Prázdninové putování Orlickem

Ve Sdružení Kamarád Střížovice se již staly malé letní tábory tradicí a tak jsme letos opět vyrazili, tentokrát na přehradu Pastviny. Pokud vás zajímá, jak prožilo šest dětí z dětského domova ve Vysoké Peci u Jirkova a jejich dva vedoucí putování za koupáním, nádhernou přírodou a místními pamětihodnostmi, přečtěte si celý článek.

     Letos jsme vyjížděli už 2. srpna. Čekala nás dlouhá a nepříjemná cesta narvaným autobusem, který v tom vedru připomínal spíš pojízdný skleník, než dopravní prostředek 21. století. Díky dostatečné zásobě dobrého pití a řízků jsme ale cestu zvládli dobře a ve zdraví dorazili do naší prázdninové rezidence. Tou byla, na svahu přehrady Pastviny postavená, rekreační dvouchata Honzík, která patří firmě KINEX.

     Hned první den jsme vyrazili na obhlídku terénu a udělali první velký nákup. Vařili jsme si totiž celých deset dní sami. Také jsme vyzkoušeli koupání, ale pláž, která byla nejblíže, pro malé děti moc vhodná není. Je příliš kamenitá a dost strmá. To zjistila Martina, jen co vlezla do vody. Sotva zkusila pár temp, což se naučila sama loni na táboře, chtěla se postavit, ale dno bylo o kousek níž. Místo plavání ke břehu se pak asi snažila na dno dosáhnout, jenže Zdeněk, který stál poblíž, byl rychlejší a raději jí z vody pomohl. Zatímco Martina pak na břehu rychle oschla, Zdeněk ještě dlouho připomínal vodníka Česílka.

     A tak jsme druhý den před návštěvou koupaliště v Žamberku dokoupili potřebné nafukovací pomůcky a neohroženě pokořovali hlubiny na výjezdu super tobogánů. My vedoucí jsme ale občas po dojezdu okusili pevnost dna a tak po pár pokusech zbytek předplacených jízd místo nás s nadšením absolvovaly děti. Po návratu do tábora jsme byli svědky kácení velkého uschlého stromu za naší chatou a tak jsme se hned s majitelem dohodli, že si můžeme brát dřeva na oheň, kolik jen budeme potřebovat.

     Třetí den pak byl výletní. Hrady, zámky, muzea, případně rozhledny – to je tradice, která doprovází naše tábory. Jsou totiž vždy zaměřené na turistiku a sport, i když s ohledem k menším dětem spíše rekreačně. To ale není na škodu, jak se dočtete dále, turnaje a soutěže se dají pořádat i v méně náročných sportech a disciplínách. Na dnešní den vyšla návštěva zříceniny hradu Potštejn, ve které se mezi ruinami zachovala v původním stavu jen kaple a několik kapliček křížové cesty. Děti ale víc než zřícenina zaujala zvířátka, která zde mají svůj domov. Ať už to byly kozy nebo namyšlení pštrosi. S těmi jsme si srandy užily dost, hlavně Mirek, a tak ten výšlap do kopce stál za to. Středu jsme zakončili prvním táborovým ohněm, u kterého nemohlo chybět opékání buřtů.

     Ve čtvrtek jsme vymydlení a nastrojení vyrazili do Kostelce nad Orlicí potěšit seniory krátkým uměleckým vystoupením. Naše děti jsou totiž velice šikovné a rády ukážou, co dovedou. Z toho se zrodila myšlenka projektu “Podej ruku seniorům”, v rámci kterého pořádáme výlety spojené s návštěvami domovů pro seniory, kde děti předvedou krátké pásmo s tanečními, recitačními nebo pěveckými čísly. Radost je tak na obou stranách, protože na děti po vystoupení čeká vždy nějaké občerstvení i sladká odměna. Den jsme po návratu zakončili koupáním v přehradě.

     Pátek. To byl snad nejhezčí výlet. Jako první cíl cesty jsme si vybrali zámek v Častolovicích. Nádhera, která stojí za shlédnutí a průvodce, který vtipně a profesionálně vysvětlil vše kolem historie zámku a dokonce znal odpovědi i na záludné otázky zvědavých návštěvníků. Klobouk dolů. A tak jsme se například dozvěděli, že v zámecké jídelně naposledy obědvali před dvěma lety představitelé Visegrádské čtyřky. My sice jídlo v baťůžkách měli sebou, ale stolovat nás tam nenechali, i když bylo prostřeno. A tak jsme hned po prohlídce a zápisu do pamětní knihy návštěv vzali za vděk stínem stromu a poobědvali na nádvoří. Historií jsme tedy tentokrát nepohnuli.

