Hlavolamy prozradí mnohé o lidech

Rádi bychom Vás upozornili na chystaný 10. ročník výstavy Hry a Hlavolamy, která se uskuteční od 9. 9. do 12. 9. 2004 v prostorách Kulturního domu Vltavská v Praze 7. Informace najdete též na www.hryahlavolamy.cz. Bude na ní i Dr. Eduard Bakalář, jeden z úspěšných autorů několika hlavolamů.

     Dr. Eduard Bakalář nejprve hlavolamy sbíral. A pak si řekl, že bude hlavolamy i vymýšlet. Co bylo motivem? Abyste lidi kolem sebe potrápil nebo abyste potrápil sebe?

     Asi obojí. Já jako psycholog jsem vyšetřoval děti i dospělé. A při části inteligenčních testů musí pacient něco řešit, něco složit, vymyslet vzorec nebo postup, aby něco pasovalo dohromady, musí najít souvislosti atd. Takže jsem viděl, že testy mnohé o tom člověku odkryjí. To mě zaujalo a tak jsem začal hlavolamy sbírat a občas jsem taky něco vymyslel.

     Když někomu dáte svůj hlavolam a on ho bravurně a rychle vyřeší, štve vás to nebo si naopak říkáte že je to chytrý člověk?

     U hlavolamů, které dobře znám, vím, za jakou dobu je zvládne člověk inteligentní, průměrný a těžkopádnější.

     Takže je docela nebezpečné před vámi nějaký hlavolam řešit, protože vy si toho člověka vlastně otestujete.

     Odhadnu schopnost kombinační představivosti, prostorové představivosti, houževnatosti nebo vytrvalosti. To je ovšem jen malá část osobnosti každého člověka. Někdo může být například velice nešikovný, ale může mít zase veliké morální hodnoty, může být vysoce spolehlivý. Prostě hlavolamy mu nejdou a třeba dokonce řekne dejte mi s tím pokoj. Takže to není test celého člověka, není to až tak nebezpečené.

     Tak to jste mě uklidnil. Představte váš nejnovější hlavolam.

     Vychází z toho, že Platon, který žil 300 let před Kristem, mimo jiné identifikoval pět těles a řekl o nich, že to jsou naprosto symetrické a harmonické tvary. Víc takto pravidelných těles není možné zkonstruovat. A to mě provokovalo, říkal jsem si co s těmi tělesy jde udělat? A vznikl nový hlavolam, který jsem nazval Platonovo tajemství.

     Podle mne je to hlavolam dost obtížný a jeho složení asi nebude snadné.

     Je to takový test pro houževnaté lidi, kteří pocítí, že v tom je nějaká krása, zákonitost a pravidelnost. Je to pro lidi, kterým to nedá, budou se k němu vracet až řešení najdou.

     K čemu jsou pro nás hlavolamy dobré? Je to jen hra a zábava?

     Není to je zábava. Každý, kdo má nějaký problém, něco řeší, něco se musí naučit, něco vymyslet, něco vylepšit anebo něco nějak dodělat, dotáhnout, měl by si s hlavolamy hrát. I když vůbec nesouvisejí s jeho prací, tak ho pocvičí. Ukážou mu třeba cestu, že je možné jít na řešení neobvykle, nečekaně, třeba úplně obráceně než je zvykem. Takže dostane trénink a najednou, třeba druhý třetí den i v tom svém do té chvíle neřešitelném problému objeví řešení.

     "Uspokojuje mě hledání cest," řekl mi sběratel hlavolamů Jaroslav Fleiberk. Právě si pohrával s kovovým ježkem v kleci. A tak jsem se zeptal, jestli ho taky umí z klece vyndat.

     Každý hlavolam, který zařadím do své sbírky musím znát, takže ho umím vyndat. A dokonce ho umím dát také zpátky do klece.

     Kolik máte ve své sbírce hlavolamů?

     Mám asi 7000 hlavolamů. V největší světové sbírce je na 30 000 hlavolamů, takže mi na doplnění sbírky 23 000 hlavolamů schází. Jsou však takové hlavolamy, které budu jen těžko získávat. Třeba proto, že jsou moc velké a do mého panelákového bytu se nevejdou. Nebo jsou naopak příliš miniaturní. Anebo jsou příliš drahé. Je to příklad mnoha ježků v kleci, které jsou v  domácnostech, jsou nádherně vypracované, stály mnoho a mnoho hodin práce a autoři se jich nevzdají.

     Říkal jste, že máte hlavolamy v panelákovém bytě. To je máte na poličkách a každý den z nich utíráte prach nebo naopak chodíte kolem nich a občas si nějaký složíte, abyste se procvičil?

      Doma mám, jako ostatně většina sběratelů, hlavolamy v krabicích od banánů. Jen takové kusy, se kterými momentálně pracuji mám vyndané. Takže vlastně jen jednou za rok na výstavě her a hlavolamů ukážu tisícovku ze své sbírky. Letos mě doplní ještě další sběratelé a budou tu i kolegové ze zahraniční, například z Německa, Japonska, Holandska .

     Jak to vlastně člověka napadne, že začne sbírat hlavolamy?

      Já jsem si původně chtěl pořídit několik hlavolamů jako dárky. Ale stalo se, že mi bylo líto se zbavit hlavolamu, nad kterým jsem dva tři dny přemýšlel. Postupně hlavolamů přibývalo, lidé z okolí se dozvěděli, že je sbírám, začal jsem se potkávat s jinými sběrateli a z toho malého koníčka se stal kůň.

     Vy jste říkal, že všechny hlavolamy, které máte ve sbírce zvládnete. Naštve vás, když se objeví nějaký, který nemůžete rozluštit?

     Jsou hlavolamy, které mám v poličce označené „Ještě na ně musím přijít“. Mají čestné místo. Nejdéle jsem řešil jeden hlavolam rok a půl. A to je na tom to krásné. Možná, že v mnoha případech nejde ani tak o výsledek, ale o tu cestu, o to hledání. Člověka nadchne, že se nad tím trápí, trápí, trápí až na to přijde. Takže mě uspokojuje sbírat i cesty k řešení, nikoliv pouze samotný předmět.

     Děkujeme za rozhovor. A připomínáme, že s panem Jaroslavem Fleiberkem i Eduardem Bakalářem a jejich hlavolamy se můžete seznámit osobně na 10. ročníku výstavy Hry a hlavolamy, která se uskuteční od 9. 9. do 12. 9. 2004 v prostorách Kulturního domu Vltavská v Praze 7.