Začátek prázdnin v Brdech

Začátek prázdnin trávilo několik dětí z dětského domova v Brdech, kousek od Hutí pod Třemšínem, na prázdninovém pobytu, který pro ně připravila TJ oddílů rekreačních sportů Praha ve spolupráci s Informačním centrem oddílů a klubů.

    Ze Staňkova jsme vyjížděli kolem poledne. Místo plánovaných šesti dětí jely nakonec jenom tři. Romana si ve čtvrtek odvezl domů tatínek a půl hodiny před odjezdem volala maminka dvou sourozenců, že si pro ně přijede ve středu. Takže jsme odjížděli i bez nich.

     Naši sestavu tedy tvořil sedmnáctiletý Jirka, který toho s námi na táborech prožil již dost. Dále skoro patnáctiletý Lukáš, který také není na našich táborech žádným nováčkem a nově pak skoro čtrnáctiletý Vašek.

     Naše cesta vedla autobusem do Plzně a odtud opět autobusem do Rožmitálu pod Třemšínem. Tam jsme chvíli počkali na autobus, který nás odvezl do Hutí. Pak jsme šli asi kilometr po svých a byli jsme v penzionu Duha Hutě pod Třemšínem.

     V pátek jsme zahájili jednoduchou celotáborovou hru. Kluci viděli ceny, které mohou vyhrát, které jsou od Davay a nakladatelství Egmont a Computer Press. Hned večer, začaly první soutěže, které znají kluci z mých návštěv ve Staňkově. První disciplínou byly Nervíky, které vyhrál Vyšek.

     Vašek naházel 104, druhý skončil Jirka s třiceti a třetí Lukáš s dvaceti. Dále jsme hráli Matematiko. Následovala jedna zkušebí hra, kterou jsem hrál také. Při ní se mohli kluci z mého rozmístění čísel poučit ze svých chyb. Ostrou hru potom vyhrál Jirka, který měl 120 bodů a o druhé místo se dělili Lukáš s Vaškem, kteří získali po stu bodů. Poslední páteční hrou byly kostky. Ty vyhrál Jirka, který naházel 286, druhý Vašek 248 a třetí Lukáš 237.

     Po prvním dni tedy vedl v bodování Jirka s 26 body, před Vaškem a Lukášem s 11 body. během tohoto dne jsme se samozřejmě také ubytovali, já na pokoji číslo devět, kluci na pokoji číslo osm. Sedmička zůstala volná a šestku jsme dostali pro Petru, která přijela s Rendou až ráno.

     Renda přijel časně ráno a ubytoval se. Po snídani jsme vyrazili autem do Rožmitálu. Koupil jsem si tu rychlovarnou konvici, kafe a cukr, dopis jsme neposlal, protože jsem jej zapomněl na pokoji, ale prohlédli jsme si Rožmitál a děti si tu zasoutěžily.

     Pak jsme si ještě prošli město. Zámek byl zavřený a pro veřejnost není zřejmě otevřený vůbec. Takže nás tu zaujal jenom umělecký kovář a potom projíždějící poník.

     Vrátili jsme se zpátky do kempu. Po obědě a poledním klidu následoval turnaj ve stolním tenisu. Hrálo nás šest včetně Petry, Rendy a mě a hráli jsme každý s každým. Turnaj měl tento průběh: Lukáš – Jirka 3:0(6,3,5), Vašek – Petra 0:3(-1,-2,-4), Lukáš – Míla 0:3(-7,-12,-2), Renda – Petra 2:3(5,-13,-7,6,-14), Jirka – Vašek 3:0(1,0,0), Míla – Renda 3:0(3,7,12), Lukáš – Vašek 3:0(2,0,4), Jirka - Petra 0:3)-2,-3,-6), Renda – Vašek 3:0(0,0,0), Míla – Petra 3:0(0,7,5), Míla – Jirka 3:0(1,1,1), Lukáš – Renda 0:3(-8,-10,-6), Vašek – Míla 0:3(-0,-0,-0), Lukáš – Petra 3:0 kontumačně, Jirka – Renda 0:3(-8,-1,-1).

