Týden sami

Když jsme odjížděli na tuto akci, vůbec jsme netušili, že na ní budeme sami. Vůbec nám to ale nevadilo, protože jsme si aspoň týden mohli dělat, co jsme sami chtěli. Protože jsme však nechtěli, aby to byl poslední týden, kdy budeme sami, tak jsem se podle toho i chovali. Sami jsme se dobrovolně rozhodli, plnit určité nutné povinnosti.

   Začalo to úplně normálně. Bylo to loni v červenci. Jeli jsme k našemu dědovi s celým naším klubem Zálesáci, tedy já, King, Šmoulák, Vojta a Drobek. Jeli jsme tam na týden s tím, že buď budeme spát přímo u dědy a nebo, že můžeme spát na naší chatě a k dědovi budeme chodit jíst.
    Když jsme přijeli k dědovi, zjistili jsme, že děda má zlomenou nohu a je v nemocnici. Aby to nebylo tak jednoduché, tak i babičku odvezli taky do nemocnice, protože měli podezření, jestli nemá zánět slepého střeva. Takže jsme tu byli sami. Měli jsme tu pouze lísteček od dědy a že se máme stavit u Kracíkových.
   Rozhodli jsme se, že tedy půjdeme na naši chatu. Měl jsem klíče, tak to bylo v pohodě. Vybalili jsme se a zařídili jsme se tak, že jsme spali v jednom pokoji, který byl jako velká ložnice. Stačilo jenom přenést postel z mého pokoje. Na dvojposteli rodičů spali Šmoulák s Vojtou a Drobkem a King se uvelebil na kanapi v rohu, na kterém se normálně nespí, leda občas návštěvy.
     Hned jsem zkontroloval komoru. Bylo to v pohodě, protože tu byla spousta konzerv. Navíc jsem našel i nějaké peníze, asi 250,-- Kč a něco jsme měli u sebe. Když jsme to dohromady spočítali, tak jsme zjistili, že máme celkem k dispozici přes 600,-- Kč.
   Šli jsme se podívat ke Kracíkovým. Ti nás pozvali dál. Vyprávěli nám o babičce, jaké ji chytly bolesti břicha. O dědově zlomené noze vůbec ani nevěděli. Nabídli nám, jestli nechceme k nich chodit na jídlo. Řekl jsem, že asi občas jo, ale že abychom nerušili, že si jídlo vezmeme do kastrůlku a sníme si ho na chatě. Tak jsme se dohodli, že si budeme pro jídlo chodit obden.
   Vrátili jsme se na chatu. Mě se to líbilo. Můžeme si celý týden dělat co chceme. Šli jsme koupit nějaké potraviny. Dohodli jsme se, co kdo umí uvařit. Zjistili jsme, že moc toho není, ale konzervy to zachrání. Vojta umí udělat smažený sýr, já zase míchaná vajíčka. Drobek neumí nic, leda ohřívat konzervy. Já s Vojtou dáme dohromady ještě i špagety. Šmoulák uvaří nějakou polívku, samozřejmě z pytlíku. Tak jsme nakoupili na to, co umíme. Rýži jsme koupili ve varných sáčcích, aby jsme ji nepřipálili. Tu bude vařit taky Šmoulák. Samozřejmě jsme koupili i brambory. Málem by jsme zapomněli na chleba, ještě že si vzpomněl Drobek.
   Dohodli jsme se, že dva budou vařit, dva umývat nádobí a jeden uklízet co bude třeba, tedy vynést koše, utřít prach a tak podobně. Pořádek musíme udržovat, protože jinak bych to potom schytal od rodičů. Vaření a úklid nám zabere tak maximálně dvě hodinky denně a jinak si můžeme celý den dělat úplně co chceme. Paráda!
   Sami jsme si ale udělali určité služby, aby zas nebyl moc velký binec. V službách jsme se střídali. Samozřejmě jsem začal já. A běda, jestli půjde někdo k jídlu se špinavýma rukama. Našel jsem v kuchyni velkou vařečku a tak to bylo jasné, koho služba nachytá, dostane pětadvacet. Kam, to je myslím jasné. Samozřejmě to může postihnout i službu, když si sama zapomene umýt ruce a nachytají ho při tom ostatní. Stejně se bude kontrolovat čištění zubů. No a jinak mimo povinností si může každý dělat co chce. Žádný budíček, žádná večerka.
