Z kroniky Tuláků – 98. část

V kronice Tuláků poznáme v další oddílové mozaice rádce Medvědů Filipa straku alias Ingousta.

 Oddílová mozaika – 14. 11. 1992

Ingoust
(Filip Straka)
rádce Medvědů

     Do oddílu vstoupil 20. 3. 1991, byl to tedy můj dárek k dvaatřicátým narozeninám (zpoždění pouhý jeden den). Narodil se 8. 7. 1980. Na rozdíl od Golema nebo Časomíry nebyl při svém vstupu do oddílu vůbec nevýrazný, ale naopak velmi osobitý. Vstoupil již do sloučeného oddílu Tuláci v době, kdy zrovna nepracoval družinový systém. O oddílu se dozvěděl také nezvyklým způsobem a to prostřednictvím Přehledu sportovních, turistických a kulturních akcí, který odebírala jeho máma.

     Prostě řečeno, Ingoust vstoupil do oddílu v době jeho nejbouřlivějších změn, které nastaly po zimním táboře v Bublavě, který jsme uspořádali společně s Vlčaty. Další změnou v té době bylo, že jsme se stěhovali z Jižního Města na Novodvorskou. A datem přestěhování jsme oddíl rozdělili na dvě družiny – Bobry se schůzkami ve středu, které jsme vedl já a Kamzíky se schůzkami v pondělí, které vedl Kamzík.

     Svoji přezdívku si Ingoust vysloužil krátce po svém vstupu do oddílu. Vělkou měrou se na tom účastnil Ingoustův první výlet do Srbska. Tento výlet si můžete v Ingoustově podání přečíst v kronice. Na tomto výletě se Ingoust projevoval velmi kladně. V obtížném terénu pomáhal nám méně obratným, tedy mě a Toničce. Po prohlídce jeskyní byl táboráček a u něj dostal svoji přezdívku Kamzík a Slušňásek. Při cestě zpět se pak probíralo, kdo ještě nemá přezdívku. Někdo z Kamzíkůpři tom nesměle navrhl pro Ingousta přezdívku Zrzek. Ta se mě ale krajně nelíbila, a jak jsme si všiml, tak Ingoustovi, který to zaslech, taky ne. Nikdo se k tomu nevyjádřil, tak se o tom už nemluvilo. Na příští schůzku přinesl Ingoust zápis výletu do Srbska. Nahlas jsme jej přečetli na schůzce a byl odměněn potleskem. Je napsán osobitým a svérázným stylem s jemným humorem. Využívám toho a navrhuji mu přezdívku Ingoust. která byla pod kladným dojmem z právě přečteného zápisu výletu jednohlasně schválena. A tak dostal přezdívku za zásluhu, tak, jak to má být (a ne nějaký Zrzek podle vzhledu, který se nedá ovlivnit a není nikoho zásluhou).

     Ingoust má spoustu vlastností, velmi kladných i záporných. Dokáže velmi často provokovat, což pak končí špatně, protože provokuje většinou silnější jedince, kteří si to nenechají líbit. Na druhé straně dokáže být tahounem, který dokáže vedoucím pomoct víc než leckterý instruktor. To předvedl na táboře v Albrechticích. Bohužel je však poněkud nervově labilní a tak neunesl plnou tíhu táborového rádce až do konce tábora. Ostatně měl v oddílu pěkný výkvět – Pohorku a Lukáše. Z oddílu tam byl sám, protože Časomíra se na dobu tábora pokamzičil.

     V dalších obdobích se Ingoust projevoval dosti přecitlivěle, velmi snadno se urazí a to ve většině případů pro hloupost. Na výletě v Polničce ale zachránil oddíl. Situace v oddílu byla velmi špatná. Zejména vztah některých Medvědů byl dosti špatný. Vyvrcholilo zde nevhodné chování Fida a Smíška. Počátky byly už v Kutné Hoře. Každý měl jeno narážky, z ničím nebyli spokojeni, ale pod nos si všechno nechat nachystat, to jo. Velmi těžce to na mě tenkrát dolehlo. Oddíl vedu už sedmý rok a s velkým nadšením. Je mi jasné, že vděku se za to člověk nedočká, ale aspoň slušné chování bych si za to snad zasloužil. Moje trpělivost a hlavně trpkost přetekla a tak jsem vyhlásil, že ke konci roku oddíl rozpustím. Všichni přitakávali a jediný Ingoust nad tím projevil lítost. Jediný on tenkrát řekl, že se mu v oddíle líbí. Uvažoval i o tom, po rozpuštění oddílu přejít do Zálesáků, které jsme založil v Petrovicích.

     Dokončení příště