Z kroniky Tuláků - 114. část

Zimní tábor o jarních prázdninách roku 1993 pokračuje druhou polovinou.

     6. den - 4. 3. 93

     Dopoledne se pokračovalo ve vybavování pozemků. Bylo toho hodně a tak se stejně Nová Wahagánie nestihla. Ta se dovybaví až někdy po táboře. Odpoledne jsme šli zase na sjezdovku a večer byla 4. etapa.

      7. den - 5. 3. 93

     Dopoledne se ještě uzavíraly kontrakty a vybavovaly pozemky. O poledním klidu byly tradiční výplaty a nákupy a potom jsme vyrazili do lesa, kde proběhl boj o vlajku. Hrály pokoj proti pokoji. Nejúspěšnější byl pokoj Ingousta, druhý Golemův. Radkův pokoj skončil až na třetím místě. Večer proběhla druhá část dražby pozemků. Dodražila se Stará Wahagánie, dodražila se Mauretánie a vydražilo se pár dalších pozemků v Nové Naplangánii. Ta se bude dále dražit o Velikonocích. Dražby byly krátké a tak se ještě stihly pozemky vybavit a uzavřít kontrakty.

     8. den - 6. 3. 93

     Ráno se vstalo a dopolední program byl jasný - generální úklid chaty. Zejména se uklízela kuchyň, kde bylo přemyto všechno mastné nádobí a pro další používání bylo vyčleněno jenom nádobí, které bude potřeba.

      Odpoledne po poledním klidu. měla být 5. etapa, ale nebyla, protože úklid nebyl dokončen a tak se uklízelo dál. Po celodenní práci, při které se někteří - zejména Radek, příliš nepřetrhli, byl úklid dokončen. Zásluhu na tom měli naši členové Golem a Ingoust a spolu s nimi i nečlenové David a zejména Martin (ten se hned po táboře členem stal).

     Radek, který si celý tábor hrál na vzorného a nekompromisního skauta, nakonec zcela zklamal. Nepochopil, že konec tábora vždycky táhnou naši oddíloví tahouni, protože od většiny dětí na inzerát se toho moc čekat nedá (i když výjimky potvrzují pravidlo). Však taky, kdyby nás bylo dost, nedoplňovali bychom tábory těmito lidmi, ale za současné situace je to nutnost, protože jinak by byla cena tábora tak vysoká, že by na něj nikdo neměl. .

     Po poněkud opožděnější večeři byl poměrně krátký večerní program. Byla to táborová tombola. Každý získal dle svého majetku, který získal na táboře, lístečky do této tomboly, přičemž ti bohatší byli trochu více zdaněni, takže i bezzemek a velký dlužník Tomáš měl jeden lísteček a ostatní byli odstupňováni dle úspěšnosti v celotáborové hře. Na závěr jsme pak stejně nejchudším poskytli almužnu ve formě zbytku.

       9. den - neděle 7.3.93

     Od rána se balilo a uklízelo. V devět měli být předány pokoje. V termínu to stihl pouze Golem, Ingoust měl asi půlhodinové zpoždění, což se ještě dá omluvit, zvláště s ohledem na to, že jeho nejschopnější člen Martin měl službu a byl tedy v kuchyni.

     S dvouhodinovým zpožděním předal pokoj Radek a to ještě tento pokoj nebyl takový, jaký by měl být. Zametly se chodby a schody. To nakonec za Radka udělali Golem s Ingoustem. Po vytření byl už hořejšek čistý a připravený pro nové rekreanty.

     Oběd, který měl být tentokrát v půl jedenácté, byl o hodinu zpožděn. A tak nakonec douklízeli se mnou čtyři obětavci: Golem, Ingoust, Martin a David. Měli jsme co dělat, abychom ten příšerný binec, který byl v jídelně, uklidili za hodinu, což byla rezerva, s kterou odešli ostatní na autobus do Volar. Někteří jedinci zřejmě nemají doma odpadkové koše a jsou zvyklí si stlát všechny odpadky pod sebe.

     Chata byla konečně jakžtakž ve stavu schopném k předání. Tak jsem ji předali a vyrazili jsme na autobus. Golem, Ingoust a Martin, který vstoupil do našeho oddílu, si vysloužili Exslušňáska, Radek si zase svým přístupem k úklidu vysloužil žlutou kartu. Nejobětavější táborníci. Golem, Ingoust, Martin a David dostanou za úklid v závěrečném dnu, který lze nazvat pernou hodinkou, knížky.

     U autobusu jsme byli první, tak jsme se tam vešli. Bez problémů jsme dojeli do Prahy, kde tábor skončil. Po oznámkování vyšel průměr 1,4.