Čtenářský příběh – 57. část

Čtenářský příběh pokračuje pátráním v Katovně. Kluci se rozhodli jít za samými počátky této klukovské hry a po návštěvě prvního velkého Kata navštívit autory této hry.

     Kluci došli k závěru, že když začali s návštěvou Velkých Katů od začátku, má logiku navštívit nyní Pavla a jeho kamarády, kteří hru vymysleli. Budou tak skládat konečnou mozaiku historie postupně, tak jak se odehrávala.

     V Dominikánský ulici kluci navštívili nejdříve Pavla, který kandidoval neúspěšně na prvního Velkého Kata a této funkce se nedočkal.

     Pavel je také muž kolem šedesátky, který ale na Katovnu rozhodně nezanevřel a vzpomíná na ní rád. Kluky přijal přátelsky. Ukázal jim svoji rozsáhlou knihovnu plnou klukovských románů. I v dospělém věku se k nim rád vrací. Foglarovka mu zde nechybí žádná.

     „Když jsme četl Foglarovy knihy o Stínadlech, byl jsem tím doslova uchvácen“, začal své vyprávění. „Pak jsem si uvědomil, že taková temná zákoutí, jako Foglar popisuje, máme v Katovně také. A tak mě napadlo, že bysme si mohli na Stínadla začít hrát. Přesněji řečeno tuhle myšlenku úplně jako první vyslovil můj kamarád Michal. Spolu jsme pak začali kout plány a zapojili do toho další kamarády Ondru, Honzu a Frantu.“

     „Dá se říct, že tedy autorem té myšlenky jste vy s Michalem?“, zeptal se Martin.

     „Jde to tak říct. První impulz dal Michal, ale já se hned přidal a dál jsme to pak vymýšleli spolu. Plánovali jsme , jak do toho zapojit celou Katovnu. Proto jsme se do toho pustili s celou naší pěticí a společně jsme začali tuto myšlenku šířit nejprve v naší ulici, ale později po celé Katovně. Protože foglarovky byly v té době mezi kluky velmi oblíbenou četbou, šířila se tahle myšlenka hodně rychle.“

     Pavel přiznal, že on sám do hry moc nového nepřinesl než to, že ho napadlo, si takto hrát. Vše co navrhoval vycházelo z foglarovek. Když se té myšlenky ujal Vojta z nedaleké Kostelní ulice a začal ji vylepšovat, aby byla originální, Pavel nebyl v zásadě proti.

     „Vojtovi tenhle nápad přinesl velkou popularitu a já si nakonec říkal, že mě to nenapadlo také. Chtěl jsem být prvním Velkým Katem, ale nepovedlo se mi to. Stal se jím Vojta. I když to bylo těsné.

     Hra se ale dobře rozjela. Já se nakonec spokojil s místem v Malé Radě, která byla přímým poradním orgánem Velkého Kata. Naše počáteční rivalita s Vojtou brzo pominula a stali jsme se kamarády. A myslím, že jsem toho pro Katovnu společně i dost udělali. Tahle hra přerostla v užitečné klukovské hnutí, díky kterému vznikly v Katovně nové hřiště, klubovny a podobně.“

     Kluci si s Pavlem zajímavě popovídali. Byl rád, že je poznal. Zatím o nich jenom slyšel, jak odhalili záhadu kolem smrti Lukáše Novotného. Toho samozřejmě Pavel také znal osobně a velmi mu fandil v Malé Radě i jako Velkému Katovi.

     Pavel klukům zprostředkoval i schůzku s Michalem. Od něj se toho už mnoho nového nedozvěděli. V podstatě jim potvrdil to, co řekl Pavel. Myšlenka na tuto hru Michala napadla při čtení knihy Stínadla se bouří. Když se s tím druhý den ve škole o přestávce svěřil Pavlovi, ten byl tím nápadem nadšen a hned ho začali společně rozvíjet.

     S Ondrou, Honzou a Frantou se kluci sešli společně. Tuto návštěvu jim zprostředkoval Michal a podívat se přišel i Pavel. Takže si kluci udělali i společné foto. protože hlavními autory tohoto nápadu byli Michal s Pavlem, kluci se již nic nového nedozvěděli, ale stejně to pro ně bylo zajímavé a příjemné setkání.

     Kluci se po návštěvě dohadovali, koho navštívit dále. Zda nyní již Velkého Kata Pavla Kovaříka, nebo ještě Vojtova kamaráda Kubu či Radka z Katovny a nebo Honzu a Karla. Poradíte jim?

    Radit můžete hlasováním v anketě, kde můžete vybírat z těchto možností?

A: Pavla Kovaříka
B: Kubu
C: Radka
D: Honzu a Karla

     V anketě můžete hlasovat až do páteční půlnoci 17. září 2004.