V Bratislavě na VVS

V pátek jsme s Galénem vyráželi do Bratislavy ne Velkou výměnu zkušeností, na které se sešlo kolem 300 účastníků.

     Pětihodinová cesta vlakem nám s Galénem příjemně uběhla. Měli jsme isce zpoždění kolem dvaceti minut, ale s ním přijel vlak už do Prahy. Před nádražím na nás čekalo auto, které nás odvezlo přímo do místa konání VVZ, kde jsme se zaprezentovali a ubytovali v ložnici pro lektory, což byla třída.

     Chvíli po ubytování nás přišel navštívit hlavní šéf akce Marek Liptovský – Medvěd. A pak už jsme vyrazil na prohlídku prostor VVS, kde se v tu chvíli už budovaly nástěnky.

     Když jsme se šli s Galénemnavečeřet do bufetu, který byl otevřen od 19 hodin, Galén se také zastavil u několika nástěnek. Mezi jinýma si prohlédl i nástěnku ICOKu.

     Úderem dvacáté hodiny proběhlo slavností zahájení celé akce v tělocvičně. To bylo motivováno hrou s přezůvkami, kdy bylo nejprve úkolem jich co nejvíc získat a posléze naopak jich co nejvíc rozdat a tedy nemít žádné. Tedy ukázka toho, že lze přijímat, ale je třeba umět i rozdávat.

     Myšlenka umění obdarovat byla vyzdvižena v závěru celého zahájení, kdy každý dostal konfolík určité barvy s tím, že má jím obdarovat toho, komu chce poděkovat (modrý), komu chce zahnat únavu (žlutý), komu chce zlepšit náladu (červený) nebo komu chce pomoct od hladu (zelený). Hned v tělocvičně dostal první poděkování modrým knoflíkem Galén za to, že vymyslel VVZ.

     Mezitím přibyly další nástěnky, které si Galén se zájmem na zpáteční cestě prohlížel. Zaujal jej hlavně prezentace s čarodějkami.

     Večer jsme s Galénem ještě absolvovali jeden seminář o darech, které je možno dát dětem, který byl opravdu zajímavý.

     Sobotu jsme zahájili snídaní. Zde jsme se potkali i s Matějem, který je nejvzdálenějším účastníkem této VVZ.

     Pak už jsme s Galénem zamířili na seminář věnovaný sociální výchově. Ten byl opravdu profesionálně podán. Lektorka využili i skupin a jejich vlastní práce.

     Galén šel dále na pokračování tohoto semináře, já se potřeboval jít napít a potom jsme se porozhlédl po okolním dění. Navštívil jsem deskové hry, které byly zajímavé, kde nechyběly ani Osadníci.

     Mezitím už přijel i Pavel Hofrichter - Bobr, který zde prezentoval Borovici a částečně též ČRDM. V jeho expozici byl i Wiky, který je organizátorem CVVZ, která nás čeká v listopadu v Českých Budějovicích.

     Dále jsme se potkal s Laco Jediným, na jehož přednášku o Internetu jsem se kvůli našemu sobotnímu odjezdu již nestihl podívat. Tak jsem měli aspoň pár minut si popovídat. Laco si pak v naší třídě lektorů stihl ještě popovídat i s Jirkou Chourem. Laco je velice všestranný, protože je jak horolezcem, tak priofesionálně tvoří www prezentace a dále je basistou folkové skupiny Rolničky, která vystoupila v 19 hodin.

     Následoval oběd, na kterém jsme se potkali s Kikimorou. Tady jsem měl též čas si popovídat s Martinem Křížem z Brna, na jehož nedělní přednášku o Zeměpisné společnosti jsme se původně také chystal.

     Času už mnoho nezbývalo a tak jsem musel dobalit věci a odstrojit nástěnku. Letáčky jsme tam po dohodě s Medvědem nechal. Narychlo přijel i Klokan, který nás chtěl ještě stihnout, než odjedeme. A tak závěrečné loučení bylo s Kikimorou a Klokanem.

     Už na nás čekalo auto, do kterého jsme s Galénem nasedli a odvezlo nás na nádraží. Zde jsme zase dvacet minut čekali na vlak. Trochu nám přišlo líto, že jsme mohli těch dvacet minut strávit ještě na VVSce. Útěchou nám bylo to, že vlak zpoždění stáhl a do Prahy jsme přijeli na čas.