     Po návštěvě zámku se děti těšily do místní MiniZOO, kde mimo spousty krásných ochočených zvířátek potkaly asi příbuzné již známých pštrosů z Potštejna, ale protože se s nimi vlastně už trošku znaly, respekt šel pryč a ti odvážnější si od nich nechaly dokonce zobat z ruky. Co? No přece kousky chleba. To v obůrce, tam bydlí srneček Honzík. A hned se stal všech miláčkem a nikdo se nebál ho pohladit. Stejně jako jeho souseda, bílého daňka, který byl rád, že ho děti krmily čerstvou trávou, a tak se nemusel při jídle ohýbat. Ale protože byl opatrnější než Honzík, ne každému dovolil sáhnou na své sametové paroží. Po odpočinku v dětském koutku zámeckého parku nás ještě čekala zrychlená návštěva zámku v Rychnově nad Kněžnou.

r

     Víkend byl ve znamení sportovních a jiných soutěží. Zdeněk zorganizoval hned několik turnajů a tak se zápolilo nejen v softtenise, ale také vrcholil turnaj v pink pongu a skládaly se puzzle na čas. Odpoledne proběhla tradičně oblíbená stopovaná a večer jsme si pak zapálili druhý oheň. Na ten navazovala také tradiční, nicméně již méně oblíbená, noční stezka odvahy. Ale i v této zkoušce nakonec obstáli všichni. Neděle pak byla oddychovější a věnovali jsme se hlavně koupání v zátoce přehrady.

     První výlet po víkendu byl do Muzea řemesel v Letohradě. To byla ale podívaná, vidět, jak lidé žili a pracovali v minulosti. Při východu z Muzea se strhla dešťová přeháňka, ale než jsme na sebe navlékli pláštěnky, bylo po dešti. Vrtoch počasí nás ale nezastrašil a my se neohroženě vypravili podruhé obsadit koupaliště v Žamberku. Tady potvrdili Jenda s Mirkem, že titul Táborového vodníka si opravdu zaslouží.

     Úterý. No to byl další celodenní výlet a znovu do kopce, tentokrát na zříceninu hradu Litice. Zde jsme po nákupu suvenýrů, pohledů a super prohlídce učinili historicky a prokazatelně první letošní zápis do hradní knihy návštěv. Na poslední popsané stránce byl totiž jen jediný zápis z roku 2002, ale bližší podrobnosti nevíme, protože to tam napsali nějací Japonci svou rodnou řečí. My sice v obrázcích psát neumíme, ale zato jsme měli sebou táborové razítko. A to jsme tam otiskli a ozdobili kolem dokola svými podpisy a tak měla paní průvodkyně radost, že to je ta nejhezčí stránka jejich návštěvní knihy a těšila se na pochvalu od kastelána. A pak za odměnu, že nikdo na výletě nezlobil, jsme si dali pod hradem hranolky a kofolu.

     Předposlední den začal mírně dramaticky, to když Míru píchla vosa do dlaně. Po rychlém ošetření následovala příjemnější léčba, chlazení zmrzlinou, což zabralo i jako bolestné. Narychlo připravený led v sáčku pak po dolízání zmrzliny přijal jen ze slušnosti, aby neurazil. Za dvě hodiny už o ničem nevěděl a tak jsme mohli uskutečnit poslední nákup v konzumu a rozloučit se s príma prodavačkami. Následovala inventura kufrů, balení a praní prádla na cestu. Odpoledne došlo i na slibovaný výjezd na lodičkách a koupání v přehradě.

     Poslední večeři, která byla slavnostní, protože byla v restauraci, jsme měli trochu dřív, abychom stihli závěrečný ceremoniál s udělováním cen a diplomů u ohníčku na rozloučenou. Kromě hodnocení za sportovní výkony a diplomů za putování Orlickem, byly uděleny i hlavní ceny. V průběhu celého tábora totiž děti sbíraly také body za chování, pořádek na pokojích, aktivitu nebo třeba pomoc při službě. V tomto hodnocení zvítězil Ruda, druhá byla Klárka a vítěznou trojici uzavíral Mirek. Na dalších místech pak bodovali Jenda, Martina a Pepík. Je však třeba dodat, že bodové rozdíly byly občas překvapivě malé a protože tábor zvládli všichni bez větších problémů, stali se tak vlastně vítězi všichni. Ať už nad vlastní pohodlností nebo schopnostmi, každý dokázal zabodovat v něčem víc, než ti ostatní.

     Měli jsme před sebou poslední noc na táboře. Děti se pomalu chystaly spát, ale nás ještě čekala příprava vydatné svačiny na cestu. Řízky se již osvědčili a tak jsme se pustili do přípravy. Jenže jsme zjistili, že máme málo oleje. V devět večer to byl docela problém. A tak se šlo do naší restaurace s hrníčkem na žebrotu. Ještě, že existují dobří lidé a tu trochu oleje jsme dostali pro naše věčně hladové děti zadarmo. Děkujeme.

     Je na místě poděkovat všem, kteří nám v průběhu tábora jakkoliv pomohli, ať už se jedná o správce chaty pana Synka a pana Trejtnara, nebo skvělé prodavačky v konzumu a další príma lidi. Zvláštní poděkování pak patří našim tradičním sponzorům, kteří opět přispěli významnou finanční částkou. Jsou to: pan Ing. Jan Kasal - místopředseda KDU-ČSL, paní JUDr. Miroslava Leimbergerová - advokátní kancelář Brno, Kafka - Nápojové automaty a další, kteří věnovali věcné ceny do soutěží: Český rozhlas Brno, Dopravní Podnik Města Brna, MÚ Kostelec nad Orlicí, Multisonic, rádio KISS Hády a SABE Sport.

     Tím tedy končí naše letošní prázdninové putování. Děti se už těší na další prázdniny, co zase společně podnikneme a tak doufáme, že si o našich zážitcích opět přijdete přečíst. Ještě předtím vám však doporučujeme navštívit naše fotoalbum, kde je více fotek z tábora a budeme zde průběžně publikovat i naše další akce.