Čtenářský příběh – 41. část

Cesta v pátrání vede k prvním Velkému Katu Vojtovi Procházkovi. Kluci se chystají na jeho vzrušující návštěvu. Setkají se s člověkem, který vlastně vše kolem Katovny vymyslel.

    Kluci naplánovali termín návštěvy Vojty Procházky, který byl prvním Velkým Katem. Pro jistotu si s ním svoji návštěvu domluvili předem, aby na ně měl čas. Mimo Martina, Pavla, Mirka a Honzy s nimi vyráží na návštěvu i Velký Kat Lukáš.

     Vojta kluky pozval dál a pohostil zákuskem a limonádou. To vše samozřejmě chystala a servírovala jeho žena. Vojta oslavil nedávno padesátiny. Byl rád, že kluci mají o historii Katovny zájem. Jeho vyprávění bylo vskutku zajímavé. Hned v úvodu uvedl na pravou míru tvrzení, že on vymyslel dění v Katovně.

     Vojta jim zopakoval to, co se už před časem dočetli z kroniky. Vše začalo tím, že skupinka pěti kluků - Michal, Ondra, Honza, Pavel a Franta si začali hrát na Stínadla. K této hře je inspirovaly foglarovky a vzhled Katovny, v které jsou stejně křivolaké a tajemné uličky. Prvního půl roku se tedy říkalo Katovně Stínadla a připravovaly se volby Velkého Vonta.

     „To zaujalo mě a mého nejlepšího kamaráda Pepíka. Ten začal vymýšlet příběh, který jsem mu já pomáhal rozvíjet. Jednou jsem se totiž zmínil, že by se to mohlo jmenovat jinak, než Stínadla, abychom se neopičili po Foglarovi. Na to řekl Pepík, proč to pojmenovávat Stínadla, když se to tu jmenuje Katovna, což je přinejmenším tak dobré jméno.

     Zvažovali jsme, jak říkat Velkému Vontovi. Velký Kat nám nejdřív připadalo moc brutální, ale když sehnal Pepík pár knih z historie Katovny, protože tohle jméno má nějaký důvod, tak jsme se rozhodli, že Velký Kat bude pro naši čtvrť nejvýstižnější“, vyprávěl Vojta.

    Pepík stojí v tomto příběhu zcela v ústraní. Byl to nesmělý kluk, který na velkého Kata nikdy kandidovat nechtěl. Měl obrovskou fantazii a bavailo ho si vymýšlet příběhy v kterých sám stál v pozadí. „Na mě měl svými nápady obrovský vliv“, přiznává Vojta.

     „Katovna postupně přijímala vše, co vymyslel Pepík a já navrhoval a stal jsme se prvním Velkým Katem. Vše ale vymyslel Pepík a já se stal pouze realizátorem jeho myšlenek. Jeho jméno není uvedeno ani v žádné z kronik. On mi sice dělal osobního poradce, ale nechtěl žádnou funkci.

     O Pepíkovi věděl ještě Pavel a jeho kamarádi. Ti byli vlastně inspirátory této myšlenky, kterou Pepík vymyslel a já realizoval. Když jsme se po roce společně sešli, oni uznali, že my jsme jejich myšlenku zdokonalili a my jsme zase uznali, že oni dali první impulz. A tak jsme začali vytvářet Velkou a Malou Radu, v které dostali oni svůj vliv. Ale ani do žádné z rad Pepík nechtěl.

     V Malé Radě jsme měli po volbách velice dobré složení. Zasedaly zde osobnosti bez ohledu na to, z jaké jsou ulice. Paritní zastoupení ulic bylo ve Velké Radě.“

     Kluci věděli, že Vojta Byl Velkým Katem čtyři roky, až do svých osmnácti let. Znal velmi dobře nejenom svého nástupce Pavla Kovaříka, ale i Lukáše Novotného, který se stal velkým Katem o rok později. A právě ten kluky nejvíce zajímal.

