Hry XVI

Hry, které vám do vaší kartotéky her nabízíme tentokrát se hodí spíše na louku nebo na hřiště. Asi si je raději nechte na jaro, léto nebo podzim.

     Na míčovou babu L+H, 6-10, míč

     Hráči utíkají před pronásledovatelem, který svou úlohu předá tomu, koho zasáhne míčkem. Zásah však musí být přímý, tzn. že se nesmí před tím dotknout země.

     Obměna: Hráči si přihrávají jeden nebo dva míče. Kdo má míč v ruce, nemůže dostat babu.

     Na středověk L+H+T, 10-20, míč

     Někde se téhle staré lidové hře říká "Na krále, šlechtice a měšťany". Rozestavte ploché kameny tak, jak ukazuje obrázek. Můžete jich klást do trávy víc nebo míň, podle toho, jak početný máte oddíl. Nejnižší pořadová čísla označují sedláky. Je jich asi polovina z celkového počtu hráčů. Třetina vyšších čísel jsou měšťané. Zbytek šlechtici a jeden král. Zaveďte hráče asi 50 metrů od připraveného hřiště. Pak odstartujte. Všichni poběží zpátky, aby obsadili co nejvýhodnější kámen. Největší zájem je pochopitelně o královský trůn a šlechtické stolice. Těch se zmocní nejrychlejší běžci. Na loudaly zbudou jenom nejnižší sedlácká místa. Kdo položí nohu na volný kámen dřív, ten sestává jeho právoplatným držitelem. Tohle pravidlo platí po celou dobu hry.

     Všechny kameny jsou obsazeny, může tedy začít hra. Mezi hráči začne poletovat míč na odbíjenou. Kdo ho má v ruce, smí přihrát komukoliv ze stavu o stupeň vyššího nebo komukoliv ze stavu nižších. Sedlák má tedy právo hodit míč některému z měšťanů, měšťan šlechticovi nebo sedlákovi, šlechtic si může vybrat kteréhokoliv jiného hráče, králem počínaje a sedláky konče. Stejně neomezené právo má i král.

     Rozhodčí posuzuje, zda je přihrávka správná, platná nebo "nechytatelná", a tedy neplatná. Za nechytatelnou považujeme tu, při níž míč letí dál než metr vpravo nebo vlevo od hráče, kterému je určena, a dále tu přihrávku, která letí nad hlavou a pod koleny toho, komu je určena.

     Než míč přihrajete, musíte hlasitě zavolat jméno toho, komu míč hodíte. Jestliže na to zapomenete nebo jméno vykřiknete pozdě, až už míč opustí vaše ruce, adresát nemusí míč chytat.

     A teď se dostáváme k jádru hry. Když chytající hráč míč upustí nebo když je přihrávka neplatná a adresát po míči vůbec nejde, začne na hřišti mela. Ten, kdo chybu zavinil, musí pro zakutálený míč doběhnout. Jakmile však opustí svůj kámen, může volný kámen obsadit kterýkoliv jiný hráč. A to se vždycky skutečně stane, pokud pro míč neběží poslední sedlák. Každý chce totiž být na "středověkém společenské žebříčku" co nejvýš. Měšťan touží po šlechtickém stolci. Šlechtic usiluje o královský trůn. A poslední sedlák je rád, když postoupí o pár kamenů ve své třídě.

     Předpokládejme, že pro zalétlý míč poběží šestý sedlák. Přesun nastane jen mezi nimi. Opustí-li však svůj kámen měšťan, snaží se využít jeho nepřítomnosti níže postavení měšťané i sedláci. V takové chvíli nastanou obyčejně větší přesuny, protože stále platí - každý volný kámen může být obsazen kýmkoliv, kdo na něj položí nohu! O uvolněný šlechtický stolec bývá ještě živější zájem, žene se k němu třeba i několik sedláků a měšťanů najednou. Pravá vřava se rozpoutá, když musí pro míč běžet sám král - buď proto, že nechytl prudkou přihrávku od některého šlechtice, nebo sám přihrál míč nepřesně a neplatně. Než se vrátí z míčem zpátky, bude jeho trůn dávno obsazený jiným panovníkem - a také jinde nastanou obyčejně značné změny. A tak někdejšímu monarchovi obvykle nezbývá, než se s míčem tiše odplížit na poslední místo v řadě sedláků.

     Hra nemá vítězů ani poražených, situace se často radikálně mění - ale přece jen je touhou všech udržet se co nejdéle na královském trůně. Nebo se trůnu co nejdřív zmocnit. Je to zpola hra a napůl veselé divadlo. Vedoucí hru po delší době zpestří tím, že znenadání vykřikne: "Revoluce!" To je signál, na který musí všichni opustit svá místa a utíkat k předem stanovené metě (obyčejně je to strom vzdálený 30 až 100 metrů), oběhnout ji a teprve pak se vrátit zpátky. A jako na začátku, i teď platí: každý smí obsadit kterýkoliv volný kámen. Po revoluci se vždy postavení hráčů mění k nepoznání. Hra tím získává další dramatický prvek.