Otevíráme další závažné téma našeho diskusního stolu o Internetu a dětech a mládeži. Hrozí na Internetu dětem nebezpečí? Pokud ano, jaké a jak mu čelit?
"Možnosti nebezpeční na Internetu můžeme rozdělit do dvou skupin - nebezpečí osobě a nebezpečí technice.
Technice, neboli počítači, mohou být nebezpečné viry, kterých na Internetu řádí stále více. Ty ale nejsou nebezpečné jenom dětem a mládeži, ale i dospělým. Bez aktivní protivirové ochrany se dnes neobejdeme, zejména, používáme-li emailovou poštu, kterou se šíří virů asi nejvíce.
Z hlediska virů by určitě měli být všichni uživatelé Internetu poučeni, že mají otevírat pouze ty přílohy, i kterých vědí, co obsahují. A to bez ohledu na to, od koho jim přišly. Virus totiž může přijít od kohokoliv a navíc, v dnešní době nemusí ani přijít z adresy, která je v emailu uvedena jako adresa odesílatele.
Pro děti je ale specifické spíše nebezpečí osobní, které vyplývá z anonymity Internetu. Dítě si musí uvědomit, že ten, kdo je na druhé straně Internetu (chatu, ICQ, emailu apod…) nemusí být ten, za koho se vydává. Proto je třeba se mít na pozoru při setkání s takovýmto internetovým kamarádem v reálu. Určitě by na takové setkání nemělo dítě chodit nikdy samo, měly by o takové schůzce vědět jeho rodiče či jiný dospělý, který je má na starosti a místo schůzky by nemělo být někde na samotě, ale mělo by být dostatečně frekventované.
Dost bouřlivé a někdy protichůdné diskuse se vedou o tom, co by mělo a nemělo dítě prozradit na Internetě o své identitě. Nejbezpečnější jistě je, bude-li vystupovat pouze pod nic neříkajícím nickem a neprozradí nic, tedy ani věk, ani odkud je, ani své koníčky,… Ale jakou potom může vést na Internetu konverzac
i. Nutný je tedy kompromis. Asi není dobré na první setkání hned rozdávat své číslo na mobil či v chatu otevřeně uvádět email. Chce-li si ale dítě s někým dopisovat, proč by mu svůj email nesdělilo. Jde o of line komunikaci, při které se může v případě potřeby poradit s někým dospělým.Uveřejňovat na dětských osobních stránkách fotky? Někdo to nedoporučuje, ale já k tomu nevidím extra pádný důvod. Nedoporučil bych uvádět na osobních stránkách poštovní adresu čí telefonní čísla, ale nevyhýbal bych se emailu. Ten je podle mě jako kontakt nejvhodnější a po pár emailech si můžete udělat i svém virtuálním kamarádovi určitou představu.
Určitě bych nedoporučoval přehnaný strach a histerii, kterou jsem zažil na jednom chatu, kde s dětmi chatoval dospělý, který jim na rovinu řekl svůj věk. Byl napadán, že je pedofil, protože chatuje s dětmi. Pokud by byl pedofil a měl záměr zde nějak zneužít děti, odhalil by na rovinu svoji identitu, že je dospělý? Asi ne. Jistě by pro něj bylo snazší se vydávat za kama
ráda v jejich věku a domluvit si s nimi někde schůzku. Znám dost vedoucích, kteří zabrousí do chatu popovídat si s dětmi, aby zjistili, jak to chodí jinde v jiných oddílech. Třeba na Majácích se takhle kdysi bavili administrátoři s dětmi, aby zjistili, co se dětem na Majácích líbí a co ne a co by se mělo vylepšit.Hlavně je třeba si uvědomit, že pokud zahrneme děti všemožnými zákazy a prakticky jim na Internetu nic nedovolíme, nebudou pak respektovat nic. Proto by zákazů mělo být co nejméně, mělo by jít o opravdu odůvodněné věci, které jsme schopni před dětmi obhájit. Dle mého názoru fotografie na Internetu nevadí, protože pravděpodobnost, že si ji někdo najde, podle ní si vytipuje dítě, s kterým se pak bude chtít setkat, je zcela minimální. Samozřejmě není nulová, ale pokud bychom měli dělat pouze věci s nulovým rizikem, pak bychom vůbec ani nemohli vyjít na ulici.
