Hry XI

Přinášíme vám další hry do vaší kartotéky her. První z nich se hodí na hřiště ši do města, kde je vhodná zeď a druhá je vhodná na výlet do přírody.

    Školka s míčkem M+T,2-4,míček a zeď

     Málokterá jiná hra tak skvěle cvičí postřeh, pohotovost, obratnost a hbitost rukou i celého těla. Stojíš dva až tři metry od zdi, házíš na ni míček a po odrazu jej musíš chytit dřív, než spadne na zem. První cvik opakuješ desetkrát, druhý devětkrát a při každém dalším ubíráš vždy jedno opakování, takže desátý provedeš jen jednou. Ten je ovšem ze všech nejtěžší. Když uděláš chybu, neprovedeš předepsaný úkol nebo míček upustíš, přerušíš hru a místo tebe nastupuje další hráč. Až znovu přijdeš na řadu, budeš pokračovat tím cvikem, který se ti minule nepodařil.

     V ukázkové školce, která je zde popsána, hodíš vždy míček na zeď pravou rukou a pak uděláš to, co je uvedeno dále:
     1. třída: chytíš míček oběma rukama.
     2. třída: chytíš míček jen do pravé ruky.
     3. třída: chytíš míček pouze do levé ruky.
     4. třída: než odražený míček chytíš, tleskneš.
     5. třída: než míček chytíš, otočíš se kolem své osy.
     6. třída: než chytíš, zvedneš ze země kamínek.
     7. třída: před hodem na zeď se obrátíš ke zdi zády a míček prohodíš mezi rozkročenýma nohama.
     8. třída: míček odrazíš zpátky na zeď pravou dlaní a teprve pak jej chytíš jen pravou rukou.
     9. třída: míček odrazíš znovu na zeď levou dlaní a chytíš jej pouze levou rukou.
     10. třída: míček odražený od zdi pošleš znovu na zeď hlavičkou a pak jej chytíš oběma rukama.

     Podobných školek a cviků je dlouhá řada - někdy se hází míček pod pravým nebo levým ohnutým kolenem, přes hlavu, kolem boku a dřív, než jej chytíš, musíš zamotat rukama, udělat dřep, tlesknout jednou před a jednou za tělem. Vymysli pro své kamarády takové školky, které budou obtížností cviků odpovídat jejich věku a zdatnosti.

      Kompasové dřívko P,4-20,buzola

     Hned jak vyjdete z poslední ulice do polí, uřízne si každý větvičku silnou jako tužka, dlouhou asi dvacet centimetrů. Na jednom konci z ní sloupnete kůru a světlé dřevo seříznuté do špičky bude představovat magnetický hrot kompasové střelky. Při dalším pochodu se občas obrátíš na družinu s otázkou: "Kde je sever?" Každý samostatně přezkoumá situaci a položí své dřívko tak, aby sloupnutá špička ukazovala co nejpřesněji k severu. Světové strany jen odhadujete, kompas nebo busola se uplatní až při zjišťování výsledků - každému hráči změříš, o kolik stupňů se jeho odhad rozchází se skutečností. Čím menší odchylka, tím hodnotnější výkon.

      Možná že se teď ptáš, jaký smysl mají takové odhady, když s sebou nesete v torně skutečnou busolu. Především se tím cvičí orientační smysl - lépe se pak vyznáte v krajině, dovedete volit přímější cestu k cíli, všímáte si důležitých maličkostí - a také zapomínáte na únavu a jednotvárnost pochodu. Hru s "kompasovým dřívkem" opakuj na výletě třeba desetkrát v různých časových odstupech a na nejrůznějších místech - v polích, hlubokém údolí, na vrcholku kopce, ve stinném lese. Je stejně zajímavá za slunečného dne i pod zachmuřenou oblohou.