Peníze, mince, penízky ... prostě prašule

Tak nám zrušili desetníky a dvacetníky. Tato skutečnost mě inspirovala k vyhledání informací o historii platidel na území naší vlasti. Čím se dříve platilo ? Z čeho byly mince vyrobeny ? Také se i v dávných dobách lidé snažili falšovat platidla ? Na Tyto i mnoho dalších otázek se můžete dozvědět odpověď pokud si přečtete tento článek.

     Ještě před zavedením mincí se v Čechách používaly jako platidla železné hřivny nebo látkové šátečky. Jejich používání je písemně doložené ještě v 10. století. Také se používalo stříbro, rozsekané na drobné kousky, které se vážily. První mince byly raženy zřejmě za vlády knížete Boleslava II. ve 2. polovině 10. století. Tyto mince, tzv. denáry, byly raženy z takřka ryzího stříbra a vážily něco přes 1 gram.

     Tolary, zlatníky, krejcary, ...

     Habsburští panovníci měli zájem na jednotném měnovém systému nejen v zemích, kde vládli, ale i na území celé říše římské. Jednalo se o sjednocení všech mincovních řádů, ale ke konečnému řešení se nedospělo. Proto v Čechách obíhaly říšské zlatníky o 60 krejcarech, tolary, které se dělily na 30 bílých grošů, groš pak dále na 2 malé groše nebo 7 bílých penízů nebo 14 malých penízů. Bílý groš zároveň představoval 3 krejcary. Lidé museli být schopni počítat s různými měnovými jednotkami, ale ze zvyku upřednostňovali počítání na groše a jejich díly, respektive na kopy grošů - 1 kopa byla 60 grošů. Častým problémem bylo určení, v jakých groších je udávaná hodnota - zda v českých nebo hodnotou polovičních míšeňských.
 
     Denáry

     Na prvních denárech byl zpravidla opis s různě zkomoleným jménem knížete na jedné straně, jméno mincovny na druhé straně a velmi stylizované obrazy chrámu, meče, ruky a dalších jednoduchých symbolů. Od 11. století se začal na mincích zobrazovat sv. Václav. Nejkrásnější denáry vznikly v 1. polovině 12. století - v mincovním poli se objevuje množství různých křesťanských symbolů a i podoba panovníka není již primitivně schematická.

     Brakteáty

     Byly to jednoduché mince ražené z tenkého plechu. Měly miskovitý nebo knoflíkovitý tvar, vzniklý úderem razidla. Zavedeny byly asi podle míšeňského vzoru na počátku 13. století jako náhrada za znehodnocené denáry. Brakteáty byly až na výjimky tzv. němé mince - chybí zde jména panovníků jako vydavatelů. I tyto mince nakonec trpěly měněním velikosti i ryzosti, lidmi byly lámány, aby vznikly menší díly a minc

     Pražské groše

     Objevení bohatých ložisek stříbra v Kutné Hoře umožnilo provést zásadní reformu měny. Od roku 1300 se začaly v Kutné Hoře razit tzv. pražské groše - latinsky "grossus" znamená těžký, tlustý. Nově ražená mince měla být mincí "věčnou", tj. se stálým obsahem stříbra. Groš dostal i své díly - tzv. "parvi" - latinsky "malý". Za 1 groš bylo 12 parvů. Pražské groše byly i přes obvyklý pokles ryzosti velmi hodnotné a používaly se běžně i v okolních zemích. Razily se až do roku 1547.
 
     Cizí platidla

     Podobně jako v okolních zemích obíhaly pražské groše, i v Čechách se běžně používala cizí platidla. Zvláště po husitských válkách byla česká měna rozvrácena a tak v běžném oběhu byly rakouské a bavorské feniky nebo míšeňské groše. Ty byly dokonce uznány za bernou minci a byl stanoven poměr míšeňského a českého groše - za jeden pražský groš byly dva míšeňské
 
     Falšování mincí

     Mince se padělaly snad ve všech dobách. Falešné groše existovaly už ve 14. století. Za husitských válek a v dalších desetiletích se falšování drobných mincí s jednoduchým obrazem velmi rozšířilo. Padělatelé razili na měděné kotoučky vystříhané z plechu, které pak postříbřili pomocí amalgámu, směsi stříbra a rtuti. Peníze se také ořezávaly a opilovávaly, aby se tak získal drahý kov.