CVVZ 2004 - tradiční setkání

Můj poslední pohled na letošní CVVZ bude komplexnější, více srovnávací s těmi předchozími, ale převážně z pohledů, které žádní pořadatelé neovlivní.

     Na Celostátní velké výměny zkušeností jezdím už řadu let. Kolik, to teď nejsem schopen spočítat, ale poprvé jsem byl na druhé CVVZ v Náchodě. Tehdy mě tato akce nadchla natolik, že se CVVZ účastním každoročně a loni a letos jsem na VVZ zavítali s Galénem i na Slovensko do Bratislavy.

     Zmiňuji-li Náchod jako moji první CVVZ, pak nemohu nevzpomenout na Kolčavu, která ji skvěle řídila a o níž se říká, že dala CVVZkám nový duch. To nemohu posoudit, protože jsem před tím na žádné CVVZ nebyl. Ale Kolčava bývala pravidelnou účastnicí CVVZ, kterou jsme zde viděl každý rok. Letos poprvé jsme se buď minuli a nebo tu nebyla a docela mi tu jako stálice CVVZ chyběla.

     CVVZ je tedy i o setkání se známými lidmi, kteří jsou zdaleka a které člověk nevídá tak často. Neviděl jsem tu ani Nema, který také snad zatím na žádné CVVZ nechyběl. Okruh lidí, kteří na CVVZ jezdí se mění. Někteří lidé odcházejí do ústraní, jako např. Cvrček z Němčic, Řešetlák z Prahy či Medvěd z Žatce. Věrni jsou Henky ze Strakonic, západočeský Matěj, kterého jsem potkal i v Bratislavě či pardubický Jerry. Ve svém úctyhodném věku jezdí ještě stále i Galén, který ale už hůře chodí a tak se nezúčastňuje dění venku. Z toho důvodu byl i při volbě pořadatelského města venku pouze chvíli, ale sám se už pro něj fyzicky náročné volby nezúčastnil. A tak letos poprvé vůbec ani nepromluvil k účastníkům.

     Skvělá myšlenka Celostátních velkých výměnných zkušeností, s kterou přišel před léty Jan Šimáně - Galén, se rozšířila díky pokračovatelům této myšlenky z původních komorních akcí, které probíhaly za totality v ilegalitě v komorním prostředí ve velkolepé akce dnešních rozměrů, jejichž význam a vážnost uznává už i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které je nejenom finančně podporuje, ale také navštěvuje svými zástupci. Právě proto se pořadatelství volí dva roky dopředu, aby si pořadatel mohl včas zažádat na tuto akci o dotaci.

     Termín CVVZ je znám vždy nejméně rok dopředu, což umožní každému, kdo má zájem, si udělat na tuto akci čas, aby se jí mohl zúčastnit. Je to akce, na které jsou sice i semináře s jednostrannou výukou, ale je zde i dostatek seminářů k vzájemnému sdílení zkušeností a dále i čas na setkání s přáteli, které člověk dlouho neviděl. Prostě atmosféra CVVZ je ničím nenahraditelná a nedá se dost dobře pospat slovy, musí se prostě zažít.

     Můj pocit s letošní CVVZ je velmi dobrý, i přes různé technické nedostatky, zmíněné v předchozích dvou pohledech. Oproti síle velké myšlenky CVVZ jsou to v podstatě prkotiny, které sice určitě je rozumné řešit a pokud možno odstranit, které však nemohou zkazit celkový dojem z této skvělé tradiční akce.

     Uspořádání CVVZ je jistě velmi těžký úkol, je to velké soukolí, které musí dobře fungovat. Je třeba velký štáb, v kterém je nemalý počte lidí, z nichž každý má své místo. A tento úkol bude stále těžší se vzrůstajícím počtem účastníků. Proto si myslím, že ani není možné udělat dokonalou CVVZ bez jediné chybičky. Vždy se objeví něco nového, co je opravdu nové a nedalo se předpokládat a musí se řešit až na místě operativně. A i přes tuto nemalou práci , je ctí každému pořadateli CVVZ pořádat a volební bitvy bývají nesmlouvavé, volební kampaně se pomalu blíží skutečným politickým volebním kampaním, akorát jsou mnohonásobně levnější. Ale všimli jste si, že některé praktiky ti letošní kandidáti na rok 2006 tak trochu odkoukali?

     CVVZ 2004 v Českých Budějovicích je za námi. Pádlo převzal Honza Burda z Třebíče a my se teď všichni těšíme na CVVZ 2005 v Třebíči. Tam zase převezme pádlo Ostrava pro rok 2006 a bude se volit pořadatel pro rok 2007. Kdo to bude? Bude znovu kandidovat letos neúspěšná Chrudim? A tak to půjde dál pořád dokola. Ať žijí tradiční CVVZky.