     První den jsme dělali k večeři špagety. Dopadly dobře. Pak jsme hráli nějaké hry, chvíli jsme se snažili koukat na televizi, ale nic zajímavého tam nebylo. Tak jsme si prohlíželi diáky, pak jsme hráli různé hry a spát jsme šli kolem půlnoci. Ráno jsme sice původně plánovali spát až do jedenácti, ale stejně jsme vstali podstatně dřív. Já měl hlad už v devět, Drobek taky, ten ještě dřív. King vylezl z postele asi v půl deváté a Vojta se Šmoulákem byli venku taky před desátou.
   Šli jsme ven do lesa. Zkoušeli jsme sbírat houby. Nějaké jsme sice našli, ale u žádné jsme si nebyli jisti a tak jsme je radši nechali. Před polednem jsme šli ke Kracíkovým pro oběd. Byli jsme mile překvapeni, protože jsme si na chatu nesli pečené kuře. Dostali jsme pro nás pět dvě celá kuřata a k tomu brambory a ještě kompot. Najedli jsme se a lákalo nás to do cukrárny. Pak jsme se vrátili, umyli nádobí a to, co jsme nezmohli sníst, jsme dali do lednice a posloužilo to na večeři.
   Celé odpoledne jsme potom stavěli bunkr v lese. Skamarádili jsme se tu s dalšími kluky a s těma jsme si chvíli hráli. Oni si začali stavět svůj bunkr a dohodli jsme se, že až bunkry dostavíme, zahrajeme si Boj o vlajku.
     I další dny probíhaly podobně. Jeden den jsme hráli s klukama fotbal. Vyhráli jsme 8:6. Pak jsme dostavěli bunkry a sehráli jsme Boj o vlajku, který jsme třikrát vyhráli. Kluci nás pozvali na ping-pong. Turnaj jsme vyhrál já. Zahráli jsme si s nimi zápas na devět dvouher a čtyřhru. Za nás jsem hrál já, Vojta a King. Skončilo to nerozhodně 5:5.
   Týden strašně rychle utekl. Byla tu neděle a přijeli rodiče. Byli překvapení, že jsme sami, bez dědy a babičky. Můj táta šel hned do naší chaty. Asi měl obavu, že tu nejde hrozný nepořádek. Byl ale překvapený, protože jsme měli všechno uklizený. Dali jsme si záležet a měli jsme i zabalené věci a byli jsme připraveni na cestu.
   Táta nás pochválil, že jsme už velcí a samostatní kluci. Jeli jsme domů. S námi v autě jeli ještě Vojta a Šmoulák a s Kingovým tátou jel samozřejmě King a Drobek. Táta řekl, že neví, jestli se má na nás zlobit, že jsme Kracíkovým neřekli, že děda i babička jsou v nemocnici. Pak ale řekl, že jsme to zvládli i tak a tak není důvod, aby se zlobil. Slíbil mi, že když budu chtít, můžeme s klubem na chatu znovu sami. Řekl jsem mu totiž, jak se nám to líbilo. Bavilo by mě, mít svůj byt a tam být svým pánem a jenom si chodit k rodičům pro peníze, pro jídlo a samozřejmě taky na návštěvy. Táta mi řekl, že byt mít nemůžu, ale že mám svůj pokoj. Přesvědčil jsem je, že si umím sám uklízet, tak už mě nemusejí kontrolovat pořádek v pokoji. Taky nemám problémy, když chci s klukama třeba přespat v naší klubovně nebo u kamaráda. Stačí, když to rodičům oznámím a pokud je druhý den volno a nemusí se do školy, tak to mám dovoleno.
   Rodiče mě i přibrali jako člena rodinné rady. Takže spolurozhoduji o dovolené a hlavně o tom, co budu dělat o prázdninách já. Určitě uděláme několik klubových akcí a jednu zase u nás na chatě.