     „Lukáš byl skvělý kluk a já mu moc fandil. Velkým Katem se stal ve třinácti. Historie Katovny ho zajímala už jako malého prcka a skamarádil se s Pepíkem a tím pádem i se mnou. A tak jsme ho brali do chodeb, na které jsme kdysi náhodou narazil a řekl o nich Pepovi. Začali jsem je mapovat. Pepa byl v tomhle důkladný a já mu pomáhal. A toho mrňouse Lukáše to zaujalo, že si vše také kreslil. Měl neobyčejný orientační smysl pod zemí.

     Nechtěli jsme, aby se pod zemí stahovalo moc lidí a tak jsme o chodbách příliš nemluvili. I Lukáš uměl mlčet. Objevili jsme chodbu do kostela U kostlivců a o té jediné se veřejně vědělo, protože tam byly volby Velkého kata i Velké a Malé Rady.

     Lukáš objevil další chodby. Zjistil, že je pod chodbami ještě jedno patro. Tak jsme je zkoumali s ním. Jak vyrůstal, osamostatňoval se a v deseti letech už chodil na výzkumy chodeb sám. Měl více času než my. O všem zajímavém nám ale říkal. Pak našel na půdě model Velké Věže. Zjistil, že je rozdělávací a schoval do něj jednu kopii plánků, kterou měl už kompletní.

     Když jsme já v osmnácti končil, kandidoval Lukáš jako dvanáctiletý proti čtrnáctiletému Pavlovi Kovaříkovi, který byl v té době již dlouholetým členem Malé Rady. Zbylí dva kandidáti proti nim neměli moc šanci. Zvolen byl Pavel, který měl velké zásluhy. Ale kdyby byl už tenkrát Lukáš vyrukoval s Velkou Věží, asi by ho ve volbách porazil. To mu poradil Pepík o rok později a to Lukáš volby vyhrál a stal se Velkým Katem. V té době měl již kompletní plánky obou pater podzemních chodeb. I když se podzemní chodby tajily, vědělo se o nich. Jejich existence byla známá z historických pramenů a vědělo se také, že mají dvě patra.“

     Vojta ukázal klukům své fotoalbum, kde viděli Pavla i Lukáše na fotkách. Byl tam samozřejmě i Vojta, Michal, Ondra, Honza, Pavel a Franta, kteří přišli s původní myšlenkou Stínadel.

     „Lukáš byl Velkým Katem dva roky. Velká Věž mu pomohla ke slávě, ale stala se mu také osudná. Vědělo se, že chodba zkoumá dále a že má několik exemplářů jejich plánů. Ostatně procházel i průchozem kolem Kaple tradic, která se sesunula. Zde to nebylo nejbezpečnější. Proto, když záhadně zmizel, mysleli někteří lidi, že ho v těchto místech zavalily chodby. Nikdo dlouho netušil, jaký byl jeho opravdový osud. Nevěděl to ani Pavel Kotas, který po letech našel pod zemí Velkou Věž.“

     Vojta při této příležitosti poděkoval klukům za to, že odhalili vraha Lukáše, kterým byl Robert Vlach. Lukáš, ač byl o dost let mladší než on, se díky svému zapálení pro věc, stal jeho dobrým kamarádem.

     Martin se začal vyptávat na Pepu, zda by bylo možno se s ním sejít- Třeba by jim také něco zajímavého řekl. Vojta slíbil, že se ho na to zeptá. Pepa už v Katovně nebydlí, ale bydlí ve městě a Vojta na něj spojení samozřejmě má a poměrně často navštěvují. Jediné, co jim teď prozradil bylo, že Pepa je autorem kroniky, kterou našli v pracovně Velkého Kata. Psal kroniku hned od roku 1950 až do roku 1960. Tedy celých deset let.

     Při této návštěvě se toho kluci dozvěděli hodně zajímavého. Doufali, že vyjde setkání s Pepou. Než ho ale stačí Vojta domluvit, musí pilně pátrat dál. Nebo mají počkat? A nebo mají zatím navštívit kronikáře Filipa Čápa? A nebi by měla zase obnovit pátrání po historii jednotlivých ulic? Poradíte jim?

     Radit můžete hlasováním v anketě a na výběr máte tyto možnosti:

A: Čekat, jestli vyjde setkání s Pepou
B: Navštívit Filipa Čápa
C: Pátrat po historii ulic

     Hlasovat můžete až do páteční půlnoci 21. 5. 2004.