Druhý den pouze ve dvou

Druhý den příměstského internetového tábora začal telefonátem, že má Magda angínu a nepřijde. Takže na Petřín jsme vyrazili pouze s Matějem a Veronikou.

     Když jsme se sešli v internetstudiu, tak jsme si vybrali, co na oběd. Objednat se to ale dalo až po deváté hodině a tak jsme vyrazili na Petřín. Na tradičním místě začala pozorovací hra. Děti však začaly psát na papír věci, které viděly, netradičně na telefonní budce, místo na mramorové zdi banky.

     Tramvají číslo 18 jsme dojeli až k Národnímu divadlu a odtamtud jsme už došli přes Most legií až na Petřín.

     Jaké bylo naše překvapení, že nejde lanovka. I lavičky, které byly před vstupem do lanovky a na kterých jsme se vždycky fotívali, byly pryč. Tak jsme se vyfotlili pouze před vchodem s cedulí, že lanovka nejede.

     Na Petřín jsme šel pěšky poprvé. Je to pořádný kopec. Při tom jsem se snažil fotit lanovku, která tu jezdila prázdná pouze s řidičem nahoru a dolů. Z Nebozízku byl pěkný výhled na Hradčany.

     Konečně jsme byli nahoře. Vyšli jsme rovnou u bludiště, do kterého jsme měli namířeno. Ale měli jsme čtvrt hodiny čas, tak jsme zatím objednal pizzu a vyhodnotil pozorovací soutěž. Matěj i Veronika měli shodně po pěti chybách. A tak nakonec dostali do bodování po osmi bodech.

     Když otevřeli bludiště, tak jsme v něm nafilmoval děti na kameru. Tou jsme je snímal i v zrcadlovém sále. Pak jsme ale udělal i pár fotografií u křivých zrcadel. Tentokrát se jich kupodivu většina povedla a vypadají celkem efektně.

     Prošli jsme si ještě park, kde jsme došli do míst, kde jsme loni hráli Kdo uhodil. To ale ve dvou hrát nejde. Matěj s Veronikou tedy chvíli chodili v nakresleném bludišti a pak jsme se pomalu vraceli. Tramvají jsme dojeli až na I. P. Pavlova  a odtamtut jsme jeli na Vyšehrad.

     Naše další cesta vedla do pizzerie, kde jsme vyzvedli pizzy a pak už jsme je šli do internetstudi sníst. K duhu přišly zmrzliny, jednu jsem si dal pro ochlazení také.

     Následovala chvíle volna na počítačích a potom jsem vysvětlil pravidla Osadníků. Pak se začala hrát hra. Tentokrát jsme musel hrát mimo soutěž taky, protože ve dvou se hrát nedá. Osady jsem úmyslně postavil tak, aby nepřekážely, tedy k číslům 11 a 12 a 2 a 3. Zloděje jsem odkládal na opuštěnou zlatou osmičku.

     Jak už prozradil obrázek, vyhrál Matěj a připočetl si v bodování deset bodů. Druhá Veronika měla body čtyři. Takže po dnešku je pořadí toto: 1. Matěj 36 a 2. Veronika 24. Já, ač jsem hrál pouze do počtu jsem nakonec uhrál třetí bod.

     Matěj má dvanáctibodový náskok, což ale zatím tak moc neznamená. Dnes ráno má dorazit nový účastník, kluk, který vyšel z druhé třídy. Je tedy o rok mladší, než Magda. I ten, bude-li chtít, může s pořadím zamíchat, protože pokud si doplní malování z pondělí (jako téma by měl dopoledne v lese), zbylé soutěže mu zprůměruji a má šanci zasáhnout do boje o ceny. Pro slovní hry bude mít určitě nějaký koeficient.

     Dnes bychom měli, pokud nám plány nezkříží počasí, jít do Krčského lesa. Zde bude probíhat Kompasové dřívko, které může také pořadím zamíchat. A odpoledne bude tvorba Internetové stránky, která bude také hodnocena na body.