     Základní část turnaje byla dohrána a první čtyři postoupili do play off, kde bude hrát první s čtvrtým a druhý s třetím o postup do finále.

     V neděle jsem se seznámili s druhým táborem, který zde pořádá přímo Penzion Duha pro děti ze sociálně slabých rodin. Hráli jsme s nimi fotbal. Protože našich kluků bylo málo, tak s nimi hrálo pár kluků z druhého tábora, jako např. Pája, který byl po většinu času v brance.

     Po obědě a poledním klidu jsem vyrazili na rozhlednu Rabštejn. Po cestě jsme hráli Kompasové dřívko, který vyhrál Vašek. Ze dvou pokusů měl odchylku pouze pět stupňů. Celkem se tak v bodování, kam se zahrnovalo každé ráno i bodování pořádku, dostal na druhé místo s 24 body před třetím Lukášem se 17 body. V čele byl Jirka s 36 body.

     Cesta na rozhlednu byla hodně do kopce, zejména poslední kilometr byl strmý. Tam jsme čekali na Jirku a Lukáše, kteří se děsně courali. Takže s Petrou a Rendou, kteří jeli autem z druhé strany, jsme se setkali až za rozhlednou, kde na nás čekali se svými dětmi Vilíkem a Fandou. Kvůli nim také jeli autem, protože by to pěšky neušli. Rozhledna ale je přerostlá stromy, takže nic moc.

     Vraceli jsme se druhou stranou, která byla pozvolnější a pořád po silnici, až do penzionu.

     V pondělí dopoledne se dohrávalo play off turnaje ve stolním tenisu. V prvním semifinále porazil Renda 3:1 Lukáše (-12,6,9,8) a následně já 3:0 Petru (1,1,0). Ve finále jsem pak porazil po velkém boji Rendu 3:0(4,6,3).

     Odpoledne jsme vyrazili na stopovačku. Já s Vaškem jsme šli o půl hodiny napřed a značili cestu, která vedla do turistické značce, protože po deštích bylo všude stále mokro. Ostatně déšť nás obšťastnoval i v samotném průběhu stopovačky. Renda šel s Lukášem a Jirkou, kteří plnili úkoly, kdy měli popsat, co na sobě má Vašek, měli přinést březovou kůru, napsat básničku o táboře, napsat, jakou nosnost měl most, přes který šli a napsat jméno rozcestníku. Sešli jsme s eu Spálené boudy a dál jsme již šli do penzionu společně.

     Po večeři následovala diskotéka, kterou pořádal druhý tábor (ten od nás vzdálenější, co ho pořádá Penzion Duha), kterého se účastnil i první tábor, který jak jsme se dozvěděli, pořádá taneční kroužek z Prahy a na kterou jsme byli pozváni i my. S Rendou jsme tam párkrát nakoukli, ale naši kluci se k tanci moc neměli. Nakonec jim to aspoň na chvíli stejně nedalo.

     V úterý jsme hned po obědě vyrazili autem na výlet na Rabí. Samozřejmě jsme se stavili i v Horažďovicích, přes které jsme jeli, kde jsem pořádali mnoho táborů na Loretě. Na už ale Nadaci Kamarádi, později Nadaci Loreta nepatří, protože byla prodána.

     Na Rabí jsme si stihli prohlédnout jenom okruh. Nyní tam jsou dva okruhy, z nichž prohlídka každého trvá 45 minut. My si vybrali okruh Věž a po jeho skončení jsme měli nejvyšší čas jet zpátky, abychom stihli večeři.

     Po večeři následovala táborová Super Star, které se účastnily opět oba tábory a my jako diváci. Nejprve byla mladší kategorie, která měla pouze čtyři startující, z nichž jedno bylo trijo, které mě nejvíce zaujalo, ale nevyhrálo. Skončili druzí.

