Z kroniky Tuláků - 123.- část

Na podzim roku 1993 Tuláci již tradičně vyrážejí na POTAH, což je jméno podzimních tábornických her, pořádaných skaustkým oddílem Vlčata z Prahy 3 - Žižkova.

POdzimní TÁbornické Hry - 24. - 26. 9. 1993

     V pátek byl na Hlavním nádraží sraz na už 5. ročník těchto tradičních soutěží na Kožlí. My se účastnili potřetí. Sestava byla tradiční: Golem - Časomíra - Ingoust a doplnili ji Martin, který v družstvu nahradil Golema, který už překročil věkovou hranici šestnácti let.

     Vlakem jsme dojeli do Benešova, odtud jsme se vydali na Kožlí. Tentokrát jsme to zvládli s jednou přestávkou na odpočinek. Na Kožlí jsme došli už skoro za tmy, tak jsme se rychle dali do stavby stanů. Za námi ještě dorazily Poštolky, které jely stejným vlakem jako my, ale šly pomaleji.

     Na Kožlí se to poněkud změnilo, pozemek patří soukromníkovi a z části louky udělal pole. Tak většina soutěží probíhala na louce za mlýnem.

     V sobotu před nástupem jsem sháněl dva členy, kteří by nám doplnili družstvo. Nakonec to byli dvě Vlčata Banzai a Štéstko. Na Indiánskou házenou jsme sehnal Irenu a od poštolek Bobja a Rulíka. Tady soutěžil i Golem, protože je tu vyšší věková hranice a dva účastníci mohou být dokonce starší 18ti let.

     Po nástupu, kterým byl Potah zahájen a na kterém se každý oddíl představil pokřikem, začaly soutěže jednotlivců v soutěži O nejzdatnějšího táborníka, která byla letos poprvé ve dvou kategoriích - starší nad 12 let a mladší do 15 let. V soutěži o nejzdatnějšího táborníka se soutěžilo v Setonově běhu, uzlování, hodu tenisákem na cíl, visu na větvi, a poznávání přírody, což byla klíčová disciplína, která rozhodovala v případě rovnosti bodů. V Setonově běhu jsme byli úspěšní, o 1. až 2. místo se dělili Časomíra s Úhořem z Andromedy a na 3. místě se umístil Martin. Ingoust skončil 42. V dalších disciplínách se už nikdo na žádné bodované pořadí, tj. mezi prvních deset nedostal.

     Následoval oběd, kdy si každý vařil, co měl. Většinou se vařilo na různých vařičích. Po obědě byl nástup k disciplínám soutěže družstev o Zlatou sekyrku a o Zlatou kudlu (letos poprvé kategorie mladších do 12ti let). Zahajovalo se štafetou, kterou dobře rozběhl Časomíra. Závěrečný finiš měl na starosti Martin, který doběhl pátý. Hned po štafetě probíhala morseovka, která letos probíhala hromadně. Tady naše družstvo zklamalo a bylo mezi čtyřmi družstvy, které zprávu vůbec nevyluštily.

     Následovaly zbylé tři disciplíny, které už probíhaly současně. Naše družstvo se utkalo v prvním kole s družstvem Vlčat, které přetáhlo a postoupilo z předkola do 1. kola. Tam na ně ale čekaly Poštolky, kterým podlehli. Jako předposlední absolvovali naši borci stavbu stanu. Tady vytvořili nejlepší čas, který ale nevydržel a byl později překonán a stačil až na 5. místo. Na závěr skákali přes lano, v prvním pokusu to bylo 5 přeskoků, v druhém také 5 a v posledním třetím 10, což znamenalo 10. místo.

     S Martinem a Časomírou spolu s Vlčatem Štístkem jsme šli do lesa shánět sedačku k táboráku. Nejprve jsme se rozhodli pro malé klády, ty jsme ale pak zavrhli a rozhodli jsme se pro velkou kládu, kterou jsme dopravili až k silnici. Začalo pršet a tak jsme čekali, až se přežene to nejhorší. Při tom jsme si to rozmysleli a nakonec jsm ese rozhodli pro ty malé klády.

     Udělali jsme si večeři a znova se rozpršelo. Táborák byl posunut o půl hodiny. Pršet nepřestalo a tak Vlk zahájil táborák s tím, že je to dobrovolný. Program zahajoval náš oddíl scénkou kterou vymyslel Časomíra. Pak následovaly další scénky a písničky. Místo naší písničky recitoval Ingoust básničku o Golemovi. Z písniček byla nejúspěšnější písnička oddílu Šán, ze scének se nejvíce líbily scénky Andromedy a Vlčat, kteří tentokrát místo Vinnetoua zařadili scénku z policejního prostředí. Ve hře na kytaru vyhrál zástupce oddílu Šán před 13. skautským oddílem.

     Déšť v průběhu táboráku natolik zesílil, že byl táborák nakonec předčasně ukončen. Při poslední písničce se tolik rozpršelo, že část lidí prchla do stanů. Lilo vytrvale nejméně do půlnoci, takže v některých stanech bylo ráno vlhko, v mém potom hodně vlhko, protože už má starší impregnaci a prudké kapky deště působily, jako by někdo do stanu bouchal.

     V neděli dopoledne probíhal turnaj v Indiánské házené. Naše družstvo se utkalo v prvním kole s družstvem Šán I a podlehlo 5:20, přičemž na našich bodech se podílel Časomíradvěma jednobodovými zásahy a Golem jedním tříbodovým.

     Poobědvali jsme a začali jsme balit mokré stany, které nestačily po včerejším slejváku uschnout. Po obědě byl slavnostní nástup. Soutěž o nejzdatnějšího táborníka ve starší kategorii vyhráli Mája z Promyk a Cvrčel ze Šánu, v mladší kategorii vyhrála Petra z Poštolek. Zlatou sekyrku vyhrál 110. skautský oddíl a Zlatou kudlu vyhrálo družstvo 141. a 110. skautského oddílu. Soutěž kronik vyhrál 110. skautský oddíl, soutěž deníků vyhrál Plazík ze 110. skautského oddílu a soutěž časopisů vyhrály Poštolky.

     Potah skončil, sbalili jsme, uklidili jsme a vydali jsme se do Benešova, odkud jsme se vlakem vrátili do Prahy.