Pokud dítě dodrží zásady bezpečnosti při setkání s virtuálním kamarádem, které jsem zmínil, nemělo by mu hrozit žádné nebezpečí, i když bude mít na své osobní stránce fotografie. Nebezpečný může být zejména pro mladší děti kontakt na telefon, protože zde jde o on line komunikaci a někdo je může zmanipulovat, aniž by měli čas se poradit s někým dospělým. Navíc je zde i riziko zahlcení
telefonu SMSkami přes Internet.Marťas k tomuto téma říká: "Na Xku mám již několik let diskusní fórum o tom, jestli mohou být pedofilové na Internetu nebezpeční. Když jsme na Internetu začínal v 11 až 12 letech, tak jsem z nich měl hrůzu. Několik mi jich ale do tohoto fóra napsalo a já zjistil, že spíš, než abych se jich bál, mi jich bylo líto. Dne suž vím, že většina pedofilně orientovaných lidí dětem ubližovat nechce a je zbytečné se jich bát. Samozřejmě jsou i nebezpeční, kteří ublížit mohou. Ale
těch je menšina. Je jich dle mého názoru asi tolik, jako je dospělých heterosexuálně orientovaných mužů, kteří znásilňují ženy. Důležitější než sexuální orientace těchto lidí, jsou jejich životní hodnoty.Na různých serverech jsem se dočetl, že část jich své sexuální pudy ovládá a realizují se třeba i přímou prací s dětmi. Ta jim dávánu spokojení a vědí, že víc dělat nemohou. To vyplývá i z diskuse, která kdysi probíhala v tomto magazínu se sexuoložkou MUDr. Fifkovou. Takže souhlasím s tím, že histe
rizace problému není na místě. Bohužel většina lidí o tomto problému nic neví. Asi by zde měla být větší osvěta a rozhodně by se neměli děti pedofily strašit. To věci určitě neprospěje. Problém se nesmí ani přeceňovat, ani samozřejmě podceňovat."K tomuto téma nám přišel i stručný příspěvek od Písmáka: "Já myslím, že největší nebezpečí hrozí ze zahraničí, protože mě chodí spousta emailů se zahraničí. Většině nerozumím, ale v některých jsou ošklivé obrázky, které mě zneužívají. Teď, když je Evropská unie, tak by měli být jejich odesilatelé zavřeni do vězení za zneužívání dětí. Jenže nevím, kam to přeposlat, aby na ně někdo podal žalobu."
Bohužel problém spamů ze zahraničí je opravdovým problémem. Tvoří zhruba 80 až 90% všech spamů vůbec a jisté procento z nich je eroticky až pornograficky zaměřené. Bohužel v mezinárodním měřítku je toto zatím nepostižitelné. Stačí, aby se email objevil kdekoliv na Internetu, třeba jako redakční email na Písmákově deníku a už jej scannují zahraniční spamaři a nabíz
ejí na něj produkty Microsoftu, viagru či porno. Je to bohužel smutný obrázek západní civilizace, která preferuje jako hlavní životní hodnoty hlavně sex a peníze.A co na to Jaroslav Winter? "Nedávná studie University of Central Lancashire zjistila, že 60 procent dětí neví, že lidé, s kterými chatují, nemusí být těmi, za které se vydávají. Obávám se, že u nás by podobný výzkum nedopadl o moc lépe. Souhlasím s tím, že u nás by měla být větší osvěta na téma (ne)bezpečnosti Internetu pro děti, zatím je minimální. Myslím, že solidní chaty by měly mít výrazně zveřejněné zásady, jak se mají děti chovat. Upozornit je na to, že by nikomu neznámému neměly v chatu či mailem dát svoji adresu, telefonní číslo, heslo, že by se s ním neměly scházet samotné, bez doprovodu, a pokud možno někoho dospělého. Osobně chatování nemám moc v lásce, takže nemám v tomto směru přehled, ale na nic takového jsem nenarazil. "
Většina chatů asi opravdu s dětmi moc nepočítá. Jisté bezpečnostní pravidla jsou na
Majácích. Z ostatních komunikačních serverů najdeme bezpečnostní poučení na Dětské seznamce a bezpečnosti na internetu se věnuje server Virtuální oddíl. Zásady bezpečnosti najdete také na serveru The Gate, který ale není již několik let aktualizován. Našly by se jistě i jinde, ale na většině serverech se na děti zapomíná a nejsou tam.Sdílet na Facebooku
© Stránka vygenerována za 0.0031 sec. | Aktuálně máme v databázi 8398 článků
práva na články náleži jejich autorům, provozovatel magazínu nenese žádnou zodpovědnost za škody způsobené prohlížením těchto stránek.
Magazín provozuje ICOK (administrátor Miloslav Fuček)
http://icok.icok.cz | http://wwww.mfsoft.cz
Bazény na míru | Bennewitzovo kvarteto | Lady XL Fashion | Optika v Praze | Světové brýle.cz | Inspiro ERP systém | Bezpečnostní poradce | Fass-Hasicí technika | Dukla - Atletika | Dukla Praha