Z kroniky Tuláků – 92. část

I dnes ještě nahlížíme v kronice Tuláků do oddílové mozaiky, která je podrobná. Pokračujeme ve stručné rekapitulaci života oddílu.

Oddílová mozaika – Míla Fuček – pokračování

     Načínáme další rok 1989-90. Začal docela nenápadně. Byli jsme na jedné lesní brigádě a na několika výletech. Ty nejsou bohužel v kronice zapsány. Přišel 17. listopad a sametová revoluce. Já v té době učím elektrotechniku na učilišti pro automechaniky. Vysokou jsme dodělal už v roce 1988. Pak jsem rok učil na ZŠ na Spořilově pracovní výchovu. Ale není to ono. Zkusil jsem to teda na učilišti. Výuka je zajímavější, ale na to učit na učilišti jsem málo tvrdý a tak na konci roku ze školství odcházím a začal jsem pracovat jako programátor. Počítače byly vždycky můj koníček a na vysoké to byl také můj první předmět, z kterého jsem dostal jedničku.

    S Honzou a cykloturistami Honzou a Milanem jsme udělali několik výletů na kolech. Já si na kole díky své narušené jemné pohybové motorice moc jistý nejsem, ale jde to. Sezónu končíme výletem do Bechyně. Plánovaný čtvrtý letní tábor se nekonal. Chtěli jsme jet do Beskyd. Počítali jsme s tím, že škola skončí o 14 dní dříve kvůli spartakiádě. To ale nevyšlo. Honza ale stejně nemohl, protože se oženil.Irena také něco má, Pavel taky a naše zdravotnice Adriana bude v zahraničí. Uspořádal jsme teda aspoň putovní tábor, který skončil neslavně. Vašek, řečený Ruďásek, který měl za mnou přijet mě v tom nechal samotného a tak jsem tábor ukončil předčasně. Bylo to škoda, protože příprava dala hodně práce, děti měly zkažené prázdniny a oddílu to hodně uškodilo.

     Po náboru, který se konal začátkem února 1990 se oddíl dobře rozběhl. Oddíl Tuláci se scházel v pondělí a měl dvě družiny chlapecké a dvě dívčí. Oddíl Mustangové se scházel ve středu a měl dvě družiny skautů a dvě vlčat. Dohromady měly oba kolem sta členů.

     Hned po náboru se konal 10. února 1990 zimní přechod Brd, který bohužel také není v kronice zapsán. Protože však je aspoň v kronice OT, asi jej a několik dalších zápisů z té doby dodatečně doplním.

     Ve velkém počtu jsme dělali výlety do Jihlavy a Turnova, kde vypomáhala jedna maminka a instruktor Radek. Nechyběli jsme ani na Pochodu Praha – Prčice, šli jsem 25 km z Votic. Výletem v Bechyni končí éra maxioddílů Tuláci a Mustangové. Po zkráceném putovním táboře, který v oddílové kronic etaké zatím chybí, s ev září oddíl sešel jen v malém počtu. V této době velkého oddílu také vycházel časopis Stopa, jehož tradici jsme letos v trochu skromnějších podmínkách obnovili. Prázdninami 1990 končí bohužel i kroniky OT, kterou jsem psal já. Pak již nějak nebyl čas.

     V době své velikosti měl oddíl problémy s registrací právě pro svoji velikost. V září 1990 je už oddíl menší, ale skautské středisko na Jižním Městě je již přeplněno a nechce registrovat nové oddíly. Oddíl tedy pracuje dál jako neregistrovaný. Dochází ke sloučení Tuláků a Mustangů, odcházíme od TJ. Jsme v samostatné základní organizaci Klubu českých turistů.

     Na podzim se objevují další noví vedoucí – Vašek, ten ale po pár měsících odchází a Kamzík, který se osamostatnil v květnu. Uspořádali jsme první zimní tábor, byl v Bublavě společně s Vlčaty. Ten oddíl se nám velice líbí a stává se nám vzorem. Zavádíme dle jejich vzoru slušňásky. Po táboře dělíme oddíl na dvě družiny – Bobry vedu já a Kamzíky (původně Mustangy) Kamzík.Do oddílu přišel v té době Ingoust. vypadalo to, že z něj bude kronikář (a to kronikář velmi dobrý, jak lze usuzovat z jeho zápisu výletu do Srbska, který se konal 24. 3. 91), ale na to je bohužel asi moc pohodlný.

     V květnu se Kamzík trhnul úplně, přesto jsem ale spolupracovali dál. Společně jsme udělali letní tábor v Albrechticích, který zejména po hospodářské stránce dopadl hrozně.

     Začaů další rok 1991-92. Oddílová kronika silně upadá. Za celý rok v ní je šest zápisů. Přimět členy oddílu k tomu, aby ji dali do pořádku, je nad moje síly. Výletů bylo rozhodně víc. Zejména v květnu, kdy byly dva třídenní víkendy, jsme byli v Kutné Hoře a v Polničce. V oddílu vzniká krize.

     V březnu jsme měli celkem úspěšný tábor v Chlumu u Volar. Po něm začínáme s novou dlouhodobou hrou – Osídlení Wahagánie, kterou jsme si na zimním táboře vyzkoušeli a která měla úspěch. Nyní mám s touto hrou velké cíle. Hodně věcí jsme přejali od Foglara i od Vlčat. Domnívám se, že na tom není nic špatného. Ostatně Vlk také nemá slušňásky ze své hlavy. Kdyby Foglar nechtěl, aby někdo hrál jeho hry, tak by o nich nepsal. Každý ani nemůže mít takovou fantazii, jako Foglar, aby si sám vymýšlel všechny hry. Je ale dobré ke každé převzaté hře přidat něco vlastního. Nekopírovat, ale nechat se pouze inspirovat.

     Na zimním táboře mě třeba vadilo, když Kamzík s Pavlem si chtěli dělat v oddílu svoji Wahagánii. Proto jsem udělal organizaci, která bude dopomáhat k rozšíření této hry, ale s jistými pravidly. Nechci, aby bylo několik Wahagánií, protože ta může být jenom jedna. Snad si každý oddíl dokáže pojmenovat svoji zemi jinak. Já jsme v klubu správných kluků Zálesácích , který jsem založil v Petrovicích, zemi nazval taky jinak a to Naplangánií, i když jako autor bych měl právo si název Wahagánie převzít.

     Stejně tak nechci ani bezhlavě kopírovat Foglara a vyhlásit v oddílu Alvaréze a jeho další hry. Ostatně, jaký by to mělo smysl, když by většina členů, kteří čtou foglarovky, vědělo, co je čeká za úkoly. Jako inspiraci se ale těmto hrám rozhodně nebráním. Spíš použiji z každé hry něco a přidám k tomu něco svého nebo třeba i něco ze Zapletala. Navíc bych rád nejenom čerpal, ale také zkusil něco sám. Zatím je praxe dlouhých ročních her. Nikdo ale zatím nevyzkoušel praxi třeba víceletých her, tj. několika v podstatě ročních her, které ale na sebe budou navazovat. Dlouhodobé hry také někdo musel zavést jako první . A osvědčily se,. Můj pokus zatím nikdo nevyzkoušel a proto bych ho chtěl zkusit . abychom také něčím přispěli. Třeba se to nepovede, ale bude to zkušenost pro nás i pro ostatní. Prvním cílem na této pokusnické cestě je ale abych přesvědčil členy z oddílu, aby šli zkoušet se mnou. Když se roční etapy dobře a dostatečně volně skloubí, mohlo by to vyjít.