboří, že půjdeme za plavčíkem. Postavili jsme si dva hrady a spojili jsme je cestou. Teď byla Eva odříznutá od vody. Musela by buď naši stavbu obejít nebo překročit, což zas nebylo tak obtížné.

     Začala mít řeči, že musí mít přístup k vodě, že to nebude obcházet ani překračovat. Nevšímali jsme si jí. Malý David stavěl spojku klidně dál. Začala na něj křičet, ale on ji ignoroval. Povalila ho do spojky, která se tak zbořila. Začal brečet. Hrál to skvěle. Šel jsem pro plavčíka.

     Plavčík se s Evou vůbec nemazlil. Řekl jí, že má být ráda, že si kluci hrají a neotravují ji a ne jim to bourat a mlátit je. Řekl, že když můžou dostávat na zadek kluci, tak může dostat i holka. Přehnul jí přes koleno a nařezal jí. Nebil jí moc, ale tady šlo hlavně o to, že Eva dostala před celým koupalištěm a měla ostudu. Však taky pěkně zrudla.

     "Jen pořádně přitlačte", zaslechl jsem za sebou. Otočil jsem se. Stáli tam Boris s Ivanem. Přišli v pravý čas. Když plavčík Evu pustil, povzdech si Boris, že dostala málo. Dostal od ní facku. Boris sice dost uhnul, takže ho to bolet nemohlo, ale věděl jak na to. Chytl se za tvář a začal simulovat. To na plavčíka fungovalo. Přehnul Evu znova a dostala teď více. Pak si už jenom sebrala věci a s brekem odešla. Boris s Ivanem byli spokojení, já taky. Evy mi líto nebylo. Ostatně tak moc zase nedostala. Ale naplnilo se přísloví, kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá.

     Pozdravil jsem se s Borisem a Ivanem. Jana a Lenka přijeli s nima. Za chvíli holky přišly. Šel jsem si s Janou zaplavat. Stavili jsme se u Martiny. Pochlubil jsem se Janě, že Martina o mě píše diplomovou práci.

     Když jsem šel na večeři, viděl jsem, že vedle našich stanů přibyl další stan. Byla tu Katka. Přemluvila rodiče, aby jeli do tohohle kempu. První týden byli jinde. Tady jsou na týden a pak pojedou ještě do dalšího kempu. Katka se je ale pokusí přemluvit, aby tady už zůstali a nikam už nejezdili.

     Po dvou radostných zprávách mě čekala jedna míň radostná. Pozval nás strýc Tonda, takže tu zůstaneme už jenom týden a v pondělí pojedeme ke strýcovi. Z toho moc velkou radost nemám, ale snažil jsem se to nedat příliš znát. Z devíti prázdninových týdnů budu mít osm perfektních a ten jeden se musím přizpůsobit tátovi. Je to jeho brácha a dost dlouho jsme u něho nebyli. Naposledy to bylo před dvěma lety, kdy jsme s ním byli v Anglii. Na to moc rád nevzpomínám.