Hry XII

Přinášíme vám další dvě hry do vaší kartotéky her.

     Hledejte tabule! P,4-20,připravené čtvrtky

     Připrav si už doma před výletem dvacet kreslicích čtvrtek. Na každou napiš tlustým štětcem a černou tuší jiné trojčíslí (výška číslic 15 cm, síla 15 mm) - např.: 258 - 396 - 110 atd. V lesnaté krajině vyber kilometrový úsek cesty a tabule rozmísti po obou stranách. Některé upevníš jen deset metrů od cesty, jiné o něco dál, ale vždy tak, aby jejich čísla byla z cesty viditelná. To ovšem neznamená, že by měla chodce přímo bít do očí - čím budou nenápadnější, tím lépe.

     Konec trasy zřetelně označ - praporkem, červeným fáborkem nebo aspoň značkou "zakázaná cesta".

     Závodníky vypouštěj od startu v časových intervalech. Každý má projít stanovenou trať tam a zpátky nejdéle za třicet minut, objevit a zapsat co nejvíc trojčíslí.

     Boj o nový světadíl K,2, psací potřeby

      Autorem této hry je anglický matematik Eric Solomon. Dva soupeři nejdřív společně vytvářejí fiktivní mapu neznámého kontinentu, po jejím dokončení rozestavují do jednotlivých zemí armády a nakonec svedou na této mapě boj o nadvládu.

     Polož na stůl list čistého papíru bez linek, vytržený z malého školního sešitu. Potom se soupeřem losujete, kdo bude mít první tah. Jeden z vás si vybere pannu, druhý lva, vyhodíte korunovou minci do vzduchu a když zůstane ležet lvem vzhůru, hru zahájí druhý. Začne nejen kreslením mapy, ale i obsazováním území a bude mít i první tah v závěrečném boji.

     První část: Kdo hru otvírá nakreslí na papír hranici jedné země nového kontinentu. Může vytvořit velký nebo malý stát, na kraji nebo uprostřed listu, vést hraniční čáru klikatou nebo přímou - fantazie není ničím omezována, snad jen velikostí papíru. Na list se musí vejít celkem dvacet států. Pak je na řadě soupeř a zvětší vznikající světadíl o další zemi. Až svůj úkol dokončí, převezme tužku opět první hráč. Oba se pravidelně střídají, dokud není mapa nového kontinentu hotova. Při jejím vytváření platí jediné pravidlo - každá země musí mít společné hranice aspoň s jednou další zemí, nejsou tedy přípustné osamělé ostrovy. Když už není místo nebo se hráčům zdá některá země příliš velká, mohou ji rozdělit hraniční čárou na dva nebo více států. Nakonec však musí před nima ležet mapa, na které je přesně dvacet států.

     Pak začíná druhá část hry - obsazování zemí. Hráči střídavě rozmísťují své armády do nakreslených, ale dosud prázdných států. Za obsazený považujeme ten stát, do kterého jeden nebo druhý hráč napíše číslici označující počet armád zde umístěných. Jeden píše čísla modrou pastelkou, druhý červenou, aby byla na první pohled od sebe rozeznatelná. Číslo jednou do mapy vepsané nesmí být už změněno ani zrušeno.

      Oba hráči mají k dispozici po stovce armád. Jen na jejich strategické úvaze záleží, jak svoje armády v novém světadílu rozmístí. Do některé země mohou postavit jedinou armádu, do jiné třeba padesát i víc armád. Součet všech rozestavených armád nesmí u žádného hráče přesahovat stovku. Jestliže první hráč vyčerpal povolený počet armád a druhému dosud zbývají nerozestavěné armády, může je druhý hráč umístit do států dosud neobsazených podle své volné úvahy. V žádné zemi nesmí být ovšem víc než jedno číslo.

     Až skončíte obsazování zemí, začne třetí a závěrečná část hry - boj o nadvládu. První hráč zaútočí na některý stát obsazený soupeřovými armádami. Ukáže na něj tužkou a prohlásí, že sem směřuje jeho útok. Jestliže má útočník v sousedních státech, které hraničí s napadenou zemí, dohromady víc armád, než je umístěno v napadené zemi, bitva končí útočníkovým vítězstvím. Vítěz pak vybarví plochu dobytého státu svou pastelkou (větší plochy jen zašrafuje). Dobyté území mu už trvale patří. Armády poraženého soupeře, které byly na ztraceném území, přestávají existovat (padly do zajetí).

     Jak rozumět slovům "v sousedních státech, které hraničí s napadenou zemí?" Za sousední považujeme ten stát, který má s napadeným státem hranici dlouhou nejméně dva milimetry. Země, které se stýkají jen v jediném bodu, růžkem, nepovažujeme za sousední.

     Všimni si, že se v úvahu berou jen armády útočníkovy stojící v sousedních státech, ne však armády napadeného hráče rozestavené ve státech hraničících s přepadenou zemí. Útočník má totiž výhodu překvapivé akce, vpadl do země ze všech stran současně a než by sem dorazily obráncovy spojenecké posily, je už po rozhodující bitvě.

     Když je první bitva dobojována, zaútočí druhý hráč na některý stát ovládaný soupeřovými armádami. A pak je na řadě opět první. Tak boj pokračuje, dokud může aspoň jeden z hráčů útočit. Ke konci hry někdy nastane na bojišti taková situace, že jeden nebo druhý není schopen napadnout už žádný stát soupeřův, např. proto, že nemá dost velký počet armád, aby soupeřovu zemi přemohl a obsadil. V takovém případě smí pokračovat v útocích i mimo pořadí a třeba opakovaně ten hráč, který může zaútočit.

     Nakonec spočítáte, kolik států kdo dobyl a ovládl. K těm, které se ti podařilo získat od nepřítele, připočteš i země uhájené, soupeřem vůbec nenapadené.

     Vítězství ve hře patří tomu, kdo získal nadvládu nad větším počtem zemí.