Spirála se roztáčí

Po několika vraždách, které mají na svědomí děti, se roztáčí spirála událostí. Politici se předhání, aby se zalíbili voličům, místo, aby se snažili najít řešení, které bude opravdu prospěšné dětem, které ale voliči nejsou.

     S články věnujícími se snižováním věkové hranice trestní odpovědnosti se roztrhl pytel od neděle, kdy v televizi prohlásil ministr spravedlnosti, že chce snížit hranici trestní odpovědnosti na 14 let u všech trestných činů a na 12 let u závažných trestných činů jako je vražda, větší krádeže a ublížení na zdraví.

     Ani ne den na to se nechal pan ministr slyšet, že s hranicí trestní odpovědnosti chce na 14 let posunout i hranici, která bude dovolovat dětem sex. A to byl krok, který jsme přesně čekal a který rozjíždí spirálu, u který nikdo neví, kdy se zastaví.

     Pokud se podíváte na různé zpravodajské servery na Internetu, jako např. iDNES nebudete sledovat diskusi pod těmito články, nebudete se stačit divit. Našel jsem tam i příspěvek, který opěvuje Stalina za to, že dětské delikventy nechával rovnou střílet.. To je nejlepším důkazem toho, že veškeré zprávy, ale i rozhodování, které nyní probíhá, probíhá pod tlakem emocí.

     Jak výstižně řekl policejní prezident pan Kolář, opravdu je nutno odstranit důsledky a ne příčiny. Budeme-li odstraňovat příčiny, roztočíme další kolotoč. Tím je třeba i návrh na snížení hranice dětské sexuality. Ono to svoji logiku má a ne že to nesouvisí. Představme si případy, které se dnes občas stávají, že spolu mají pohlavní styk dvě děti, kterým je 14 let. Prostě jsou vyspělejší a neovládnou se, což s ohledem na to, že většina dospělých své sexuální pudy také ovládá jenom těžko a dnešní společnost klade sex jako jednu z životních priorit, jim lze těžko vyčítat. Jejich sexuální vývoj urychluje jistě i to, že kolem sebe vidí neustále nejrůznější reklamu s erotickým podkladem či veřejně vystavené časopisy s erotickými fotografiemi.

     V současné době, pokud mají dva čtrnáctiletí sexuální styk sice porušili zákon, ale nejsou za to trestně odpovědní. Pokud to někdo bude řešit, tak většinou rodiče, kterým to asi nejvíce přísluší. Pokud ale zůstane tato sexuální hranice na 15 letech a hranice trestní odpovědnosti klesne na 14 let, pak nastane problém. V tomtéž případě totiž půjdou oba čtrnáctiletí před soud a budou souzeni za vzájemné pohlavní zneužití stejně přísně, jako by za ně byl souzen dospělý. A tak poputují do vězení stejně jako dětští vrazi či dětští recidivní zloději.

     Daleko lepším způsobem je využít toho, co umožňuje už dnešní legislativa, která umožňuje soudní pojednání i s dítětem a může mu nařídit ústavní výchovu. Ta ovšem, aby byly smysluplná, musí výt taková, aby děti z těchto ústavů neutíkaly a nepáchaly na útěku další trestnou činnost. Určitě by běžné dítě, byť problémové, které je ve výchovném ústavu, nemělo být ve stejné instituci s dětským vrahem či recidivním zlodějem.

     Jestliže tedy už dnes mají soudy účinný nástroj, je zbytečné snižovat hranici trestní odpovědnosti. Vždyť většina z vrahů stejně byla mladší 14 let. Ze zahraničí jsou zkušenosti, když snížili věkovou hranici trestní odpovědnosti, že se hranice dětské kriminality posunula níže, pod ní. Takže pak bychom mohli jít až do takového extrému, který měli v Anglii a od kterého už upustili, že byla trestní odpovědnost už od 6 let.

     Správně zaznívají hlasy, že za dítě by měly mít zodpovědnost i rodiče. Jde o to, jakou by měla mít tato právní zodpovědnost míru. Existují totiž i případy, kdy se rodiče snaží, ale jejich výchovné působení se z objektivních příčin míjí účinky.

