Na Ďábel i v dešti

Ani déšť a chladné nevlídné počasí nás neodradilo od toho, abychom v sobotu zahájil letošní cyklus Od počítače do přírody výletem na Ďábel.

     Vyráželi jsem v tradičně malém počtu, který tentokrát rozšířil můj táta, který se chtěl také projít. Tam jsme šli celkem tři. Vlakem jsme vyjížděli z Hlavního nádraží, odkud jsme dojeli do Davle. Z této strany jsem tuto trať ještě nešel, přestože jsem se ji jinak nachodil před cca patnácti lety hodněkrát se svým oddílem Tuláci.

     Ušli jsme pár kilometrů z Davle a blížili jsme s ek Petrovu. Z této strany je vidět přímo na kopec Ďábel, který byl naším cílem. Cesta k němu ale nebyla jednoduchá, protože jsme museli nejdříve dojít do Petrova a až z něj zahnout na Ďábel. Cesta sem není značená a tak jsem ji našel jenom díky směru a díky tomu, že jsme ji od posledně pamatoval, kudy se na něj z Petrova jde.

     Ďábel byl pravidelným cílem výletů Tuláků. Vždy jsme se zde zastavili, posvačili v altánku a pak následoval azimuťák na zalesněném kopci a kdy na louce vedle Ďáblu. Nic z toho se dnes nekonalo, prootže nás bylo málo. Navíc altánek už neexistuje. Už, když jsme ti byl posledně, neměl střechu. Dnes z něj zbyla jediná lavička.

     Veškeré louky, které bývaly kolem Ďáblu, se nyní proměnily v ohrady, v kterých jsou koně. Pouze zde přibyla mezi nimi nová cesta, kterou jsme se posléze vrátili do Petrova.

     Zůstal tu malý napůl uschlý strom, který byl vedle altánku. U něj jsme se aspoň vyfotili a pak jsme se vydali do Petrova, abychom pokračovali v cestě do Luky pod Medníkem. Ta vede přes velice pěknou vyhlídku.

     Protože se nám nepodařilo nikde najít suché místečko, tak jsme po cestě poobědvali ve stoje. Využili jsem k tomu jednu z krátkých chvil, kdy nepršelo.

     V Luce pod Medníkem jsme došli k trempské osadě, kde měli zajímavý totem a také zajímavě provedený rozcestník. Tady nám chvíli trvalo, než jsme našli značku, po níž jsme pokračovali dále.

     Prošli jsme kolem nádraží a pokračovali jsme v cestě na Jílové. Zde jsme se napojili na žlutou značku, která nás dovedla až k nádraží v Jílovém, protože modrá, po které jsme šli původně, vedla na náměstí.

     Na nádraží jsme byli konečně pod střechou. Jirka si tu vybral cenu, kterou byla Encyklopedie cyklo od nakladatelství Computer Press. Protože na nádraží v Jílovém není čekárna a vlak nám ujel prakticky před nosem, tak jsme si šli sednout do nedaleké restarurace, kde bylo teplo a kde jsme se občerstvili. Potom jsme jeli další vlakem, který bohužel končil ve Vršovicích a nejel až na Hlavní nádraží.

     Aktuální stav cyklu je, že Jirka Špaček má na svém kontě 24 km a čas získávat další kilometry ve svém prvním období až do 8. 5. 2005. Honza Novák, který tentokrát nešel, zůstává na 31 km a možnosti získat další kilometry v rámci prvního cyklu do 24. 4. 2005. Protože ale další výlet je až 30. 4., má možnost si buď za body vybrat cenu a nebo si jich 80% převést do nového cyklu. Jinak mu 24. 5. 2005 propadnou.