Rozloučení výletem do Průhonic

S letošním školním rokem, který už opravdu klepe na dveře, jsme se rozloučili výletem do Průhonic.

     Poslední akcí, pořádanou CVČ Kamarád v letošním školním roce v cyklu Od počítače do přírody, byl výlet do Průhonic. I tentokrát se nezměnila tradice a účast byla žalostně slabá. A tak se k nám aspoň přidal můj táta, takže jsme šli celkem ve třech.

     Při tomto výletě jsme se prakticky neustále pohybovali po Praze, protože Průhonice do ní již patrně dnes taky patří. Městským autobusem jsme dojeli z Opatova až na místo. Pak jsme hledali červenou turistickou značku, takže jsme se kousek i prošli po samotných Průhonicích.

     Rozcestník, který je v místě, kde se červená připojuje k silnici, po které se z náměstí jde, je dobře schován a tak jsme jej neviděli a řešili dilema, kterým směrem se vydat. Bylo nám jasné, že jeden směr vede do Hostivaře a druhý do Jílového. Šli jsme dále po silnici a záhy jsme zjistili, že to je zrovna směr do Jílového, ale že jsme kousek od průhonického parku a tak jsme v tomto směru vytrvali a alespoň část průhonického parku jsem si prohlédli.

      Průhonický park je tvoře zajímavými stromy. Alespoň v této části, jsme nenarazili na žádné květiny. I tak to byla příjemná procházka, kterou jsem zakončili u zajímavého jezírka Labeška vytvořeném na Botiči. Tady jsme na nedaleké lavičce také poobědvali.

     Pak jsem se vydali zpátky, asi kilometr jsme se vrátili k odbočce červené značky, kde byl z této strany rozcestník, který jsme při cestě sem marně hledali, vidět na první pohled. Po červené jsme pokračovali směrem na Hostivař. Tato cesta je současně cyklostezkou a tak jsme cestou potkávali v obou směrech nemalý počet cyklistů. Ostatně počasí na výlet bylo ideální, nebylo ani předpovídané vedro, ale ani zima. Bylo prostě tak akorát na výlet. Šli jsme i kolem tenisových kurtů, kde se pilně hrálo.

     Prošli jsme Újezdem a dorazili jsme do Křeslic. Šli jsme v podstatě stále podle Botiče a odtud to už byl jen kousek do Petrovic, kde jsem ještě zhruba před pěti lety bydlel. Na této trase jsme venčíval Bena, který u mě pár let byl.

     V tomto úseku jsme opustili červenou, která vedla dále lesem a lukami do Hostivaře a šli po tvárnicové cestě k sídlišti Petrovice, kde jsme na dětském hřišti, pár metrů od domu, ve kterém jsme něco přes deset let bydlel, výlet zakončili. Jirka si vybral jako cenu knihu "3D Planeta Země" od nakladatelství CP Books.

     Chvíli jsme zde poseděli a popili. Jirka si mezitím vyzkoušel různé prolézačky či točítka nebo jak se to jmenuje, které tu jsou.

     Obešli jsme dům a po letech jsem se podíval na svůj bývalý byt, v kterém jsem strávil zhruba deset let života, než jsme jej vyměnil za dnešní v Nuslích. Poslední foto patřilo detailu na tento byt v přízemí se zamřížovaným balkónem.

      Přešli jsem křižovatku, která je nyní vybavena semaforem, přestože deset let, co jsme tam bydlel, bylo jeho zřízení pro lepší přecházení, nemožné. Ujel nám autobus číslo 154 a tak jsme přešli na druhou stranu a počkali na autobus 271, který nás odvezl na metro Háje, odkud jsme už potom dojeli metrem.

     Skončil poslední předprázdninový výlet z cyklu Od počítače do přírody. Jirka Špaček si připsal na své konto dalších deset kilometrů a celkem jich má na svém kontě již 66 km (platné do 8. 5. 2006), takže v úterý si za ně přijde vybrat do Internetstudia pro děti a mládež nějakou cenu. Druhý Honza Novák zůstává stále na 47 km, které mu platí do 24. 4. 2006.

     Z předání ceny přineseme reportáž a současně vás budeme informovat o obměně cen, ke které dojde v závěru tohoto školního roku. Část knih, které zde jsou na výběr již přes rok, bude přeřazena do jiných soutěží Informačního centra oddílů a klubů a část jich bude nahrazena cenami novými.