Galén slaví osmdesátiny

Jan Šimáně – Galén, iniciátor velké pedagogické hry Březové lístky a autor dalších zajímavých pedagogických her, slaví dnes 80. narozeniny.

     Jan Šimáně – Galén se narodil 1. 10. 1924 v Praze. Se svými sourozenci Pavlem (1926) a Věrou (1929) založili svůj první dětský klub s názvem DMKK – Družstvo mladých kamarádů a kamarádek v Bělči nad Orlicí. Název družstvo byl ve jménu proto, že pojem klub v té době ještě neznali. Spisovatel Jaroslav Foglar přišel s čtenářskými kluby až o pár let později, takže jej vlastně s touto myšlenkou předběhli.

     Galén chodil do školy v Praze Vršovicích, při tom byl členem Sokola a vlčetem 38. oddílu Junáka, který vedl učitel Eduard Skřivan.

     V roce 1937, když se Mladém hlasateli objevila klubovní rubrika, přejmenoval se DMKK na Klub Parta nerozlučných (KPN) a přestěhoval se do Prahy, protože se z něj stal celoroční klub, ne už pouze prázdninový, jako DMKK.

     Krátce po premiéře Čapkova dramatu Bílá nemoc v Národním divadle dostal tehdy třináctiletý Galén svoji přezdívku Galén. Nevadilo mu, že hlavní hrdina byl ušlapán zfanatizovaným davem a kolem sebe vykládal, že dalších Galénů bude stále více, že přemohou diktátory a jehich dav a nastane věčný mír.

     Když v roce 1941 zakázali fašisté vše, včetně časopisu Mladý hlasatel a jeho klubů, Parna nerozlučných neuposlechla Foglarova pokynu a svůj klub nerozpustila. Pokračovala utajeně v činnosti a rozvinula ji do velkých rozměrů. Počet členů vzrostla na dvacet, byly zavedeny kandidátské lhůty a přijímací zkoušky za člena. v roce 1944 měl klub už 40 členů a dělil se na družiny se samostatnými názvy a vedením.

     Tehdy dvacetiletý Galén byl nuceně nasazen do říše, kde by přeškolen na soustružníka. Až v roce 1945 složil Galén dodatečnou „válečnou“ maturitu na gymnáziu a obchodní akademii v Reslově ulici v Praze a přihlásil se na vysokoškolské studia obchodní, filosofická a pedagogická. Ty ovšem nedokončil pro nesoulad a spory s profesory. Přechodně tedy pracoval jako účetní v Kooperativě.

     V roce 1945 na přelomu května a června dosáhl počet členů KPN rekordních 300. V letech 1948 až 1951 vykonává Galén vojenskou prezenční službu a po té se stává na několik let důstojníkem z povolání. V roce 1956 však znechucen z armády odchází. Vrací se k rodině a věnuje se vlastním dětem Dobromile (1949) a Lubomírovi (1952).

     Dále byl Galén v letech 1956 až 1957 zástupcem ředitele učiliště soustružníků a zámečníků OU SPZ Radotín u Prahy a v letech 1958 až 1959 ředitelem KDPM Praha Karlín. V letech 1960 až 1967 byl redaktorem ABC malých techniků a přírodovědců, kam jej prosadil šéfredaktor Vlastimil Toman, přestože měl Galén kádrovou „kaňku“. V ABC se Galén věnuje klubům,

     V roce 1965 svolává Galén první oddělené setkání dospělých, které dostalo později název VVZ – Velká výměna zkušeností. Ta první se uskutečnila v Prachovských skalách. A právě zde se zrodily Březové lístky, na kterých se spolupodíleli Jan Tůma – Akéla, Břéťa Boháč, Miroslav Chupík – Bílý Los, Mirek Hrabinec – Nemo a další. Systém Březových lístků měl původně devět stupňů a už od začátku tří přísná pravidla udílení, která říkají, že BL navrhuje člověk, nikoliv orgán, návrh musí být podpořen desetinásobnou nebo větší sílou podepsaných přátel a vyšších stupňů může být udělena pouze polovina v porovnání s počtem nejbližších nižších stupňů.

     Když v roce 1969 volební komise III. junáckého sněmu vyškrtla Galéna z kandidátky do náčelnictva, použil tehdejší junácký náčelník Rudolf Plajner svého práva veta a kooptoval Galéna do náčelnictva chlapeckého kmene jako skautského šéfredaktora a experta klubovního života.

     V následujících letech byl Galén vězněn politickým režimem. Záminkou k tomu bylo vydání letáku Nepokořená svoboda, který v srpnu 1968 protestoval proti okupaci sovětskými vojsky. Když byl Galén po listopadu 1989 rehabilitován, založil z peněz, které získal jako odškodné Galénovu nadaci. Ta však nesehnala dostatečné jmění na nadační vklad (500.000,-- Kč),. které požadoval nový zákon o nadacích a díky chybě při přeregistraci, je nyní v likvidaci. Jako její nástupce je v těchto dnech připravována registrace GN – Galénova nadačního fondu.

     Galén se během svých 80 let života zasloužil o rozvoj dětských klubů. Neúnavně besedoval na základních školách s dětmi, které zaujal i svými zážitky z druhé světové války. Ač už se Galénovi špatně chodí, přesto se neoddává pohodlí důchodce a stále se aktivně věnuje klubovému hnutí. Přejme mu tedy do této práce hodně sil a zdraví.