Magazín eKamarád vás vítá
Přinášíme vám zpravodajství ze světa dětí a mládeže. Chcete se i vy podělit s ostatními o své zkušenosti či nějak pobavit naše dětské čtenáře? Není nic jednoduššího. Přidejte se do naší kamarádské rodiny a napište nám na email redakce8(Z)ekamarad.cz
(Místo (Z) napište @).
Z kroniky Tuláků - 117.- část
V dubnu 1993 se Tuláci vydávají na tradiční výlet do Přeštic.
Výlet do Přeštic 9. - 12. 4. 1993
Sraz byl na Hlavním nádraží. Sešli jsme se tam v malém počtu ale všichni o dost dřív. Takže jsme ještě čekali další dost dlouhou dobu na vlak, který ještě ani nebyl napsaný na ukazateli. Tam ho napsali až asi deset minut před příjezdem vlaku. Stáli jsme hodně v předu, kde byly místenkové vozy, pak zase vagón jídelní, dále poštovní, vagón pro cestující s dětmi do 10 let, první třída, takže jsme nakonec došli až na konec, kde jsme našli i místa k sezení.
Cesta do Plzně uběhla celkem rychle. Tady jsme přestupovali. Protože na přestup nebylo mnoho času, sledoval jsme z okénka při příjezdu do nádraží, jestli někde vlak neuvidím. Viděl jsem ho a tak jsme ho nehledali. Jel z druhé koleje toho samého nástupiště, na které jsme přijeli. Vlak byl hodně plný, takže jsme tu nenašli místo k sezení a zůstali jsme v chodbičce.
Konečně jsme byli v Přešticích. Od nádraží k sokolovně to je kousek. Kluci zůstali u zavazadel a já šel do Sport - hotelu pro klíče. Když jsem vycházel, právě tam přistával na hřišti vrtulník, do kterého naložili malé dítě a odlétli s ním (asi do Klatov nebo do Plzně). Sanitka, která sem dítě přivezla, zase odjela. Vše byla chvilka několika málo minut. Přesto, že jsem se chvíli díval za odlétajícím vrtulníkem, byl jsem zpátky ani za čtvrt hodiny.
Ubytovali jsme se na pokoji, kdo chtěl si něco uvařil k večeři. Z télocvičnv jsme si přinesli žíněnky. Já měl jednu napůl, Ingoust s Martinem si přinesli jednu dohromady a protože Jirka si ustlal na lavičce, vyšla pro Míšu taky jedna celá žíněnka a tak si ji přehnul taky na půl. Měli tam totiž jenom velké žíněnky, které jsou dvakrát větší než ty. na kterých jsme spali loni.
V sobotu jsme vstali a hned po snídani jsme vyrazili na výlet na Skálu. Cestou jsme se stavili v obchodě, kde jsme si nakoupili a šli jsme dál. Z náměstí jsme šli po červené do Radkovic a dál na Skálu, kde jsme měli nejdelší přestávku. Tady jsme se naobědvali a Ingoust tu organizoval i nějaké hry pro Medvědy, do kterých se chvíli zapojil i Jirka ze Zálesáků.
Prohlédli jsme si také návštěvní knihu. Letos je tu už nová, ta do které jsme se zapisovali loni, je už popsaná, takže si ji už schovali.
Pokračovali jsme dál v cestě. Došli jsme až do Loupenska a po silnici jsme došli do Lužan, kde jsme odbočili na žlutou, po které jsme se vrátili do Přeštic.
Povečeřeli jsme a byla etapa Osídlení nové země, na kterou bylo díky tomu, že jsme se vrátili brzo, dost času. V etapě byla jeskyně pokladů a mnoho dalších zajímavých příležitostí k zbohatnutí. Jirka, kterému nestačil jeden poklad, chtěl hrabat víc a nedbal výzvy u jeskyně, že si má vzít jednu věc a odejít. Tak se za ním jeskyně zavřela a zůstal tam uvězněn až do další etapy.
V neděli jsme šli na vlak, kterým jsme dojeli na ŠpičákTady jsme obešli obě jezera - Čertovo i Černé. Bylo tu dost sněhu. Obě jezera byla opět zamrzlá, jako loni. Zastavili jsme se v občerstvení pod Špičákem, kde jsme se občerstvili a pak už jsme šli na vlak, kterým jsme se vrátili zpátky.
Navečeřeli jsme se a poněkud později než včera jsme se začali věnovat programu. Dnes byla na pořadu dražba. Protože už je většina pozemků prodaných, tak jich do dražby mnoho nešlo. Celkem rychle jsme je stihli vybavit a šli jsme spát.
V pondělí měla být dopoledne další etapa, ale vstali jsme dost pozdě a než jsme si udělali snídani, bylo dost hodin, takže jsme usoudili, že etapa nebude a nechám ji na některou schůzku. Kluci šli do tělocvičny, já jsem si propočítával měsíční rekapitulaci hry. Pak jsme si uvařili oběd, odnesl jsem vrátit klíče a šli jsme na vlak. Ten byl opět plný.
Dojeli jsme do Plzně, kde jsme přestoupili na vlak na Prahu, na který jsme chvíli čekali. Ten byl taky plný, ale našli jsme si pěkné místo na chodbičce, kde byly i sedačky, takže většina z nás pohodlné seděla. Oznámkovali jsme výlet, průměr vyšel 1.
Dojeli jsme do Prahy, na Hlavním nádraží byl rozchod.
