Stoupá opravdu kriminalita dětí a mládeže?

Statistika je věc zajímavá, ale také ošidná. Čísla se dají vždy zpracovat několika způsoby a podle toho můžeme dojít i ke zcela rozdílným závěrům.

     Podle statistik se dopouští porušování zákona 2,6% dětí a mládeže do 18 let. Podíl na celkové trestné činnosti je větší, ale je to tím, že ti, kdo z mladistvých porušují zákon, jej porušují opakovaně. Ve srovnání s obdobnými statistikami z předchozích let tato čísla nevzrůstají. Proč teda slyšíme o zločinech dětí a mládeže téměř každý den?

     Údajně se odehrávají v jakých si vlnách. Druhým faktorem je, že některé události jsou zajímavé pro média a tak o nich více píšou. V současné době je jistě pro každé profesionální médium největším trhákem zločin spáchaný dítětem do 15 let, které není trestně odpovědné. Za ním na druhém místě pak zločin spáchaný mladistvým. Ve stínu jsou trochu nyní i jinak atraktivní témata sexuálního zneužívání dětí.

     Bulvárně píší i nebulvární média. To mohu doložit na několika příkladech, které jsem odposlech z rádia. Zpráva uvedené vraždou dvou dětí. Následně se ukáže, že oběma „dětem“ je 15 a 16 let a jsou tedy již trestně odpovědnými mladistvými. Evidentně jsou v úvodu zprávy nazývány dětmi, protože to je nyní problém číslo jedna, který táhne o něco víc, než zločiny mládeže.

     Z dalšího popisu je patrno, že oba chlapci okradli zhruba šedesátiletého muže a shodili jej do rybníka, kde se onen muž utopil. Novinář předběhl vyšetřovatele a ví, že šlo o vraždu? A nebo nezná definici toho, co je vražda?

     Aniž bych chtěl oba výrostky jakkoliv obhajovat, dovedu si představit, že prostě chtěli okrást člověka, který jim připadalo, že je slabší. Aby získali na útěku více času, prostě ho shodili do rybníka. Než vyleze ven, získají aspoň minutu a v promočených botech se mu těžko poběží. Asi je nenapadlo, že muž neumí plavat nebo že si pádem do vody přivodí jiné problémy, které mu v plavání zabrání a že se utopí. pak ovšem nejde o vraždu, ale o zabití. Ale samozřejmě vražda zní daleko lépe a naláká výrazně více posluchačů.

     Takže se opět potvrzuje, za vším hledej peníze. A to v tomto případě platí stoprocentně, od začátku až do konce. Peníze byly motivem, proč ti dva výrostci muže přepadli a okradli. Peníze jsou dále motivem, proč novinář zprávu přikrášlí tak, aby byla lépe prodejná. A peníze budou dále motivem lobingu kolem snižování hranice trestní odpovědnosti a věcí s tím souvisejících.

     Dáme-li to dohromady s další skutečností, že nemalé procento odsouzených dospělých pachatelů běhá po svobodě, ale že, i kdyby byli chyceni, by je stejně nebylo kam dát, protože naše věznice jsou přeplněné, pak vidíme, jak draze může naše společnost žít. Jr to cesta, jak se stát policejním státem. Zavést nové místa vězeňských dozorců, kteří nastoupí do nově postavených a otevřených věznic, z nichž některé budou pro děti. Sníží to nezaměstnanost, ale bohužel v neproduktivních profesích. Vězeňský dozorce si na sebe nevydělá, žije z daní daňových poplatníků. A čím více bude vězňů, tím bude daňových poplatníků méně a tím více budou muset státu na daních odvádět.

      Většina článků, které se této problematice věnuje, získávají body čtenářů a prohlubují histerii kolem tohoto problému. Ta je patrna z komentářů k článků, protože někteří čtenáři přecházejí k otevřené nenávisti k dětem vůbec. Společnost jde z jednoho extrému, kdy přejímá ze západu liberální výchovu, kdy je zakázáno aby vlastní rodič byť jenom symbolicky plácnul vlastní dítě, kdy na druhé straně pod vlivem důsledků této výchovy (či spíše nevýchovy), je chce nyní stavět před soudy v téměř předškolním věku.

     Naše společnost má jednoznačně požitkářský charakter. To se projevuje i ve výchově, rodiče by nejraději dali dětem v útlém věku příručku, kterou by si měly děti prostudovat a po té se vychovávat sami. Aby se o ně rodiče nemuseli starat a nemuseli si nic odepřít. pro mnoho rodičů je např. problém si denně odepřít jednu cigaretu pro to, aby dítě mohlo chodit do kroužku a netoulalo se bez dozoru bezcílně po ulici. Tento člověk si bude raději stěžovat, že má málo peněz, že nemá na zahraniční dovolenou u moře, že musí kupovat levnější cigarety apod.

     Bílou vránou mezi zmíněnými články je jeden článek, který mě zaujal. Zaujal mě proto, že je jedním z mála, který se na problém dívá skrz životní hodnoty, které klade tato společnost hodně nízko na místo tolik preferovaných peněz. Článek najdete zde. Až jej ale dočtete, budete bohužel znechuceni některými komentáři, jejichž autoři nejsou absolutně schopni pochopit životní hodnoty autora článku a proto ani smysl článku jako celku. Oni totiž evidentně znají jenom peníze a požitky. Chtěli by, aby problémy za ně řešil někdo jiný. To, že to bude stát peníze, si ale neuvědomují. Však on to někdo zaplatí a oni si už najdou cestičku, jak to udělat, aby to nebyli oni. A že pravou podstatou jsou děti? Tak to je jim úplně jedno, oni už dětmi nejsou, oni si šťastné a bezstarostné dětství užili a víc je nezajímá.