     Pokud od času, který je dítě doma, ale prospí ho, odečteme tento prospaný čas, nejvíce aktivního času působí dítě ve škole. Svoji zodpovědnost by tedy měla mít také škola, jenže ta by k ní potřebovala více pravomocí. Jak známo výchova má dvě složky (Odměny, třeba i jenom morální), pozitivní, která by měla převažovat, ale i negativní (tresty), které by měly být v menšině, ale bez nichž to také nejde. Škole tato represivní složka chybí, protože napsání poznámky není trest, ale pouhé oznámení přestupku rodičům, které ho za něj buď potrestají nebo nepotrestají. Při tom je dále známo, že trest za přestupek má následovat co nejdříve, ideální by tedy bylo, kdyby dítě za přestupek spáchaný ve škole trestala přímo škola.

     Jak to bylo dříve? Bylo běžné, že dítě za trest zůstalo po škole či mu učitel zabavil věc, která do školy nepatří. Dovedete si představit, že by si to některý učitel dovolil dnes? Před 30 lety a dříve už také nebyly povoleny ve škole tělesné tresty, ale když učitel dítě symbolicky více či méně plácnul, dítě si nešlo doma stěžovat, protože vědělo, že by za to doma dostalo ještě více. Bylo tu tedy jednotné výchovné působení mezi rodiči a učiteli, které dnes chybí.

     Proniká k nám liberalistická západní výchova dětí. Je paradoxní, že např. v Anglii, když dáte dítěti na uvili symbolický pohlavek, vám v lepším případě hrozí pokuta v horším vězení. Dítě je zde prostě nedotknutelné, ale jenom do doby, než překročí meze, které mu ale nikdo pevně nestanovil, protože dítě, jak známo, vždy zkouší, co vše si může dovolit. Pokud dítě v Anglii tyto meze překročí a poruší zákon, tak je už od deseti let bez milosti bez předchozího rázného varování rovnou zavřeno do vězení. Připadá mi paradox, že humanisté protestují proti dání dítěti pohlavku či symbolickému výprasku a raději nechají děti zavírat do vězení.

     Dnešní společnost učí děti průbojnosti, nerespektování autorit a toto je sklízené ovoce této výchovy. Jestliže dítě na každém kroku vidí, že největšími prioritami této společnosti jsou peníze a sex, můžeme se divit chování dnešních dětí?

     Proč je nutno snižovat věkovou hranici trestní zodpovědnosti na 14 let, když dnes už jsou legislativní prostředky, jak tyto děti postihnout a zabránit jim v páchání této trestné činnosti? Nebylo by jednodušší je začít využívat a přizpůsobit reálným potřebám, tedy zabezpečit, aby děti, kterým je nařízena ústavní výchova nemohly utíkat a na útěku páchat další trestnou činnost?

     Mínusem tohoto řešení může být, že ústavní výchova je limitována věkem. Ale snad by nebyl takový problém tomuto mladému člověku přidělit kurátora, který by sledoval, jak se na svobodě po dosažení plnoletosti chová a včas odhalit jeho případnou další trestnou činnost.

     V tomto systému by spoluzodpovědnost rodičů mohla být i v tom, že by přispívali na pobyt svého dítěte ve výchovném ústavu, přičemž by bylo rozumné, aby se výše tohoto příspěvku odvíjela podle podobného algoritmu, podle kterého se určuje výše alimentů po rozvodu rodičů.

     Pokud se vydáme pod vlivem emocí cestou snižování hranice trestní odpovědnosti, budeme řešit důsledky místo příčin a spirála se bude roztáčet dál, až zjistíme, že tuto hranici je nutno dále snižovat. A až dosáhne deseti let jako v Anglii, začne se uvažovat i o snížení hranice 18 let, protože už i nyní jsme slyšel protesty proti tomu, proč má mít mladiství mírnější trest za vraždu. Toto pak půjde prosadit poměrně snadno, protože se za to postaví vlivné lobby tabákových a alkoholových výrobců a prodejců.

     Chceme opravdu roztočit takovouto spirálu? Nebylo by rozumnější se jít zeptat, jak na tento problém našich dědů a pradědů, kteří vychovávat uměli a takovýchto problémů se vyvarovali. Ono ctít moudrost starců se někdy opravdu vyplatí.