     Neoslnivěji zpívala Katka Matušková, která měla opravdu výrazný hlas, na které je vidět, že je školený. Katka nechce být super stár, jak řekla a tomu nasvědčuje i její hlas, který se více hodí pro vážnou hudbu a docela dobře bych si ji v budoucnu dovedl představit jako opěrní pěvkyni, třeba sólistku Národního divadla.

     Z prvního tábora zabodovala i Simona, která také postoupila do finále. Jeho favoritem byl jeden z mála kluků (celkem byli v soutěži dva) Honza, který hlasově nezapřel, že je bratr Katky. A čtvrtou finalistkou byla Denisa, která dostala divokou kartu, aby zde měl zastoupení i druhý tábor. Písnička jí vůbec nevyšla, ale z tohoto tábora byla nejlepší a měla největší ohlas publika.

      Ve finále už nerozhodovala porota, ale dětští účastníci tábora. Proto by to bylo asi chtělo ještě jedno kolo navíc, aby byli ve finále pouze dva soutěžící. Tahle situace totiž favorizovala Denisu, protože byla jediným zastoupením druhého tábora, kdežto hlasy z prvního tábora se dělily mezi tři kandidáty. Mě osobně se líbil nejvíce Honza Matuška, který zazpíval první písničku fantasticky procítěně a i když druhá se mu tolik nepovedla, přesto ji určitě ve srovnání s průměrnou úrovní této soutěže zazpíval nadprůměrně. Co mu nešlo hlasově doháněl skvělými pohyby. Na vítěznou Denisu Pacíkovou mu ale chybělo pár hlasů.

     Ve středu dopoledne kluci nosili dříví na oheň a my jeli do Rožmitálu, kde jsme konečně poslal dopis a koupili jsme špekáčky na opékání. Odpoledne jsme si potom udělali pěší výlet do Hutí a po večeři byl již zmíněný ohýnek.

     Ohniště bylo v prvním táboře, kde kluci hráli fotbal. Honza Matuška zde přesvědčoval, že umí nejenom moc pěkně zpívat, ale je i sportovcem, který umí dobře fotbal a to jak v bráně, tak při kličkování v samotné hře.

     Na čtvrtek bylo přichystáno sportovní odpoledne, v kterém Renda vymyslel nejrůznější disciplíny. Mimo střel na bránu zde bylo plížení, hra na schovávanou, přenášení pinkponkového míčku na lžíci či transport míče ve dvojici na čelech a břichu.

     V pátek byla dopoledne poslední disciplína celotáborové hry, kterou byla novinářsko-pátrací hra. Každý měl pět úkolů a to každý jiný, aby nemohli opisovat. Měli zjistit něco o hlavních vedoucích obou táborů a o správci, potom něco přímo o kempu, jako jsou počty chatek či stolů nebo židlí v jídelně a dále něco z okolí tábora. Nakonec každý hledal jednu schovanou věc.

    Po obědě se už balilo a bylo volno. Po večeři následovalo vyhlášení výsledků bodování, které vyhrál Jirka s 81 body, který si vybral jako cenu film od Davay Napoleon. Druhý skončil Lukáš s 75 body a vybral si knihu Fotbalové hvězdy 2004 od nakladatelství Egmont. A třetí Vašek, který měl 54 bodů vyhrál knihu nakladatelství Computer Press Historie MS a ME v hokeji v České republice.

     Následovala poslední večerka a v sobotu ráno po snídani jsme už vyráželi domů. Do Rožmitálu nás odvezl autem pan správce, autobusem jsme dojeli do Plzně, kde jsme vystoupili na habrové a došli na vlakové nádraží, odkud jsem vlakem dojeli do Staňkova.

     Předal jsem děti, popil dobré kafíčko a poseděl něco přes dvě hodinky, než jsme se vydal vlakem domů.

      Další fotografie z tábora najdete na adrese http://fotoalbum.junweb.cz/lt/2004/index.htm.